Jedním z výstupů sobotního sjezdu Komunistické strany Čech a Moravy bude nové vedení strany. Mezi relevantní kandidáty na předsedu patří také stávající místopředseda KSČM Josef Skála. Jak se vyrovnává s kritikou těch, kteří ho označují za stalinistu? Jaký má názor na rozličné uzlové body dějin 20. století, ať už jde o pražské jaro, invazi vojsk Varšavské smlouvy nebo listopadové události roku 1989? A kde spatřuje příčiny úbytku voličů KSČM v loňských volbách? A co případný návrat komunistů k podílu na exekutivě? O tom všem s ním hovořil politický analytik INFO.CZ Vratislav Dostál.
S čím jedete na sjezd KSČM a co od něj čekáte?
S tím, co zablokoval výsledek toho minulého. Debakl v dvojích volbách tomu dal za pravdu ještě víc. Musíme dohnat kritické nálady. Stát se znovu jejich hlavním mluvčím. Obnovit „tah na branku“, jaký se sluší na radikální, systémovou opozici.
Podle všeho jsou vaše šance na zvolení předsedou strany výrazné. S čím chcete delegáty nalákat na svou stranu? Jaký je váš program a priority?
Díky za kompliment. Tak jednoduché to ale nebude. Kritika toho, jak se přezrálé problémy metou pod koberec, roste ve straně i mezi našimi příznivci. Většinu našich členů však tvoří dvě kategorie. První jsou lidé, zvyklí na politiku z dob socialismu. Tedy na správu věcí veřejných a ne politickou soutěž a střet. Druhou ti, kdo se do odpovědnějších rolí dostali od prahu 90. let minulého století. Tehdy stačilo srovnávat sliby a skutky. A tu a tam panstvo načapat, jak pošlapává i své vlastní zákony.
Teď právě z toho žije i kdejaký bulvár. Doba růžových iluzí je ta tam. Opozice, které nemá ujet vlak, musí poměrům nahlédnout pod kůži. Obnažit příčiny a viníky. Rozvinout iniciativu, která se nenechá zamknout na hřiště, vykolíkované establishmentem. Být nejen na hrotu kritiky všeho, co se dá napravit už dnes. Nasvítit lidem i pasti a slepé ulice, s nimiž si kapitalismus už neporadí. Nebát se razit jejich skutečná řešení. Mířit k nim už politikou pro „tady a teď“.
KSČM dosáhla loni na podzim vůbec nejhoršího volebního výsledku v novodobé historii České republiky. Kde spatřujete příčiny?
Právě v tom, co roli systémové opozice dlužíme. A sami tak leckdy pomáháme živit víru v zázraky, na něž dnes nedojde. V době, kdy „protestní hlasy“ už vyhrávají i volby, nás to trestá víc než kdy dřív. Pokud jim splyneme v cizím stínu, hodí to raději těm, u koho čekají větší podíl na moci.