Rozhovor s předsedou ÚV KSČM Vojtěchem Filipem v Haló novinách
Zítra uplyne sto let od Velké říjnové revoluce. Kdysi jsme připojovali i slovo »socialistická« a to, že byla »nejdůležitější událostí« 20. století. Platí to ještě?
Děkuji za otázku, stále to platí, jen jsme poučeni o tom, že vše chce svůj čas, ono slovo »socialistická« bylo totiž nepřesné. Říjnová revoluce byla v té době revolucí všech »zbědovaných« hlavně proti válce a zlovůli carského režimu, proti hladu a zneužívání moci Prozatímní vládou, statkáři a bohatou šlechtou. Socialistické cíle v ní sice byly, ale trvalo nějaký čas, než se stala podle jména a hlavně cílů socialistickou.
Druhá část otázky se týká nezpochybnitelného faktu, skutečně ovlivnila většinu událostí 20. století, ať již přímo nebo ve svých důsledcích.
V čem podle vás byla jedinečnou?
Především tím, že obyčejní lidé, zejména tak velké skupiny lidí, ti dělníci, vojáci, námořníci, rolníci, si uvědomili svou sílu a svrhli nenáviděnou vládu, která je chtěla vést do dalšího roku války a strádání, a zvolili si revoluční cestu řešení nejen v sociální oblasti. Dodnes platí principiální obrat oněch neustále zmiňovaných dekretů, kterými nová moc vstoupila na scénu. Jsou to asi nejznámější dekrety v moderním světě: Dekret o míru, Dekret o půdě a Dekret o radě lidových komisařů. Ten první znamenal skutečné zastavení bojů a druhý rozdělení půdy bohatých majitelů, často dokonce málo obdělávané, do rukou samotných rolníků, a třetí určil moc, která to měla zajistit a zajistila.
Jenže válka sice dekretem pro Rusko jakoby skončila, ale válečné dění, možná ještě s horšími následky pro Rusko, trvalo déle než ona zmíněná Velká válka. Jak to pochopit?
Tu další válku jim vnutil někdo jiný. Byla to válka obrany, o přežití, o holé životy, o likvidaci toho, o čem lidé snili a co například Dekretem o půdě dostali nebo měli dostat, o svébytnost samotného Ruska. Napřed vzbouřený generál Krasnov chtěl zničit revoluci přímo v Petrohradě, pak Němci využili situace a neuváženým Trockého odmítnutím jejich požadavků v Brest Litevsku si je chtěli svým nástupem získat sami. A byla tu i občanská válka, již začali s vývojem nespokojení stoupenci monarchie či bývalých pořádků, a nakonec i intervence mnoha států světa, která chtěla utopit revoluci a její výsledky v samotném zárodku. Ty následující války byly v podstatě války obranné, vnucené. Bolševická moc válčit nechtěla.
V těchto dnech jsem ovšem četl, že Říjnová revoluce, která ani nebyla v Říjnu, byla začátkem nebývalých represí a znamenala zabíjení tisíců, neřku-li milionů. Je to pravda?
Především k onomu říjnu. Podle ruského kalendáře skutečně vypukla 25. října. V únoru 1918 sovětská vláda přizpůsobila kalendář Evropě a vlastně tak vstoupila do »klubu gregoriánských států«, tedy těch, které se řídily astronomickými poznatky a přizpůsobily své kalendáře skutečnému dění přírody. Po přepočtu, což se stalo i pokud jde o jiné události ve světě, jestliže chceme vědět, co se stalo tehdy a tehdy před přesnou datací tvůrců gregoriánského počítání, se onen 25. říjen přesunul na 7. listopad. Stačí si připomenout, že před tím třeba za začátek roku nebyl brán 1. leden, ale v různých obdobích jiné dny. Mnohá data bylo nutné historiky »přepočítat«. Čili nešlo vůbec o výmysl revolucionářů. Těžko se pomlouvačům přiznává, že tak V. I. Lenin vyšel vstříc kalendáři ostatních států Evropy.
A k oněm represím. Nová sovětská moc byla zpočátku velmi tolerantní. Proto zadržené ministry Prozatímní vlády pustila na čestné slovo domů. To je také důvod, proč Petrohrad i po převzetí moci novou vládou si žil ještě nějaký čas svým denním životem, tramvaje jezdily po zvyklostních trasách či byly stále otevřeny zábavní podniky a hrála divadla. Změnila to až kontrarevoluce. Agrese z jedné strany vyvolaly represe ze strany druhé. A že by s nimi začala sovětská moc, to z toho, co jsem řekl a co je faktem, neplyne. Stačí si přečíst geniální reportážní knihu amerického novináře, jehož svět znal z jeho popisu mexických válek, Johna Reeda. A to je žel pro některé české novináře a mainstreamové publicisty zřejmě nezajímavé a hlavně nebezpečné dílo.
V mé první otázce jsem se ptal na to, proč se říká, že byla »nejvýznamnější událostí« 20. století. Odpověděl jste, že proto, že ovlivnila většinu událostí tohoto století. Jak?
Tím, že ukázala lidem ve světě, že je možné žít jinak a že je možné si zvolit vlastní systém. Neříkám, že vždy by nutně musel být socialistický, ale že je možné žít svobodně, a svoboda se opravdu nerovná kapitalismu. Lze žít ve státě, kde i národnostní svoboda může existovat a některá národnostně lišící se území se mohou, budou-li lidé chtít, dokonce od původní země odtrhnout.
Odtrhnout?
Dejme si tedy příklad. Finsko, součást ruské říše, se po revoluci rozhodlo, na základě prohlášení bolševiků o »právu národů na samostatnost«, že se od Ruska odtrhne. A Lenin to odsouhlasil. Proto ostatně v Helsinkách je dodnes na jednom místě deska s tímto textem.
Ale jsme Češi, žijeme ve střední Evropě. Myslíte, že by americký prezident Wilson připravil se svým týmem oněch svých slavných 14 bodů v lednu 1918, kdyby nebyla Říjnová revoluce, jež poté ovlivnila národy? Tehdy však americký prezident ještě nepočítal se vznikem samostatného Československa. Měl v plánu sice rozbít Rakousko, ale na jeho základech postavit federaci národů střední Evropy, tedy bez dominance Vídně. Jenže zrevolucionizované masy, u nás a jinde, mluvím především o střední Evropě, už nebylo možné zastavit, tlak na rakouské úřady a policejní moc sílil, stávky a povstání byly na denním pořádku, jmenuji například povstání v Boce Kotorské, Rumburku, Kragujevaci, lidé už měli dost válčícího Rakousko-Uherska a Masarykova mise tak pomalu i u největších odpůrců dostávala zelenou. Ostatně 14. října 1918 s předstihem na protivládních akcích byla téměř vyhlášena republika, a to dokonce jako socialistická. Také tady je zřejmý vliv Říjnové revoluce.
Proto jsme se správně učili do roku 1989, že bez 7. listopadu by nebylo 28. října, i když šlo pochopitelně o zjednodušení, ale pravdivé, byť možná pro někoho, kdo měří dvojím metrem, nepřijatelné. Ale ani dnešní mainstream, který »zjednodušuje« každou událost, jež má své kořeny v minulosti, to nedělá jinak a možná má zjednodušení mnohem silnější.
Dobře, ale lze všechno toto aplikovat na svět?
Nejen české země byly zasaženy revolučním duchem. Stejně tomu bylo i v řadě současných států bez ohledu na to, jaký byl jejich další vývoj.
Ale na tom zrevolucionizování přece měla podstatný vliv válka...
Jistě, ale Říjnová revoluce dala lidem návod, jak věci řešit, a ten byl leckde, i když třeba neúspěšně, využit. Přesto vznik národních států, jakými bylo Československo, Maďarsko nebo Jugoslávie, byl důsledkem úspěšným. Tím nezpochybňuji ani podíl čtrnácti bodů prezidenta Wilsona, ani velice úspěšnou Masarykovu misi.
Nebýt Říjnové revoluce, byl by vývoj ve světě, a to po celé zbylé století, zcela jiný a těžko by se vyvíjel ve směru jistých sociálních ústupků vedeními buržoazních států až k tzv. sociálnímu státu, který je dnes ničen.
Vraťme se k Říjnové revoluci. Opravdu byla tedy kulminačním bodem?
Ano, beze sporu. To, co se dělo v Rusku poté, byla jen reakce na události, které přicházely zvenčí anebo z protisovětského tábora. Situace se uklidnila až počátkem dvacátých let, kdy stát dostal první příležitost se rozvíjet. Ale to je již na jiný rozhovor.