V poslední době mi řada voličů klade otázku, jaká je situace ohledně těžby lithia. Nejsem odbornice na surovinovou politiku. Ale voličům chci dát odpověď. K tomu využívám interpelací. Ministři vlády premiéra Sobotky tento institut však ignorují a mnohdy se není koho ptát. Pan premiér nedokázal za celé volební období ministry své vlády, za kterou je odpovědný, dát do »šiku«. Paradoxem ale je, že se v minulém volebním období coby opoziční poslanec pohoršoval nad neúčastí ministrů Nečasovy vlády a prohlašoval, jak on by jako předseda vlády dokázal své ministry přimět k účasti na interpelacích. Inu, nedokázal to. A tak jsem nového pana ministra průmyslu a obchodu na téma těžby lithia v ČR interpelovala písemně.
Lithium byl kdysi nepotřebný odpad. Dnes je základním prvkem pro výrobu vysoce výkonných baterií potřebných pro elektrotechnický průmysl. Máme, zdá se, konečně zase jednou (naposledy to byl v padesátých letech uran) zásoby suroviny - strategické suroviny - která bude v nedaleké budoucnosti potřebná a vyvažovaná zlatem v celém světě. Mimo jiné za ten strategický uran jsme dostali jaderné technologie, které z naší malé republiky a průmyslu činily řadu let »světovou špičku«! Jednu z mála zemí, která zvládla výrobu jaderných reaktorů a výstavbu jaderných elektráren. Těžili jsme jej jako stát, a i když to nová moc po roce 1989 všemožně popírala, cena za něj byla odpovídající tehdejším cenám světovým.
Za voliče jsem se ptala, zda opravdu nejsme schopni tyto strategické lithiové zásoby, mají-li se těžit, těžit vlastními silami a ve vlastním zájmu ČR a jeho lidu. Nebo opět připustíme, aby tato surovina padla jako další náš majetek jako voda, písek, uhlí do rukou zahraničních vlastníků. Pokud připustíme, aby právo na průzkum a těžbu získal zahraniční subjekt, pak to bude další tunel na majetek nás všech, jako byl prodej OKD, prodej Mostecké uhelné a SD, jako byl prodej kanalizací a vodárenských firem, prodej distributorů elektřiny a plynu a desítky menších a větších prodejů za »hubičku« hlavně zahraničním vlastníkům, tedy lidově řečeno jako byly sprosté zlodějny uskutečněné za posledních 25 let v rámci »budování kapitalismu«.
Jakými záhadnými cestičkami, a v podstatě zadarmo, se v době, kdy už odborníci lithium jako strategickou surovinu identifikovali, dostala velká část pozemků, na kterých jsou odpadní haldy po těžbě cínu, v nichž je lithium obsaženo, z vlastnictví státu přes vlastnictví obce, přes jakousi nadaci k jednomu z českých miliardářů, je příběh sám o sobě. Těžba z odkališť je povrchová a je jednodušší a relativně laciná. Zároveň dochází k likvidaci staré ekologické zátěže.
Největší plány má v Krušných horách »česká« soukromá firma Geomet, kterou však vlastní australská společnost Europen Metals. Ta chce těžit hlubinně a získat z ložiska více suroviny. Této společnosti udělilo MŽP tři průzkumná území a společnost na nich provádí vrtný průzkum. Rentabilitu těžby posoudí studie a výsledky budou zveřejněny během roku 2018. Geomet podal žádost jako první. Dle českých právních předpisů nemůže žádný jiný subjekt, ani státní firma - např. Diamo, s. p., o průzkumné území ve stejné lokalitě požádat. Dobře napsaný zákon, že? Ale evidentně pro nadnárodní byznys, a nikoliv pro ČR.
Ministerstvo průmyslu a obchodu si je dle sdělení pana ministra vědomo toho, že je třeba zajistit, aby nerostné suroviny získané na českém území byly dále zpracovány tak, aby přidaná hodnota, zaměstnanost a další pozitiva zůstávaly v naší zemi. Konkrétní návrhy, jak to v praxi zajistit, v rozsáhlé a odborné odpovědi pana ministra však chybí. A což takhle zákonem změnit ten lobbistický, ve prospěch ciziny zmanipulovaný? To asi ministerstvo nenapadlo, přestože je za tento obor odpovědné.
Po roce 1989 všechny vlády, které se v ČR vystřídaly, nedokázaly (nebo nechtěly dokázat) vytěžené suroviny zpracovat do co nejfinálnější podoby na českém území! Rozbily se úmyslně navazující řetězce firem v ČR od těžeb přes zpracování až po finální výrobek. Komu ku prospěchu a kdo a jak na tom odpovědné ministry zainteresoval, je dnes již asi pasé. Připustíme to ale znovu? Bude tomu tak i v případě litné slídy? Pan ministr si přeje co nejúčinnější využití. Pan Babiš sní sci-fi o roce 2035! Přání či sny bez skutečné snahy o jejich naplnění, kterých jsme již 25 let svědky, je v lepším případě neschopnost, v horším podvod.
KSČM tuto problematiku vnímá velice citlivě a udělá vše, abychom i o tuto surovinu nepřišli. Když si mohou hlídat v rámci EU i ve světě své zásoby surovin pro své občany vlády Německa, Francie, Británie, Ruska, Číny a USA, a dokonce i vlády rozvojových a polokoloniálních států, musí to dokázat zajistit i vláda ČR! Pokud to nedokáže, pak bude nutné ji donutit třeba občanským nátlakem.
Alena Nohavová, poslankyně a kandidátka do PSP ČR za Jihočeský kraj