Co je podle vás hlavním tématem těchto evropských voleb?
Hlavním dominujícím motivem letošních voleb podle mě bude potřeba reformy EU. Pořád se ještě vzpamatováváme z dozvuků špatně zvládnuté ekonomické a migrační krize a u obou existuje takřka stoprocentní šance, že se vrátí. Tato dvě témata ovšem budou upozaděna, protože ani jedno už dnes není vnímáno jako to nejhlavnější. Spíše si dovedu představit, že hlavní střet levice a pravice bude trochu jiný. Na jedné straně bude stát omezování vlivu korporací, boj proti daňovým rájům a rozšiřování pravomocí demokraticky volených institucí v EU, a na druhé straně hlubší liberalizace trhu a centralizace moci.
Předpokládám, že jako kandidát Strany demokratického socialismu nejste příznivcem odchodu ČR z Unie. Část voličů KSČM to možná vidí jinak. Jak byste je přesvědčil, že Česká republika Unii potřebuje?
Dovedu si představit několik katastrofických scénářů, kdy by nám nezbylo nic jiného než Evropskou unii opustit, ale pevně doufám, že tyto varianty jsou pouze sci-fi. Ekonomická cena výstupu z EU by byla obrovská, rozhodně za současné situace. Naše ekonomika je v současnosti silně orientována na vývoz a zároveň se nedovedeme obejít bez dovozu, protože jsme si úspěšně zlikvidovali řadu odvětví, ve kterých jsme bývali soběstační. Vystoupení z EU by tedy musela předcházet masivní proměna struktury průmyslu a zemědělství. Dále je také potřeba počítat s problémy, které dalece překračují hranice naší země – třeba znečištění nebo daňové úniky. Jako poslední bod bych zmínil otázku demografie, která je spíše k zamyšlení než přesvědčování. Už nyní máme první generaci voličů, která v podstatě nic jiného než život v EU nezná. Právě tito lidé bývají velkými zastánci setrvání v EU. Situace po referendu o brexitu nám ukázala, že toto téma je schopné silně vyostřit už tak existující mezigenerační střet, pokud mu nepředchází civilizovaná diskuse.
Co je na současné Evropské unii nejlepšího a co nejhoršího?
Lidé určitě oceňují snazší cestování, program Erasmus nebo zrušení poplatků za roaming, takové ty věci každodenního užitku. Ještě si ale myslím, že zásadním přínosem Evropské unie je to, že si teď víc uvědomujeme, že nemůžeme přemýšlet ve stylu »my« a »oni, ti za kopečkama«. Že musíme brát v potaz to, že jsme ekonomicky, kulturně i politicky provázaní s ostatními zeměmi Evropy. Pochopitelně nedostatků EU je celá řada a těžko vybrat ten nejvážnější. Na prvním místě by ale dost možná mohl být vliv, který mají lobbisté při rozhodování, a vůbec demokratický deficit EU. To je rozhodně jedna z příčin nízké důvěry v unijní instituce.
Jakou Evropskou unii byste si přál?
Evropskou unii v budoucnosti chci vidět především jako nezávislého hráče na světovém geopolitickém poli. Taková Evropská unie bude sloužit jako společný prostor pro rozvoj jejích obyvatel. Každý Evropan bez ohledu na svou životní situaci bude mít kde bydlet, bude mít co jíst, a hlavně bude žít v bezpečí. Každý člověk, který bude občanem Evropské unie, bude mít přístup ke vzdělání a zdravotnictví zdarma. Chci žít v Evropské unii, kde nespravedlivá dvojí kvalita potravin bude minulostí. Tohle podle mě nejsou dokonce ani nijak radikální myšlenky. Spíš jde o selský rozum.
Jste znám mj. jako ekologický aktivista. Pracoval jste i pro Hnutí Duha. To pro mnoho voličů KSČM asi není ideální vizitka. Jste připraven na jistou míru nedůvěry v této věci?
Ta značka ekologického aktivisty mě trošku překvapuje, protože jsem za svůj hlavní obor vždy považoval ekonomii, kterou ostatně také studuji. Je ovšem pravda, že stav životního prostředí je podmíněn ekonomickým systémem, způsobem, jakým využíváme zdroje, které máme k dispozici. Dlouhá léta byla v České republice ochrana životního prostředí považována za individuální záležitost. Recykluj, objímej stromy, čisti potoky a všechno bude v cajku. Toto jsem vždycky viděl jinak – hlavní zodpovědnost za klimatickou krizi nese systém, který jako hlavní měřítko úspěchu bere zisk. Od toho se odvíjejí problémy nejen životního prostředí, ale i všechny sociální. V očích kapitálu jsme všichni jenom zdroje, které se dají využít a přepočítat na peníze. Můj postoj je jasně levicový, a to, myslím, voliči KSČM ocení.
Nedávno jste se podílel na studentské akci »proti klimatické změně«. A což takhle akce proti přelidnění planety a neodpovědné porodnosti v zemích třetího světa? Nejsou v ekologických kampaních často zašifrovány nenávist k pokroku, průmyslu, modernitě, zkrátka k Evropě jako takové?
Jsem moc rád, že jsem se této akce zúčastnil, a neváhal bych tam jít znovu. Vždycky jsme chtěli, aby lidé šli do ulic proti systému, který je založen na fetišizaci konzumu, a přesně to se taky stalo. Porodnost ve třetím světě samozřejmě problém je, ale opět – není to příčina, je to následek. Afrika má za sebou bolestivou historii vykořisťování a dnes na tom není jinak. Jediný rozdíl je v tom, že dnes kolonizátoři nejsou primárně státy, ale korporace. Když se podíváte na aktuální data, uvidíte, že porodnost se snižuje se zvyšující se životní úrovní, ať už ji hodnotíme pomocí HDP na hlavu, očekávané délky života nebo počtu let strávených ve škole. Pokud nezačneme bojovat za zlepšení života i v těchto zemích, zaděláváme si na velice vážný problém. Naštěstí počet dětí narozených na jednu ženu se už dnes v Africe snižuje – podle odhadů OSN by měl do roku 2050 klesnout asi na 2,5. Už dnes je porodnost v Africe v průměru zhruba o třetinu nižší než v roce 1950. Poslední otázka mě trochu překvapuje, protože ať se snažím sebevíc, tak nevidím ten rozpor mezi ochranou životního prostředí a pokrokem, průmyslem nebo modernitou. V této souvislosti bych připomenul jedno z našich volebních hesel: »Na mrtvé planetě nejsou pracovní místa.«
Je Evropský parlament místem, kde se dá životnímu prostředí pomoci? Ptám se i proto, že některé ekologické projekty EU z poslední doby ve mně osobně vzbuzují dost pochybností – třeba zákaz plastových brček. Jaký má smysl, když 95 procent plastového odpadu v oceánech je z Afriky a jihovýchodní Asie, zatímco evropský plast je velmi efektivně a pod kontrolou spálen ve spalovnách? Nejde jen o laciná píárová gesta pro galerii?
Geografický pohled je jedna věc, je dobré si ovšem uvědomit i to, kdo přesně tyto plasty produkuje. Není to stát jako takový, ale korporace. Deset největších firem zodpovědných za znečištění jsou výhradně firmy západní polokoule z Evropy a Spojených států. Firmy, které mají na svědomí největší množství obalů nalezených v oceánech, zároveň pravidelně čelí obvinění z vynucování přesčasů, vyplácení absurdně nízkých mezd, využívání dětské práce nebo nelegálního zaměstnávání imigrantů a samozřejmě i užívání si výhod v daňových rájích. Když máte jako jediný cíl svého podnikání zisk, tak si nevážíte ničeho jiného, životního prostředí, etiky, a dokonce ani lidského života. A k opatřením ze strany EU – bylo by super, kdyby Unie byla radikálně levicový projekt, který si má došlápnout na velkokapitál, ale tak to dneska prostě není. Jedním z úkolů naší kandidátky je přimět EU, aby ukončila dobu, kdy si obří společnosti mohou dělat, co chtějí, a to jde nejlépe právě z úrovně Evropské unie. Ohledně »brčkového zákona«, jak je toto opatření lidově nazýváno, není to sice žádný zázrak, ale pořád lepší než stát se založenýma rukama a jenom si stěžovat, jak to všichni ostatní dělají blbě.
Jste příznivcem jaderné energie?
Jaderná energie má, ostatně jako všechny energetické zdroje, svoje nevýhody. Ty dvě největší se týkají bezpečnosti provozu a skladování využitého paliva. Čas od času se objeví i argument ohledně ekonomické nevýhodnosti jaderných elektráren vzhledem k jejich vysokým nákladům na výstavbu a skladování použitého uranu. Osobně ovšem považuji jadernou energii za momentálně nejvhodnější zdroj energie, který máme k dispozici. Z jádra jsme schopní získávat poměrně velké množství elektřiny za nižší ceny než u ostatních variant. Stejně tak jaderné elektrárny jsou schopné poskytnout řádově vyšší počet pracovních míst v porovnání například s uhelnými elektrárnami. V současné době nevidím jiný způsob, jak uspokojit neustále se zvyšující spotřebu energie, která se navíc může do budoucna s rozvojem elektromobility násobně zvýšit.
Stejně tak ale nelze zanedbat ani potenciál obnovitelných zdrojů, které by měly hrát větší roli než doplňkovou v energetické strategii České republiky. Nepochybuji o tom, že tohle je otázka, která se bude v budoucnu ještě důkladně diskutovat v závislosti na technologických možnostech, které budou k dispozici.
Evropa stojí patrně před velkým rozhodováním, kam má mířit technologický vývoj. Věříte, že správnou volbou je elektromobilita?
Elektromobilita nebo třeba robotizace práce jsou oboje nástroje, které jsou ze své povahy neutrální. Záleží na tom, jestli budeme schopni přizpůsobit náš ekonomický systém těmto změnám. Stejně se k tomu ostatně vyjádřil i brilantní britský fyzik Stephen Hawking, který tvrdil, že právě robotizace práce bude znamenat buďto výrazné zlepšení kvality života pro všechny, ale pokud se lobbistům povede zabránit spravedlivému přerozdělování nově vyrobené hodnoty, dočkáme se pouze dalšího růstu ekonomické nerovnosti.