Je smutnou pravdou, že transformace české ekonomiky po roce 1989 probíhala velmi pochybným, a mnohdy až „zločineckým“ způsobem. Hlavním cílem byl rychlý převod státního majetku do soukromých rukou, a to i za cenu vysokých ztrát a rozkrádání, mnohdy předem vytipovaného. A všeobecné důvěřivé nadšení občanů tomu napomáhalo.
Ruku v ruce s ekonomickou transformací probíhal i proces vyrovnání se s minulostí. Ten nebyl řešen samostatně, ale jako modrá nit prolínal celým procesem ekonomické transformace. Politika se s odvoláváním na nově nabytou demokracii pustila do vyrovnávání s minulostí schválením lustračních zákonů. Ty - kromě řady nespravedlností, způsobily i přetížení soudů, což polistopadové elitě velmi vyhovovalo. Mohla tak v poklidu pokračovat v procesu rychlého přerozdělování státního a veřejného majetku. Následovaly další ideologicky motivované zákony či politicky pojaté morální nároky, které se s minulostí vypořádávaly především ignorováním či lživým přepisováním dějin socialistické společnosti. Samozřejmě, že takovýto politický proces nemohl dopadnout jinak, než jako další vykopávání příkopů v již beztak rozdělené společnosti, a nastolením bezmoci pro nespravedlivě postižené.
