Mezi tygří koťata z libereckého Králova Háje zavítali malé čarodějnice a čarodějové. Koťata se na něj řádně připravila, nenechala nic náhodě.
Tento den mají všechna malá čertiska z pekla vycházky. Tento den patřil i našim hrám, pořád jsme ještě hravá koťata, i když bojovné šelmičky nezapřeme, a i my děláme přerostlým libereckým kočičákům – bílým tygrům čest. Vstupenkou byly naše soutěžní obrázky Malujeme s Pastelkýnem tentokrát z reje čarodějnic. Nejkouzelnější obrázky měly čertice Stelinka a Terezka.
Strejda Saša nám celou dobu hrál pěkné dětské písničky a nám hned bylo do skoku. Opět se nás sešlo na výzvu Mateřinkiády hodně, takže uspět v široké konkurenci nebylo vůbec snadné, i když jsme bojovali ve dvou kategoriích. Mnoho tygřích koťat se proměnilo v roztodivné čarodějné bytosti, ale nebáli jsme se jich. Některým to fakt slušelo! Byla to přehlídka milých stvoření, které se nebáli čarovat.
A o tom, že jsme to brali skutečně vážně svědčí i skutečnost, že se to klání neobešlo ani bez slziček. No řekněte, není to krušné, když jiná netrpělivá „hrrrrrr“ závodnice vezme Karolínce míč dříve, než vyčerpá všechny své hody? Ba jo, byly to nervy. Ale našli se i ostřílení závodníci, které nic nezaskočilo. A máme jeden rekord, který ani na olympiádě nedokázali. V házení míčku do zástěry tety Alenky jsme uspěli na zápis do Quinnessovy knihy rekordů. Pořád se ještě divíte, jak je to možné? Bác, bác, bác - ano, téměř všichni jsme prokázali vynikající mušku a trefovat se do zástěry je pro nás hračka, všichni jsme byli první. Tak až nás potkáte, tak na nás buďte hodní, už víte, že pro nás není problém se trefit!
Ještě, že tentokrát nefoukal vítr a nepletl se nám do našeho zápolení po houpací kládě. Špatně, neřekli vám, že jsme po ní museli dokonce přecházet. Přebornicí se stala Anetka, kdy na záda jí doslova dýchali bojovnici Adélka, Justýnka, Ríša, Mareček, Adámek, Míša a Janička.
A protože máme tak vynikající mušku, tak jsme házeli míčky i do kyblíku a i tady jsme my holky podrtily kluky. Prostě jsme bojovnice pořádný tygřice už nyní. Frrrrrr - spěcháme na další disciplínu a málem jsme vám zapomněli sdělit, že zde kralovali tři Elišky.
Bum bác, neboli plechovková kanonáda, tak by se dal nazvat výkon tříleté Terezky, která svými sedmi zásahy vzbudila zaslouženou pozornost, pozadu nezůstali ani Eliška a Janička. V druhé kategorii zachraňoval klučičí čest Lukášek, pronásledovaný Stelinkou a Toníkem. A když už jsme byli tak v ráži, tak jsme krmili pohádkového šaška, když jsme mu mířili přímo do rozesmáté papuly. Tady bodovali Vašík, Míša, Lukášek, a Ondrášek a v kategorii první pak Míša a Dominik.
A protože při takovém klání vyhládne, doplňovali jsme energii nějakým tím ňam, dospěláci tomu říkají mlsy. Neobešlo se to ani bez čarodějné opečené pochoutky, které opékal strejda Milan, coby kuchař a říkal jí buřtík.
Nejkrásnější čertice byly Janička a Adélka. Nejlepší klučičí čertisko předvedl Marek. Některé naše dokonalé kostýmy budou zařazeny do přehlídky pro rok 2018.
A co jsme vyhráli? Plyšáky, hry, nářadí, létající talíře, auta, panenky a pro malé princezny byly i královské korunky a „šminky“, balónky, sladkosti a i ti co nám v předzahrádce restaurace Pohoda fandili, dostali také upečenou pochoutku.
A protože Libereckému kraji stále vládne náš pán hor Krakonoš a ne žádný hejtman, jak si někteří ještě myslí, tak to byl právě on, kdo harcovským koťatům poslal po tetce Mateřinkiádě zázračnou radu. Všem, co nás čeká za chvíli vysvědčení popřál hodně zvědavosti, to prý proto, abychom chtěli co nejvíce vědět, protože pak toho budeme hodně umět, tedy právě tolik, aby se u nás na vysvědčení zabydlely jedničky. Proč ne, zvědavost je koťatům vlastní, a paní učitelka píše ty jedničky moc ráda. A to je bezva, když jim to vydrží, tak vlastně nehrozí libereckým kantorům nezaměstnanost.
A co ještě poudal pán hor? „Polle toho jak to vypadalo, sou to dětišťata šikouný, pohlenný haverlanti moji. Ty se neztratí, dovedou konať, žanny ouchcapky. Cák bych se o ně bál, šikovný sou, dyť jsou to dětišťata hor, nejen moje Kérkonoše, ale i všecky ještěcký stráně tadylle kolem špélhaj pánubohu rounou do voken, dyž si vzpomene. Cák sjet sjetem stojí šikovný a chytrý haverlanti tulle byly dycky potřemný“.
Bimbam, rozezněl Lucifer pekelný zvon a my jsme se rozprchli ke svým mámám, aby se nespletl a neodnesl nás s tou svou pravou malou pekelnou havětí, se kterou si vždy jednou do roka hrajeme.
Setkání uspořádaly tety z OV KSČM a Levicových klubů žen v Liberci.
Fotogalerie
