V souvislosti s posledním vyjádřením bývalého ministra zahraničních věcí USA H. Kissingera jsem byl znovu donucen zamyslet se nad tím, jaké informace se nám dostávají a jak manipulativní jsou. Trvale je nám vnucována přímo dvojí politika nebo alespoň dvojí metr v politice, resp. pohled na ni, při zaklínání se národními zájmy.
Začneme doma. Prezident, premiér (a to se mezi sebou vzájemně v poslední době nemusí) přivedou z Číny miliardové investice, historicky první návštěvu čínského prezidenta, ale jejich kritici a oponenti reagují pozváním čínského umělce, který je s vlastní zemí, a nebudu zkoumat proč, slušně řečeno »na kordy«. Ano, vím, to už tady přece bylo. Mirek Topolánek, ale i jiní (třeba Jan Ruml, Martin Bursík…) založili hnutí na bojkot LOH v Pekingu, a Topolánek chodil s odznakem »Za svobodný Tibet« v době, kdy i dalajláma nejméně pro agentury Reuters a APN prohlásil, že lidé v Číně by si bojkot OH nezasloužili, a bojkot odmítl. Jako paradox dodávám, že někteří pak marně sháněli, kdo jim u nejsilnější (chcete-li druhé nejsilnější) ekonomiky světa pomůže s jejich osobními projekty. Výsledek byl jasný, Topolánek, Bursík a spol. tím zahraničně-obchodní vztahy s ČLR pokazili na několik let! Ale někdo jistě místo nás obchody uzavřel.
A teď Aj Wej-wej za podobnou skupinu odpůrců prezidenta Miloše Zemana, premiéra Bohuslava Sobotky a fakticky celé vládní koalice vlastně kritizuje českou exekutivu za její postoj k imigrantům. Není bez zajímavosti, že pozván byl Nadací Václava Havla a ředitelem Národní galerie, jehož konflikt s Milošem Zemanem je mediální »causou«. Tak jen nevím, proč veřejnoprávní ČT, kterou si financujeme ze svých peněz, to už druhý den vysílá každých 30 minut v každém svém zpravodajství!