Rozhovor s Martou Semelovou, předsedkyní klubu KSČM v Zastupitelstvu hl. m. Prahy, o pomníku maršála Koněva.
Poslouchal jsem rozhlasovou diskusi mezi panem starostou v Praze 6 Kolářem z TOP 09 a zastupitelem za KSČM Ivanem Hrůzou. Šlo o budoucnost pomníku maršála Koněva, který je umístěn v parku v Praze na ulici Jugoslávských partyzánů. Opravdu panu starostovi a vedení zdejší radnice jde o odstranění Koněvova pomníku?
Radnice Prahy 6 o to usiluje léta. Je zásluhou těch, kteří protestovali, podepisovali petice, organizovali mítinky, informovali o celé záležitosti a psali do všech médií, že se to dosud nepodařilo. Za to si tito občané, nejen Prahy 6, ale celé Prahy a dalších měst a obcí po celé zemi, zaslouží poděkování.
Na posledním zastupitelstvu se však starostovi a jeho přívržencům podařilo prosadit to, o co se snažil také už dlouho. Konkrétně jde o usnesení, že na pomník bude umístěna dodatková tabule, která má dehonestovat osobu maršála a zpochybnit roli Rudé armády při osvobozování Československa a dalších zemí od německého nacismu. Jediní, kdo byli při hlasování aktivně proti, byli dva komunističtí zastupitelé Helena Briardová a Ivan Hrůza.
Jak hodnotíte postup starosty Koláře?
Chování starosty a těch, kdo se proti takové falzifikaci dějin nepostavili, považuji za skandální. Nevšimla jsem si, že by se stejnou vehemencí Ondřej Kolář řešil problémy městské části, kterých je víc než dost. Bydlení, kdy řada rodin nemá na zaplacení předraženého nájemného a dalších nákladů s tím spojených a kdy chybí byty pro mladé rodiny a seniory, doprava, životní prostředí, dostupnost sociální péče, to jsou jen některé z nich. Na to by měl upřít svoji pozornost. Jenomže pan starosta slouží očividně jiným zájmům. Po vzoru slepeného antidemokratického bloku v parlamentu spoluvytváří atmosféru, v níž žijeme od listopadu 1989. Prostředí, v němž vítězí lež a nenávist nad pravdou a láskou, agresivita, vulgarita a manipulace nad argumenty, slušností a kritickým myšlením.
Při rozhovoru v rozhlase se starostou městské části zaznělo i vaše jméno. Prý to, že jste se vůbec dozvěděla o jeho dopisu zaslaném ruskému velvyslanci je důkazem toho, že jste prodlouženou rukou Ruska v České republice. O jaký dopis šlo? Cítíte se, budu-li brát na vědomí tvrzení pana Koláře, jako »agentka« Ruska?
Tento úlet pana starosty vnímám spíš jako diagnózu, kterou by se měl zabývat jiný odborník než já. Pokud jde o zmíněný dopis, tak tím Ondřej Kolář požádal velvyslance Ruské federace, aby si velvyslanectví převzalo pomník maršála Koněva a z veřejného prostranství ho umístilo na pozemky ambasády. Asi nikoho nepřekvapí, že tento krok se představitelů ruského velvyslanectví hluboce dotkl a pobouřil je. Osobně jsem se k tomuto dopisu dostala jako předsedkyně KV KSČM Praha a klubu komunistických zastupitelů na pražském zastupitelstvu, neboť je známo, že jsou to právě zastupitelé KSČM a členové pražské stranické organizace, kteří se perou nejen za pomník maršála Koněva, ale současně i za pravdivý výklad historie. Aby se nezapomínalo na to, jaké byly příčiny, průběh a výsledky druhé světové války a poválečné historie. Aby se nesnižovala úloha Rudé armády a nezapomínalo se na to, kolik těchto hrdinů padlo za mír - 144 tisíc rudoarmějců položilo svůj život při osvobozování Československa, v posledních dnech a měsících války, daleko od svých, daleko od domova. A dnes, navíc ve dnech, kdy si připomínáme 120. výročí narození maršála Koněva (28. prosince), si dovolí antikomunističtí fanatici plivat na památku velitele 1. ukrajinského frontu a hrdinů, kteří bojovali za naši svobodu?! To je pro mě naprosto nepřijatelné!
I když to není podstatné, ale pro úplnost: Jak jste se vůbec o zmíněném dopise dozvěděla?
Velvyslanectví RF informovalo vedení KSČM a já jsem byla, jako pražská zastupitelka, požádána, abychom se touto záležitostí zabývali.
Proč vůbec tento pomník v Dejvicích stojí, když Praha, jak tvrdí pan starosta, byla při příchodu Rudé armády již osvobozena?
Je jistě pravda, že o den dříve dohodou České národní rady a německého velení z Prahy odešly tisíce nacistických vojáků ve směru na Plzeň. Tam se totiž chtěli vzdát americké armádě, protože po tom, co spáchali na východě, měli obavy z příchodu Rudé armády, ale hlavní město neopustili všichni. Velká část esesáků a fanatických nacistů byla rozhodnuta bojovat dál, a tak zůstali právě například v Dejvicích či v Bubenči, kde boje probíhaly. Kolem Vítězného náměstí se bojůvky SS, bylo jich na dva tisíce, stále pokoušely dobýt barikády, bojovalo se u Malé říčky, budov techniky, na Letenské pláni tomu nebylo jinak a Stromovka měla být jakousi »pevností«. Pan starosta snad dokonce ani neví, že na Klárově byl nacisty zasažen první ze sovětských tanků, který mířil přes Vltavu, přičemž v něm zahynul velitel Gončarenko. Doporučuji mu, aby se tam jednou, až bude mít čas, jel podívat. Je tam stále deska a květiny od těch, kteří, na rozdíl od něj, nezapomněli. Jen doufám, že ve své zaslepené horlivosti nebude chtít tuto desku sundávat.
Boje 9. května probíhaly i v dalších částech Prahy?
Ano, probíhaly. K bojovým střetům s přijíždějící Rudou armádou docházelo na různých místech, a to až do pozdních večerních hodin tohoto památného dne. Bojovalo se na Smíchově, v Radotíně, v obcích nad nimi. Esesáci přitom vraždili české občany – to už v Dejvicích byl mír – a to hrůzným způsobem. Deska s jejich jmény, bylo jich přes padesát, byla umístěna na barrandovském vršku na pietním, kdysi velmi působivě upraveném území, dnes značně poničeném. Teprve tlak Rudé armády německé vrahy z hlavního města vytlačil. Na pět set rudoarmějců zahynulo v oněch posledních dnech války v okolí Prahy a v Praze samotné. Většina z nich je pohřbena na Čestném pohřebišti na Olšanských hřbitovech a řada náhrobků tu nese datum, kdy jejich život vyhasl, 9. květen 1945.
Ano, ale v jaké vazbě k tomu je pomník maršála Koněva?
Pomník je symbolem vděčnosti 1. ukrajinskému frontu Rudé armády pod velením maršála Ivana Stěpanoviče Koněva, jehož tanky dorazily 9. května 1945 ve tři hodiny ráno do Prahy, aby město a jeho obyvatele zachránily od zkázy. Je poděkováním těm, kteří vyslyšeli volání českého rozhlasu a spěchali na pomoc účastníkům Pražského povstání a českým lidem, které v Praze vraždili němečtí esesáci. Je symbolem úcty a poděkování celé Rudé armádě, která přinesla největší oběti v boji za mír.
Pan starosta Kolář o Koněvovi řekl, že šlo o jednoho z běžných maršálů. Tím chtěl zpochybnit jeho význam. Opravdu byl jen jeden z maršálů?
Naši úctu si zaslouží všichni, kdo bojovali proti německému nacismu. V ilegálním odboji, na frontě. Každý prostý voják, důstojník, velitel, maršál. Ti všichni měli svůj velký podíl na ukončení války. J. V. Stalin, velitelé frontů Žukov, Rokossovskij, Malinovskij, Vasilevskij, Tolbuchin a Koněv. A pokud jde o výrok pana starosty ohledně I. S. Koněva... Ondřej Kolář si dovolí zpochybňovat význam velitele frontu, který se podílel na dobytí Berlína a velké části hitlerovského Německa? Velitele frontu, který velel jenom v Pražské operaci dvěma milionům vojáků? To je prostě neslýchaná drzost!
Pan starosta potvrdil, pokud má socha v parku ještě stát, že se musí doplnit už o vámi zmiňovanou desku, na níž bude napsáno i to, že to byl on, kdo velel operaci v Maďarsku, jež utopila v krvi lidové povstání v roce 1956, jehož cílem byla demokracie a svoboda. Myslíte, že jde o správný záměr zdejší radnice?
Za prvé jsem přesvědčena o tom, že všechny ty dodatečné polistopadové cedule mají jediný cíl, a to je falzifikace dějin, zamlčování a zkreslování historie. Je to součást boření a odstraňování pomníků, přejmenovávání ulic a náměstí. Vzpomeňme na odstranění soch Julka Fučíka, Jana Švermy, Jožky Jabůrkové, přejmenování Parku kultury a oddechu Julia Fučíka na Výstaviště, mostu Klementa Gottwalda na most Nuselský, vzpomeňme na přetírání smíchovského tanku narůžovo. Dodatkové cedule jsou pokračováním této polistopadové kampaně. V Litomyšli se neodvážilo polistopadové vedení odstranit pomník Zdeňka Nejedlého, tak k němu připojili dehonestující tabulku, a podobných příkladů je mnoho.
Ne všude se tak ovšem postupuje. Zastupitel Ivan Hrůza v diskusi na Praze 6, o níž už jsme mluvili, uvedl příklad Winstona Churchilla, pod jehož pomník, pokud bychom postupovali obdobně, by měla být umístěna tabulka s jeho krvavým podílem na událostech v burské válce. Uvést je možné i jiné příklady.
Ale ptal jsem se především...
… Já vím - na tzv. maďarské lidové povstání, které podle novodobých vykladačů dějin Koněvova vojska násilně potlačila. Já se nebudu pouštět do odborných rozborů, to patří historikům. Chci jen uvést pár momentů. Jednak jsem přesvědčena, že události, a to nejen v Maďarsku v roce 1956, se musí posuzovat v celkové mezinárodní a historické situaci ve všech souvislostech. Za druhé budapešťské »lidové demonstrace« se brzy proměnily v pokus o převrat, v němž byli, a to velmi krutě, vražděni komunisté a další levicově smýšlející lidé. Mému blízkému příbuznému před očima pověsili jeho sestřenici – byla to komunistka. Měla jsem v ruce i tehdejší západní tisk. I v něm se dočteme o zabíjení v ulicích, o pořádání honiček na členy vládnoucí strany, na funkcionáře a řadové členy komunistické strany. Tak dopadli ti, co bránili i sekretariát městského výboru strany, kde tajemníka vyvlekli a ubili. Byla to prostě jatka. A k tomu mělo sovětské velení mlčet a v klidu čekat v kasárnách, až se toto vraždění změní v dokončený »bílý teror«? Může se někdo divit, že vojáci, kteří zde byli pod velením Koněva rozmístěni jako v poražené zemi, na příkaz své vlády zakročili?
Takže jaké je vaše stanovisko k tomu, co se dnes se sochou maršála děje nebo má stát?
Pomník maršála Koněva má své místo na náměstí v Dejvicích a tam by měl zůstat. Bez dodatků, bez cedulí. Povinností radnice Prahy 6 je řádně o toto místo pečovat a zajistit, aby pomník nikdo neničil, jak jsme tomu byli svědky v uplynulých dnech, kdy nějací primitivní vandalové sochu posprejovali.
Co pro to udělat?
Náš nesouhlas s postupem radnice na Praze 6 jsme vyjádřili protesty, v nichž budeme pokračovat. Stejně jako doposud přitom budeme spolupracovat s dalšími subjekty, vlasteneckými organizacemi, politiky a všemi slušnými lidmi, kteří odmítají převracení hodnot a přepisování historie. Nadále sbíráme také podpisy pod petici za zachování pomníku maršála Koněva, k němuž půjdeme v den 120. výročí jeho narození položit symbolickou kytičku.
Mohu ještě pár slov závěrem?
Jistě.
Chtěla bych všem čtenářům Haló novin, všem občanům naší vlasti, popřát klidné a spokojené vánoční svátky a nový rok 2018, aby pro nás všechny byl spojen s mírem a hlavně s rozumem.