KSČM nikdy nepočítala s tím, že by 3. pilíř důchodového systému byl pro zaměstnance povinný.
Odpovídat však v situaci, kdy nejsou na stole konkrétní parametry, je jen mediální hra. Paní ministryně tvrdí, že dá tento námět k posouzení nové komisi, ale že s tímto řešením ona sama nesouhlasí. Od pana premiéra jsme již zvyklí na to, že napřed něco vystřelí, a pak, dle následných reakcí, své představy upřesňuje.
Napřed si položme otázku, pro koho má být tento systém povinný. Pokud pro zaměstnavatele, pak už několik let toto požadujeme v odvětvích těžkých povolání jako náhradu za důchodové kategorie cestou využití předdůchodů. Pokud pro zaměstnance, pak kategoricky nesouhlasíme. Stát nemůže nikoho nutit ke svým dlouhodobým úložkám. A nejen proto, že mu nemůže zcela garantovat jejich ochranu a zhodnocování nad inflací. Řada občanů totiž na odloženou spotřebu ani nemá dostatečné příjmy.
Nelogické je, když si zaměstnavatelé stěžují na vysoké odvodové povinnosti a stát avizuje, že nebude mít v budoucnu dostatek zdrojů na zajištění 1. solidárního pilíře, a přitom je připraven posilovat ze svých prostředků i prostředků zaměstnavatelů 3. ekvivalentní pilíř. Jak? Na úkor státního pilíře, který potřebuje do budoucna vícezdrojové financování?
Další posílení 3. pilíře znamená v rámci celého důchodového systému prospěch pro výšepříjmové skupiny, neboť se posílí ekvivalence na úkor solidarity. Jak pak chápat dnešní vstřícnost ke zvyšování minimálních důchodu, vyrovnávání rozdílů mezi muži a ženami ad. Tento projekt nakonec povede k starému návrhu ODS, to je rovný důchod z 1. pilíře a zásluhový důchod z 3. pilíře, což znamená ponížení solidarity zejména v neprospěch středních vrstev!
KSČM vidí v takovýchto návrzích jen bezradnost v hledání nějakého kroku, který by byl prodán jako důchodová reforma (viz v minulosti kauza 2. pilíře). V podstatě jde o fekt účinného lobbingu bankovní sféry, která chce ke své správě více a více veřejných prostředků. Z větších objemů jsou totiž i větší zisky.
Tento návrh není ve prospěch kvalitnějšího důchodového zabezpečení většiny zaměstnanců, ale zásadní první fázi systémové změny, která v budoucnu povede ke snížení solidarity a k povinnému vyvedení další čísti veřejných prostředků mimo státní rozpočet. Buďme ostražití!