Každý den, který marně uplyne, znamená, že další z podivných privatizací, které schvalovaly vlády po roce 1992, už nebude moci být potrestána. Namísto řešení tohoto skutečného problému, který těžce poznamenal novodobou českou historii, máme opět náhradní témata, která přinášejí do české veřejnosti viníci »mafiánského kapitalismu«.
Média, včetně těch, která mají naplňovat »veřejnou službu«, v poslední době řeší a div se nepřetrhnou, aby dala prostor několika málo nepříliš etickým vystoupením kritiků ČLR, nebo čas utrácejí kauzou kolem ministra financí Andreje Babiše (ANO) a tzv. Čapího hnízda. Ne, že by snad nebylo co vysvětlit, ale proč máme společně s kolegy v Poslanecké sněmovně odpovídat na dotazy novinářů týkající se právě jen této věci? Osobně jsem také zvědavý, jak ona šetření dopadnou. Do té doby se však vyhýbám předčasným soudům. Ale jsem přesvědčen, že jsou tady mnohem zajímavější a co do objemu ztráty veřejného majetku a peněz daňových poplatníků i mnohem větší »kauzy«, které by si zasloužily mediální pozornost.
Před více než půl rokem jsem interpeloval ministra financí Babiše, aby vyčíslil tzv. nedobytné pohledávky státu z velké privatizace a začal se starat, aby se žádná z těchto pohledávek nepromlčela (promlčecí doba podle trestního zákona je dvacet let, prodloužit se nám ji nepodařilo, ač jsme se o to snažili od roku 2010).
Ministr Babiš již není na ministerstvu žádným nováčkem. A jelikož si ustavičně nasazuje masku bojovníka proti zlodějinám, které se u nás děly a dějí, jak ostatně neustále a rád tvrdí, že »všichni kradou«, věřím, že dostojí svých slov a postaví se výzvě hodné hrdiny. Co mám na mysli? Důsledné prošetření privatizačních zločinů a vyčíslení závratných škod, kterých se strůjci privatizací dopustili nejen na státní pokladně. Je potřeba prozkoumat bankovní sektor, a to důsledně, počínaje IPB, ale i prošetřit tehdejší krachy družstevních záložen a některé zvlášť pochybné privatizace velkých podniků. Nebo už si někteří nepamatují na rozkrádání majetku po roce 1989, které se dělo doslova za bílého dne? Existují důkazy, že některé privatizační zlodějiny nebyly záměrně vyšetřovány, o tom jsem psal v oné interpelaci.
Někteří dokonce intenzivně usilovali, a dodnes usilují, o promlčení trestných činů souvisejících s privatizacemi státního majetku v devadesátých letech a zametení všech možných stop rovnou pod koberec. Tomu chceme ze všech sil zabránit. Už kvůli občanům, kteří si zaslouží znát celou pravdu. Když se totiž tehdy kácely při privatizaci lesy, létaly obrovské zlaté třísky. A některým rovnou do kapes. Smutné je, že si jen málokdo uvědomí, že právě toto rozkrádání má za následek pád řady významných státních podniků, jejichž výrobky byly známé po celém světě.
Jak však krachovaly podniky pod taktovkou privatizátorů, přicházeli lidé o práci. Dnes už se jen těžko můžeme chlubit ryze českými výrobky. Řada věcí se u nás sice vyrábí, ale fabriky či společnosti vlastní velmi často zahraniční investoři, kteří je získali za zlomek ceny. Jsem životní optimista, věřím proto, že se česká společnost dočká prošetření privatizačních zlodějin z devadesátých let, abychom se dozvěděli, jak moc utrpěla státní pokladna a kdo si díky privatizacím »namastil kapsy«, jak se lidově říká… A ministr financí může plnit úkol, za který je placen.