ROZHOVOR Že Rusko chce obsadit pobaltské státy, prý zatím nikdo neprokázal, naopak na jeho hranicích se nyní od Západu kupí zbraně, říká publicista, pedagog a levicový politik Josef Skála. Podle něj se Německo chová nerozumně při zvládání migrační krize z jiného důvodu než proto, že by trpělo pocitem viny z rozpoutání II. světové války. Údajně musí poslouchat příkazy „Velkého bratra“ za mořem. A Česko hodnotí v současném světě jako vazala posedlého sebepoškozováním, který se tak demokratického zacházení nikdy nedočká.
Právě v tomto týdnu uplynulo 75 let od napadení tehdejšího Sovětského svazu Německem. Jak se na tuto agresi dívat z dnešního pohledu? Jako na mocenský boj dvou totalitních velmocí, které usilovaly o vládu nad co největší částí tehdejšího světa, anebo šlo o zákeřné přepadení země, s níž měli Němci uzavřenou smlouvu o neútočení?
Jako na hitlerovskou agresi proti zemi, která ji zastavila jako první. Wehrmachtu způsobila čtyři pětiny všech ztrát. K porážce fašismu přispěla víc než kdokoli jiný. Rusofobie 21. století na tom nic nezmění.
Jak si lze vysvětlovat i válečné události, které se odehrály nedlouho předtím? Sovětský svaz napadl v roce 1939 Finsko, které ale mělo přátelské vztahy s Německem, pak obsadilo pobaltské státy a také tzv. Besarábii a Bukovinu, tedy část Rumunska. Vidíte v těchto výbojích rozdíl oproti nacistickému Německu, které do roku 1941, než napadlo SSSR, už ovládalo velkou část Evropy? Anebo šlo o zcela stejný typ agrese pouze „pod praporem“ jiné ideologie?
Přátelské vztahy s Hitlerem – a zálusk s ním vyrazit na Moskvu – měly i Polsko, pobaltské a další země. Pramálo liberální byly i tamní režimy. Sovětské kroky byly prevencí proti agresi, která pak deptala většinu Evropy. A tedy právě tím, k čemu tak rádi vyzývají mudrci „varující“ před „appeasementem“ dnes.
Sovětský svaz také podepsal v roce 1939 s fašistickým Německem smlouvu o neútočení. V dalších letech si pak obě země rozdělily Polsko. Jak lze na tyto historické události vlastně pohlížet? Za minulého režimu se to oficiálně vysvětlovalo tak, že SSSR marně usiloval o spojenectví a mírovou smlouvu s Anglií a Francií proti Hitlerovi, a když se mu nepodařilo uzavřít tento pakt, obrátil se na Německo. Mnoho západních historiků i komentátorů to ale vidí naprosto jinak. Podle nich byl jen Hitler rychlejší než Stalin, který uvažoval o dalších agresích v rámci světového „boje proti imperialismu“, a ke střetu s Německem by tak stejně muselo dojít. Ke kterému z těchto dvou názorů se spíše přikláníte?
„Vyvážet revoluci na bodácích“ chtěl Lev Trockij. Stalin byl lídrem těch, kdo mu v tom zabránili. Verze, že plánoval převálcovat Evropu, je na vodě. Udeřit na Hitlera dřív, než vyrazí na východ, navrhoval Žukov. Stalin to rezolutně odmítl. Obrannou alianci s Moskvou sabotovaly Londýn a Paříž. Poté, co s Hitlerem podepsaly Mnichov, to byla jasná zpráva. Moskva s ním uzavřela smlouvu o neútočení teprve pak. V podstatě stejnou jako Varšava i Londýn už dávno předtím. Příčinou války nebyl „pakt Ribbentrop – Molotov“. Ten zbořil naopak bariéru stojící v cestě antihitlerovské koalici.
Dají se dnes s tímto historickým datem (napadení SSSR Německem) vysledovat některé paralely? Například vedení Severoatlantické aliance nyní upozorňuje na údajné nebezpečné vyzbrojování Ruska, které by si mohlo dělat po obsazení Krymu znovu nárok i na pobaltské republiky. Podle generálů NATO i Pentagonu by k tomu Putinovi stačily tři dny a Aliance by se ani k vážnějšímu obranému zásahu nedostala. Může to tak být, anebo mají pravdu někteří další analytici, kteří tvrdí, že je to celé nesmysl, jelikož Rusko má svých ekonomických problémů dost a napadením NATO by spáchalo sebevraždu?
Putinovi by k „obsazení pobaltských zemí“ asi opravdu stačily „jen tři dny“. Že to má v plánu, však nikdo neprokázal. Naopak, na hranicích Ruska se nyní kupí zbraně. V mase nevídané od dob, kdy je tam přisunul Hitler. Upozorňuje na to americký profesor Stephen Cohen, špičkový znalec ruských dějin a reálií. O sebevraždu si koledují země typu České republiky: Chceme být, až nám to Velký bratr hvízdne, na ráně jako první?
Ruský prezident Putin zase přirovnal současnou situaci k událostem před II. světovou válkou. Tehdy údajně vedení SSSR vyzývalo západní mocnosti ke spolupráci vůči rozšiřujícímu se fašismu, a ty se k tomu vůbec neměly, dokud nebylo pozdě. Dnes je prý situace obdobná, Rusko vyzývá ke spojení v boji proti světovému terorismu a Západ na to opět neslyší. Je to podle vás vhodné přirovnání?
Ten příměr nemá chybu. Tak jako nabídka, kterou uvádí. Apeluje na akutní zájem. Máme ho napříč světem. Rusko si žádná privilegia nenárokuje. Vybízí, tak jako proti Hitlerovi, k férové alianci. Takový návrh zařízne jen blb nebo hochštapler, který neváhá jít přes mrtvoly. Je-li křížencem těch dvou, zvládá to tím snáz.
A jak je to dnes s Německem? To se prý dostalo na rozdíl od 30. a 40. let minulého století na zcela opačný protipól. Podle některých komentátorů je prý pocit viny z jejich tragické, fašistické minulosti natolik svazuje, že nejsou schopni reálně uvažovat a vypořádat se s nelegální migrací, která představuje pro celou Evropu velké bezpečnostní riziko. Může to být pravda?
Německo leze do lakýrek „výmarské republiky“. Svatouškovských říkanek, které si nevidí na špičku nosu. Dnes ovšem žádné reparace neplatí. Teď je to okolní Evropa, z níž doluje rentu. Blázinec vůči migrační vlně není o „historické vině“. Je to dovoz chaosu. Velí mu „ředitel zeměkoule“. Ústa a krok musí držet i Německo. Už díky „předávacímu protokolu“ z května 1949, kdy přejímalo moc od západních okupačních mocností. A teď i v klepetech šmíráckého vydírání, jež světu odtajnil Edward Snowden.
Další hlasy, zejména z východní a jižní Evropy, pak upozorňují na fakt, že Německo se stává, a to i nenásilným způsobem, znovu evropským diktátorem, což se mu podařilo za pomoci své velmi silné a výkonné ekonomiky. Navíc svoje už tak prioritní postavení mohou prý Němci ještě výrazně posílit, pokud Velká Británie nyní odejde z EU. Máme se takového stavu obávat, anebo dojde v Evropské unii k nastartování nových demokratičtějších procesů, jak to avizují někteří europoslanci?
Co všechno obnáší nerovnoměrný vývoj kapitalismu, popsal už Lenin. Zrovna teď je to rovných sto let. Kdo hraje první housle ekonomicky, má i na mocenskou přesilovku. Podvazuje jí rozvoj a suverenitu svých satelitů. „Nové demokratické procesy“ jsou z říše náměsíčných mrákot. Kléru se odváděl „desátek“. My jsme na tom stejně. Desetina našeho HDP končí v cizině. Jen v podobě dividend, nepočítaje „vnitropodnikové ceny“. Ty cizích „matek“ s lukulskou marží. A domácích „dcer“ – „za náklady“. Vazal, posedlý sebepoškozováním, se demokratického zacházení nedočká.