Parlamentní listy: Politolog J. Pehe na svém blogu rozebírá, proč u nás vítězí strany a hnuti, které "obchodují se strachem z migrantů, EU a vlastně všeho cizího." Vysvětluje to "vše prostupující průměrností" Čechů. Česká společnost se dle něj "ustrašeně krčí ve své kotlině", je "(pod)průměrná" a "provinciálně ponořená do sebe". "V národě, kde si většina lidí mimo vysmívanou 'kavárnu' nedokáže přečíst nebo poslechnout nic v nějakém cizím jazyku, je tato cesta do ještě vetší izolace poměrně snadná," píše. Chováme se prý jako zakomplexovaný teenager, který "rodičům" ze Západu okopává kotníky a pohrdá jejich standardy. Co si o tom myslíte?
Vojtěch Filip, předseda ÚV KSČM: Opáčil bych, že jde spíše o komplex pana Peheho, protože vytrvale bojuje proti pravdivým informacím, které se mu nehodí do jeho politologických úvah. Je jedním z těch, kteří nepochopili, že již došlo k výměně hegemona, že skončil jednopolární svět a nemůže pochopit, že jeho hlásané pravdy už neplatí. Jen mate lidi a uráží ty, kteří to pochopili.
Jiří Dolejš, místopředseda ÚV KSČM: Z Peheho tu dost čiší skepse z provinčně zapšklých poměrů. Nevidím to ale tak fatálně – jen je třeba intenzivněji vysvětlovat, že všechny podstatné strategické reakce vyžadují nadnárodní úroveň a postavit nacionálnímu atavismu šířenému populisty pozitivní alternativu. Lidé jsou schopni pochopit, že společná pravidla pro Evropu jsou víc v českém zájmu než nacionální řevnivosti jako z minulých století. Jen se před těmi atavismy šířené obchodníky se strachem nehrbit.
Jiří Valenta, poslanec PS PČR za KSČM: I mne tento antivlastenecký a bohužel i obsahově prázdný příspěvek pana Peheho ‚zaujal‘. Je z něj patrno, že autor má obrovské problémy rozlišit podstatné od nepodstatného, což v tomto případě hraničí snad až s klinickou diagnózou. Znalost cizích jazyků je sice nesporným plusem člověka, ale nikdy nedokáže nahradit či alespoň vyvážit hendikepy v osobnostní struktuře, jakými jsou nepříklad egoismus, tendence k elitářství a klientelismu (typicky pražská kavárna), asocialita či neschopnost objektivního pohledu na svět. Pehe by také mohl v této souvislosti vědět, že ideový guru povalečů, pseudoumělců a některých dalších z takzvané pražské kavárny Václav Havel jazykovými znalostmi také neoslňoval, přesto jeho souvěrci systematicky posilovali, a to i na úkor celé země, jeho obludný kult osobnosti. A dnes jim vadí, že každý občan neumí cizí jazyky, přičemž fakt, že někteří z nich samotných neumějí ani pořádně česky, někteří dokonce neznají ani slova národní hymny, je nezajímá. Lidé jako pan Pehe podle mého názoru směřují svými aktivitami k zániku českého národa jako takového, eventuálně ke ztrátě národní identity, suverenity a odklonu od dědictví našich otců. Je mi z lidí jako pan Pehe smutno, ale na druhé straně již cítím, že jejich vliv upadá, lidé začínají realizovat i jiné modely uvažování a je tomu tak dobře. Je nesporné, že budou kolem sebe ještě v poslední chvíli kopat.
Leo Luzar, poslanec PS PČR za KSČM: Pan Pehe je národností Čech? Člověk, který takto smýšlí o svém národu si nezaslouží ani komentář. A to co píše je i pohled do jemu vlastních intelektuálských řad. Protože kdo jiný než pan Pehe & spol., ti elitářští intelektuálové, zapoměli vysvětlit nám prostému lidu českému přínosy migrace. Ono zatajování pravdy a nucená objektivizace nepříjemných projevů masové neřízené migrace posledních let se bude projevovat ještě dlouho. Import cizího náboženství a sociálně-kulturních projevů změní Evropu k nepoznání. Je to cílem pana Pehe? Moje babička říkávala “poturčenec horší Turka” moudrá to žena.
Zdeněk Ondráček, poslanec PS PČR za KSČM: Kdo je kdo se pozná až v době, kdy se jedinec musí projevit sám za sebe. Mimochodem, i od toho je odvozeno rčení, že krysy opouští palubu jako první. Takovou dobou si právě procházíme. Společnost se již několik let výrazně polarizuje a tvoří se dvě a více nesmiřitelných a (zatím) verbálně bojujících skupin. Díky tomu rostou nové osobnosti, které si rozebírají tzv. pěšáky, kteří se dále dělí na užitečné a nepotřebné. (Pod)průměrný politolog Pehe se viditelně nechal zverbovat do týmu (pražské) kavárny. Zřejmě se mu líbilo, že kavárenští povaleči ovládají média a on díky tomu dostal tu a tam prostor být viděn. V lesku reflektorů, a možná i na objednávku chlebodárce, zapomněl na objektivitu, ale hlavně na profesionalitu. Nyní si zřejmě sám uvědomuje, že i on patří jen do skupiny nepotřebných pěšáků. Udělá proto cokoli, aby se stal alespoň užitečným. Proto se tak vymezuje proti současnému prezidentovi Zemanovi a i proto napadá ostatní pěšáky, které označuje za (pod)průměrné a dokonce se jim povýšenecky vysmívá. Bohužel si ve své slepotě neuvědomuje, že ten pěšák, který sice nemluví cizími jazyky, jej a celou jeho kavárnu živí svoji každodenní poctivou a podprůměrně placenou prací. Politolog Pehe by si měl připomenout, že pýše předchází pád.
Josef Skála, místopředseda ÚV KSČM: Je-li pan Jiří Pehe přesvědčen, že to hlavní, co naší zemi chybí, jsou "No Go zóny", jako tvor nadaný bezmeznou tolerantností to prostě beru na vědomí. Je-li snad přitom i demokrat, pak jistě vyvodí adekvátní závěry z faktu, že velká většina Čechů to vidí jinak. A odpustí si na jejich adresu poznámky, které je vydávají za hejno zakomplexovaných hlupáků. Lidí, co politiku sledují i v cizích jazycích - a nepatří do "pražské kavárny" - je nepoměrně víc než těch, kdo se k ní hlásí. Jsem jedním z nich. A v názoru, že "No Go zóny" jsou to poslední, co by nám scházelo, mne utvrzují právě západoevropské news and views.