Prezident Miloš Zeman pro TV Barrandov řekl, že by neměla existovat pozitivní diskriminace Romů, protože i pozitivní diskriminace je pořád diskriminací - ke všem máme přistupovat stejně. Za nepřizpůsobivé označil lidi, kteří odmítnou práci, i když jsou absolutně zdrávi. Že mezi nepřizpůsobivými "je 90 % Romů, to je asi pravda, ale může tam byt také 10 % bílých flákačů," řekl. K oběma skupinám dle něj máme přistupovat naprosto stejně. Co si o tom myslíte?
J. Skála, místopředseda ÚV KSČM: Dneska je v módě honit kočku za ocas. Oč efektněji to leckomu zní, tím míně se tím vyřeší. Socialismus tomu "pozitivní diskriminace" neříkal, O to víc pro ni ovšem vykonal v praxi - což si mimochodem vyžádalo i značné úsilí a náklady. Civilizační skok, jaký umožnil právě našim romským spoluobčanům, je příkladem do čítanek - a přitom ani zdaleka ne jediným. Také po Romech, jimž v tom nebránil zdravotní stav, ovšem požadoval práci. A to v podobě garantované nabídky, a ne vyhýbavého žvanění liberálních svatoušků. Chánov - coby hmatatelný symbol, a ne ojedinělá výjimka - je naopak ilustrací civilizační zpátečky, spáchané polistopadovými garniturami. Idiotismy ve stylu "multikulti" se u nás konaly i na romské téma - zvlášť v době, kdy je z Hradu zastřešoval sám imám "pravdolásky". Kdejaký šejdíř tahal milióny ze státní kasy na "projekty", "napravující" prý "křivdy minulosti" vůči tomu či onomu detailu romské kultury. To, že právě Romy kapitalismus sráží mezi nezaměstnané a sociálně vyloučené ještě víc než většinovou populaci, se však bralo jako "daň vytoužené svobodě". Ta pustá demagogie si pěstovala i svou "nomenklaturu" v řadách "romské reprezentace". Coby hrstku "vyvolených", přikrmovaných z všelijakých "fondů" a dotací - výměnou za to, že budou přitakávat politice, která většinu Romů sráží na dno. Právě ti však lidem téhož etnika nabízeli názorný příklad, jak se dá žít i docela sladce, aniž je zatím smysluplná práce. A spolu s nimi i celá ta reklamní masáž ve stylu "Nevaž se, odvaž se". Zblbla z ní i nezanedbatelná část většinové mladé generace. U etnika, u nějž se standardní pracovní etika začala formovat až od 50. let minulého století, má logicky o to destruktivnější dopad. Skutečným řešením problému je jen komplex vymahatelných práv - a zákonem vyžadovaných povinností -, který už výsledky prokazatelně přinášel. Pouhé sankce, jimž chybí zázemí v podobě reálně dostupné šance, si jen lžou do kapsy. Čím méně toho vyřeší, tím větší nadělají paseku - s následky, které nemusí ublížit zdaleka jen Romům.