Miroslav Kalousek a jeho strana TOP 09 jsou zjevně na pokraji zoufalství. Kalouskova snaha se nějak zviditelnit při návštěvě čínského prezidenta byla stejně tak úporná jako směšná. Z cynického pragmatika se stal velký bojovník za svobodný Tibet, vyvěšující hrdinně tibetskou vlajku s Karlem Schwarzenbergem z oken Poslanecké sněmovny.
Nelze proto pominout fakt, že Tibet byl historicky velice tvrdou teokracií a s demokracií neměl a ani nechce mít pranic společného, ač se nám to snaží mnozí aktivisté neustále vnucovat. Mezi aktivisty teď hledá svoje místo i Miroslav Kalousek. Byl posílen svými staronovými spojenci, a to Martinem Bursíkem, Kateřinou Jacques a Michaelem Kocábem. Lidmi, kteří se zoufale snaží dostat znovu na výsluní, což bude dost těžké, vzhledem k tomu, že si všichni pamatujeme, jak vypadalo jejich poslední vládní angažmá. To je nyní spojuje i s předsedou TOP 09.
Obecně lze pozorovat, že TOP 09 po prohraných volbách není schopna přijít s něčím, co by bylo zajímavé a přínosné pro naše občany, a v důsledku této vyprázdněnosti se snaží transformovat v jakousi novou formu Strany zelených s elitářským přístupem. Vrcholem celé Kalouskovy akce bylo jistě to, jak se dožadoval svých domnělých papalášských práv, když útočil na Hradčanech na policisty, kteří pouze plnili své povinnosti a střežili z bezpečnostních důvodů vstup na Hrad.
Poškozovat naše ekonomicky přínosné vztahy s Čínou je dost hloupým programem. Cílem však bylo zjevně hlavně vzbudit humbuk s falešnou představou, že to nějak zvrátí upadající volební preference TOP 09. A výsledek? Troška rádoby “slávy” a opět nezájem o to, že tato návštěva přináší pracovní příležitosti, které tolik potřebujeme. TOP 09 je stranou jednoho muže, který prezentuje pouze své ego.