12. dubna tomu bude padesát pět let, kdy se uskutečnil první let člověka do vesmíru. Byl jím občan Sovětského svazu major Jurij Alexejevič Gagarin (*1934 - +1968). Celý svět tehdy sledoval kosmické soutěžení mezi Sovětským svazem a Spojenými státy americkými, které začalo vypuštěním první umělé družice Sputnik 1 5. října 1957. Dalo se čekat, že v brzké době poletí do kosmu i člověk. Když ale tato chvíle skutečně nastala, tak celý svět doslova oněměl od úžasu.
Proč v době prvních kosmických letů byl Sovětský svaz o krok kupředu před Spojenými státy americkými? Je to dáno tím, že vedení Sovětského svazu, reprezentované v té době především Nikitou Sergejevičem Chruščovem (*1894 - +1971), se rozhodlo zaměřit na rozvoj raketových nosičů jaderných zbraní, které pokládalo za jeden z nejdůležitějších odstrašujících prostředků v té době probíhající “studené války“. Sovětský svaz však nevycházel z ničeho. V carském a později Sovětské Rusku žil a pracoval jeden ze zakladatelů kosmonautiky Konstantin Eduardovič Ciolkovskij (*1857 - +1935), který položil teoretické základy letů do vesmíru. Již v 30. letech, během II. světové války a zvláště po ní se v Sovětském svazu intenzivně rozvíjela raketová technika. Toto nové odvětví vyžadovalo obrovské náklady v oblasti rozvoje nových materiálů schopných odolávat vysokým teplotám, v oblasti konstrukce raketových motorů a řídící techniky. Uvědomme si, v jaké hospodářské situaci se Sovětský svaz během a po skončení války nacházel. Země utrpěla nesmírné lidské ztráty. Závody, které nestačily být evakuovány před blížící se frontou za Ural, byly fašisty zcela zničeny. Práci mužů, kteří se nevrátili z války, musely nyní vykonávat ženy. Vládl zde nedostatek téměř všeho. Přesto i v této nesmírně těžké době byla rozvíjena vědecká a průmyslová odvětví, díky nimž postupně získával Sovětský svaz technologickou převahu nad fašistickým Německem, která výrazně přispěla k jeho vítezství a která byla později využita při rozvoji raketové techniky. K sladění veškeré činnosti vedoucí k úspěšnému dobývání kosmu bylo nutno mít v čele osobnost s vysokými teoretickými i organizačními schopnostmi. Tou v této době byl Sergej Pavlovič Koroljov (*1907 - +1966), který byl důkladně obeznámen s dílem K. E. Ciolkovského a rozhodujícím způsobem se podílel se na konstrukci prvních sovětských raket. Díky jemu, ale samozřejmě i ostatním vědcům, technikům, dělníků i vojákům pracujícím v raketovém průmyslu se Sovětskému svazu podařilo úspěšně uskutečnit první lety do vesmíru.
Ale vraťme se k Juriji Gagarinovi. Můžeme říci, že jeho let vzbudil vlnu nadšení po celé zeměkouli. V novinách i televizi bylo možno spatřit usměvavou tvář mladého muže-kosmonauta, kterému v době letu bylo pouhých 27 let. Je skoro symbolické, že jeho první zahraniční cesta vedla právě do Československa, které bylo v té době nejvěrnějším spojencem Sovětského svazu. Byl zde vítán s ovacemi. Obdržel naše nejvyšší vyznamenání – Zlatou hvězdu hrdiny ČSSR, kterou pak neustále nosil na své slavnostní vojenské uniformě. Jurij Gagarin poté zavítal do mnoha zemí světa a všude byl vřele přijat. Fotografie z těchto setkání zaplňovaly stránky světových novin. On však stále zůstával skromným člověkem. Byl si vědom toho, že byl vybrán z mnoha jiných adeptů, kteří se v Sovětském svazu připravovali na cestu do kosmu. Pokračoval ve studiu a úspěšně absolvoval Žukovského vojenskou akademii v Moskvě. Dále se připravoval na lety do vesmíru… Jeho život však předčasně ukončila havárie při cvičném letu na proudovém letounu 27. března 1968, kdy zahynul spolu se svým instruktorem Vladimírem Serjoginem.
A moje osobní dojmy? Pro mne let Jurije Gagarina představuje především vzpomínku na ony šťastné dny mého dětství, mládí mých rodičů a ostatních blízkých. A tak mi to zůstane v paměti. Pro ty, kteří tuto událost neprožili, pak budiž vzpomínkou tento krátký článek. A jako připomenutí oné události před padesáti pěti lety uvedu úryvek písničky autorů Jaromíra Hniličky a Pavla Pácla, kterou poprvé zazpíval 12. dubna 1961 Gustav Brom a které má název „ Pocta astronautovi” nebo též „Dobrý den, majore Gagarine“.
Celý svět slyšel tu zprávu TASSu,
celý svět zanechal hovoru,
celý svět vyskočil od rozhlasu
a zdvihl pohledy nahoru.
Dobrý den, majore Gagarine
tak jsme se tedy už dočkali
celý svět připil vám rudým vínem
lidé vám ze zdola mávali.
…
Jan Hádek, člen OV KSČM Praha-východ