Otázky Haló novin pro Martu Semelovou, expertku KSČM na oblast školství
Je situace ve školství podle vás skutečně tak kritická?
Úroveň vzdělání se za posledních třicet let snížila, a to na všech stupních škol. Důvodů, proč k tomuto stavu došlo, je víc. Po listopadu 1989 se muselo zlikvidovat všechno, co nám zaručovalo kvalitu, konkurenceschopnost a soběstačnost, tzn. průmysl, zemědělství a pochopitelně i kvalitní vzdělávání. Fungující systém nahradil chaos a bezbřehá liberalizace. Svobodná výchova bez povinností, slepé přebírání cizích vzorů bez ohledu na naše tradice a bývalé úspěchy, rozbití jednotných osnov, degradace učňovského školství a rozmach soukromého sektoru, církví a alternativních škol, kde si dítě určuje, zda se bude učit, co se bude učit a kdy. Do toho naprostá destabilizace, co nový ministr, to nová reforma, projekty všemožných (ne)ziskových organizací, které jen ubírají čas na výuku, o pokusech na dětech i učitelích, viz zpackaná inkluze, ani nemluvě. Teď všichni kroutí hlavou nad propadem v mezinárodních průzkumech a nad neúspěšností studentů u maturit. KSČM před tím varovala už v 90. letech.
Jak hodnotíte zveřejněné požadavky pedagogů?
Je pravda, že se pracovní podmínky pedagogů zhoršily. Museli a musí se totiž vyrovnávat se vším, o čem jsem mluvila v předchozí odpovědi. Bez nároku na odměnu seděli ve svém volném čase nad tvorbou školních vzdělávacích programů, následným výběrem učebnic tak, aby jim odpovídaly, ale také nad sepisováním učebních textů k odborným předmětům, k nimž učebnice neexistují. Do toho obrovský nárůst administrativy, dotazníků, hlášení, tabulek, individuálních plánů a plánů podpory. Dál školení a kurzy, které často neodpovídají potřebám pedagogů a akorát to stojí čas a peníze bůhví pro jakou organizaci. Navíc jsou učitelé neustále pod tlakem. V přeplněné třídě, kde jsou žáci »inkludovaní«, talentovaní, se specifickými poruchami učení či chování, cizinci, kteří neumějí česky, mají ke každému volit individuální přístup a všechno je naučit.
Problémem jsou především platy. Můžete v tomto směru zhodnotit kroky ministra a jeho návrh na postupné zvyšování platů pedagogů? Je situace taková, aby pedagogové přistupovali k vyhlášení stávkové pohotovosti ve školách?
Vláda by bezesporu měla dodržet slib, který školám dala, tedy že v příštím roce přidá na platy učitelů 15 %. Chápu obavy, zvlášť poté, kdy se objevilo, že by se mohlo přidat jen 10 %. Ostatně nebylo by to poprvé, co tato vláda nedodržela slib. Naposledy, když namísto od 1. září přidala učitelům na platech až od 1. ledna. Takže na 15 % je nutno trvat, stejně jako na požadavku, aby z této částky šlo minimálně 10 % do tarifu. Na školách chybějí tisíce učitelů a je potřeba přilákat ty, kteří končí pedagogickou fakultu. V současné době víc než polovina absolventů odchází do jiných oborů.
Ale nejde jenom o platy. Jde o postavení učitele ve společnosti, o jeho prestiž. Vzpomínám si na dobu, kdy jsem chodila do školy jako dítě já. Kdybych tenkrát přišla domů a stěžovala si na učitele, že mi jednu »střihnul«, tak bych nejdřív chytla druhou od maminky a pak by teprve zjišťovala, co jsem provedla. Dnes, když si dítě doma stěžuje na kantorku, tak ji mnohý rodič ještě označí peprným výrazem, pochopitelně před svým potomkem, a druhý den přiletí do školy učitelku seřvat. Chybí autorita, vzory, slušnost. Tady sehrává hlavní roli rodina, ale i celá společnost, média.
A pokud jde o vyhlášení stávkové pohotovosti... Každá stávka či stávková pohotovost musí mít podporu zdola, v tomto případě mezi učiteli, nepedagogickými pracovníky škol, ale i mezi rodiči žáků, studentů a učňů. Musí nazrát situace, aby stávka vedla k danému výsledku, aby nedopadla opačně. Osobně si myslím, že tato situace nenazrála, na platech se přidává, o dalším nárůstu se vedou jednání, nálada v učitelských sborech zas tak výbušná, zvlášť teď před prázdninami, podle mého názoru není.