Přeplněnost českých věznic se blíží stavu před Klausovou amnestií a střídající se ministři spravedlnosti se místo hledání řešení dohadují o tom, kdo by měl české vězeňství vést. Recidiva dosahuje 70 % , zaměstnanost vězňů je nízká a věznice slouží spíše k izolaci než k převýchově odsouzených.
Vzhledem k legislativě, ekonomickému zajištění, struktuře a přeplněnosti našich věznic není zajištěna dostatečná diferenciace odsouzených, která by umožnila realizovat převýchovné programy vedoucí k omezení recidivy odsouzených po jejich propuštění z výkonu trestu.
České trestní právo zná celou řadu alternativních trestů umožňující výkon trestu, který by nebyl spojen s bezprostředním odnětím svobody. Velká očekávání byla spojena zejména s trestem domácího vězení, který vede k omezení a kontrole pachatele bez jeho vytržení z jeho sociálního prostředí.. Účinnost kontroly těchto odsouzených byla spojována zejména s možností jejich elektronického monitoringu.
O elektronických náramcích se hovoří již déle než pět let.Bohužel ne v souvislosti s vyhodnocováním jejich účinnosti, ale s přemrštěnými finančními náklady na jejich zavedení a možnými pochybeními při vypisování zakázek. Ministři spravedlnosti Kovářová, Pospíšil, Blažek a Válková postupně vypisovali a rušili tendry a vzájemně se obviňovali z pochybení při jejich zadávání, odhadované náklady vzbuzovaly podezření z korupce. Realita je taková, že kontrolu výkonu trestu domácího vězení provádí probační a mediační služba, která nemá kapacity pro důsledný monitoring vězňů, a soudy s vědomím této skutečnosti využívají možnosti uložení trestu domácího vězení jen v několika desítkách případů ročně.
Od stávajícího ministra Roberta Pelikána očekáváme, že v době, kdy si již snad uvědomil, že součástí jeho rezortu je i vězeňství, dotáhne nadějný projekt dokonce, a že tak učiní rychle a průhledně. Snad to stihne dříve, než i jej ve funkci vystřídá další ministr, který než se zorientuje, bude hledat pouze chyby na svých předchůdcích