Umírání v rodinném kruhu, za láskyplné péče blízkých místo poněkud neosobního nemocničního prostředí, umožní více než jedenáctimilionová podpora středisek domácí a paliativní péče a mobilních hospiců. Chvályhodný počin ministerstva financí (MF) podpoří zdravotní péči o seniory, znevýhodněné občany a umírající.
Tuto iniciativu samozřejmě vítám. Podstatně méně nadšení ve mně vzbuzuje způsob, jak se tolik potřebné prostředky pro jednu z nejzranitelnějších skupin obyvatel naší země hledaly.
Nejprve Ministerstvo práce a sociálních věcí omezilo podporu těchto zařízení a vzkázalo krajům, ať si rozdíl doplatí. Jenže ne ve všech regionech to bylo tak jednoduché, jako vydání ministerského povelu. Fungování řady hospiců a středisek domácí péče je v řadě případů významně podhodnocené a důstojné prostředí pro své umírající či odpovídající péči v domácím prostředí platí příbuzní. Za předpokladu, že na to mají peníze.
Nyní se prostředky na třináct projektů našly. Jenže drtivá většina peněz není ze státní kasy České republiky. Přestože by se dalo očekávat, že se stát postará o své nejstarší, vážně nebo smrtelně nemocné, udělali to Švýcaři. Z programu švýcarsko-české spolupráce zaplatí 85% nákladů, ČR jen 15%. A že jde o velmi potřebná zařízení, dokazuje i úspěšnost projektu ve složitém schvalovacím procesu švýcarských fondů (projekt se schvaluje na národní úrovni, následně v Bruselu a na závěr musí vyjádřit souhlas švýcarská federální rada).
Vítám každý krok, který povede k dostupnější, kvalitní a efektivní paliativní péči. Protože nejčastějšími adresáty jsou senioři, očekávám, že stát zaujme rozhodnější postoj k závěrečné etapě lidského života. Tito lidé nás přivedli na svět a vychovali, celý život pracovali a zaslouží si strávit poslední chvíle v rodinném kruhu, pokud si to přejí.