Projev předsedy Vojtěcha Filipa na 7. zasedání ÚV KSČM dne 29. června 2019 v Praze
Cílem dnešním zasedání jsou zejména dvě věci, a to je hodnocení výsledků voleb do Evropského parlamentu a otázka politického zabezpečení výročních členských schůzí okresních a krajských konferencí, které by směřovaly k novému sjezdu v příštím roce. Je před námi zásadní úkol, abychom byli schopni aktivizovat stranu.
Pokud jde o hlavní cíl, máme předložený materiál Hodnocení voleb do Evropského parlamentu, jako předběžný. Myslím, že hodnocení už je dostatečně kompletní, abychom ze zkušeností, ať už pozitivních nebo negativních, byli schopni vyvodit závěry a stanovit postup pro naše jednání v roce 2020, a to minimálně pro volby krajské a senátní, pokud nedojde k volbám do parlamentu, k volbám předčasným.
Poděkování za práci
Nejdříve mi dovolte poděkovat všem čtyřem europoslancům – musíme do toho počítat i poděkování Mílovi Ransdorfovi – ale myslím si, že jak Kateřina Konečná, tak Jiří Maštálka, tak Jaromír Kohlíček, každý odvedli podle svého přesvědčení velký díl práce. Kateřina Konečná tím, že nejen byla navržena Ústředním výborem naší strany jako vedoucí kandidátka do eurovoleb, ale také ji voliči na tom místě potvrdili, dokázala, že to byla jak v roce 2014, tak v letošním roce správná volba schválit jí jako vedoucí kandidátku.
Chtěl bych poděkovat těm kandidátům, kteří v letošním roce pracovali na Evropských volbách. Každý to udělal podle svého a podle toho, jaký měl kolem sebe tým a jakým způsobem se zapojil do práce, kterou Kateřina Konečná a Filip Zachariaš organizovali. Vsadili jsme na mladé. Mám několik hodnocení od okresních výborů, od jednotlivců, ale i od Jiřího Maštálky mám zajímavý dopis k hodnocení Evropských voleb. A sázka na mladé je sázkou na budoucnost! Je jasné, že když jsme kandidovali nové tváře, tak ne všichni je znali, a pak souboj s těmi, kteří byli dlouholetými politiky nebo někde měli své pevné místo, se samozřejmě podle toho vyvíjel.
Kandidátní listina, podle mého soudu, byla schválena tak, že umožnovala práci jak před zahájením volební kampaně, tak v samotné volební kampani. Většinově se shodujeme na tom, že i když se tady usneseme na tom, že to máme udělat včas a že hned po volbách začíná nová volební kampaň, že jsme schválili principy permanentní kampaně, tak stejně říkáme, že jsme s něčím začali pozdě.
Ještě ve větší šíři!
Je pravda, že ne všichni využili čas ve prospěch propagace KSČM a že se k tomu stále vracíme ve všech hodnoceních voleb. Připomenu jen, že podle mého soudu, pokud z tohoto zasedání odejdeme s tím, že je potřeba už teď, na výročních členských schůzích od září, na okresních konferencích, udělat všechno pro to, abychom dobře vybrali kandidáty, tak uděláme krok správným směrem. Byl bych nerad, abychom nějak oddalovali schválení kandidátních listin za krajské konference, které by měly už na začátku roku, tedy s předstihem cca osmi měsíců, fungovat pro volby krajské, a to samé do Senátu.
Měli bychom z dnešního hodnocení vyvodit závěry, jakým způsobem zapojíme ty spolupracující organizace a politické strany, se kterými jsme spolupracovali na Evropských volbách, a v tom případě si také musíme uvědomit, že není možné znova opakovat spory, které jsme tu někdy zbytečně vyvolali tím, že když si to okres schválil, tak jiného kandidáta nepřipustíme. Je jisté, že pravděpodobně samotný výběr musí být co nejširší. Ukázalo se, že kandidátní listina »Česká levice společně!« měla smysl, protože to přivedlo přece jen část voličů k tomu, že zvolili KSČM, a na rozdíl od sociální demokracie jsme tedy uhájili alespoň jeden mandát, i když jsme ztratili proti období před pěti lety 2000 hlasů. Přitom nás musí mrzet, že se nám to nepodařilo ještě ve větší šíři. Vzpomínáte, že nakonec jsme se vypořádávali na výkonném výboru, na plénu ústředního výboru, a museli jsme zasáhnout minimálně v okrese Česká Lípa, v okrese Brno město, a u těch, kteří vstoupili na jiné kandidátní listiny a odebírali hlasy od KSČM. Až jsme museli řešit jejich členství ve straně.
Když jsme ztratili 2000 hlasů proti volbám 2014, tak si připomeňme, že ti, kteří spoléhali na cizí kandidátky, ať to byla Aliance národních sil, ať to byl BOS, ale i jiné kandidátní listiny, tak ty dvě, které jsem jmenoval, měly 4,5 tisíce hlasů. To znamená, že to byla naše chyba. Je to věc i okresních výborů, musím to připomenout. Pamatuji si dobře na atmosféru v září loňského roku, kdy bylo navrženo, že schválíme vedoucí kandidátku i kandidátní listinu, že jsme neměli ještě všechny kandidáty a tedy jednotlivé okresy vlastně nerealizovaly samotné kroky z okresních a krajských konferencí a ze sjezdu, kdy měly návrhy na kandidáty předložit. Pamatuji si dobře, že jsme měli v září projednáno jen patnáct kandidátů, u kterých bylo jisto, že na kandidátní listinu půjdou, že budou pracovat a že také práci odvedou. V té době jsme mohli jistě jednat i o soudruhu Cincibusovi, který nakonec vstoupil na kandidátku Aliance národních sil. Ale v září loňského roku ani nebyl předložen konkrétním okresním výborem. A to jsme ještě nehodnotili spolupracující politické strany, tedy Stranu demokratického socialismu a KSČ.
Takže se vraťme k otázce kvality politickoorganizační práce a toho jak ji zvládají ti, kteří jsou za ni zodpovědní a kteří ji měli naplnit podle usnesení ústředního výboru. A je zbytečné se tady bavit o tom, že prostě někdo chce pomoct jiné organizaci. Principiálně jde přece o to, že ve volbách jde o úspěch KSČM, o její autoritu ve společnosti, a ne o to, nakolik spolupracujeme s ostatními organizacemi. Vždyť jsme přece v roce 2010 nezakládali Spojenectví Práce a Solidarity kvůli tomu, abychom rozebírali stranu, ale abychom pro stranu získávali nové sympatizanty, abychom pro stranu získali nové aktivisty, nové mladé lidi nebo i ty starší ke spolupráci.
Prorazit v Senátu
Pokud jde o kandidátní listiny, kupříkladu u Ivana Davida mě to zvlášť překvapilo, když on se svými názory vstoupil na kandidátní listinu SPD, ale uspěl - a my to musíme respektovat, stejně jako musíme respektovat jiná rozhodnutí. Jenom si pak musíme přiznat, jestli jsme udělali dost ve svém okolí, jestli udělali dost jednotliví členové ústředního výboru, ale zejména členové výkonného výboru a volení funkcionáři včetně mně a místopředsedů strany.
Je tedy zásadní otázkou, jak se v září na výročních členských schůzích budeme zabývat tvorbou kandidátní listiny do krajů, která je, jak jsem si všiml, pro většinu okresních a krajských organizací tou kandidátní listinou, kterou považují za rozhodující, za kandidátní listinu, která nás může trvale zapojit do komunální a regionální politiky a která nám zajišťuje naše působení celorepublikově právě v těch strukturách, jež tvoří zaklad politiky.
Já nijak nekritizuji sázku na mladé, ale musíme si uvědomit také podle výsledků těchto voleb a podle výsledků preferencí, že vždycky musíme dbát na to, aby na kandidátních listinách byli také lidé, kteří jsou těmi tahouny hlasů pro kandidátní listinu KSČM. Nechci do hodnocení dále vstupovat ani Kateřině Konečné, ani Petrovi Šimůnkovi, kteří byli zodpovědní za eurovolby, ale myslím si, že tohle je důležitý podnět, který musí nás všechny zajímat, a proto jenom připomínám – ano, pojďme už od září na tvorbě kandidátní listiny do krajů a do senátních voleb pracovat. A zejména u voleb do Senátu je nutné hledat kromě našich vlastních členů i mezi těmi, se kterými dlouhodobě spolupracujeme, ne někoho náhodného, ale koho můžeme oslovit, o kom víme, že s námi spolupracuje dlouhodobě, aby mohl za KSČM prorazit tu naší složitou situací ve volbách do Senátu.
Mimořádné volby?
Druhá věc, která se ve společnosti dramaticky odehrává a kterou jsem naznačil, je, že mohou přijít mimořádné parlamentní volby. I na ty musíme být připraveni. Zatím KSČM postupuje krok za krokem podle vlastního usnesení. To znamená, že dosud realizujeme toleranci současné vlády. To není jistě jednoduchá věc, mluvili jsme tady o tom několikrát, ať to bylo před rokem, ať to bylo v září, v prosinci nebo v březnu, pokaždé se tím zabýváme. Ano, bylo to velmi složité rozhodnutí, a je o to složitější, že není možné ho změnit ze dne na den a není možné to udělat způsobem, který by nějak znevěrohodňoval pozici naší strany. Považuji náš postoj za správný, nakonec je to ve stanovisku, které máte předloženo k dnešnímu zasedání ústředního výboru.
To, co se odehrálo na náměstích České republiky a co se odehrálo na Letné je otázka toho, že existují síly, které chystají český Majdan. V podstatě pravicový puč řízený ze zahraničí, o tom není pochyb. Povedlo se to fašizujícím silám na Ukrajině se vším všudy, uvidíme, jak tam dopadnou volby, po prezidentských volbách na podzim parlamentní. Povedlo se to v Rakousku, kdy vláda, jež se některým v okolí nehodila, byla vyměněna způsobem, který je podle mého soudu zcela nestandardní. Je dobře, že to ústavně zvládali poměrně snadno a rychle, ale uvidíme, jak dopadnou mimořádné volby a jaký na ně bude vyvíjen tlak ze zahraničí.
Povedlo se to na Slovensku. Při zkoumání volby prezidentky Slovenska a úlohy mediokracie se otevřeně mluví o tom, že jde o uměle vytvořený mediální produkt, který má prostě a jednoznačně bude sledovat politiku, která nemá nic společného se skutečnými národními zájmy. Řekněme si to na rovinu, tak to je.
A protože se totéž nepovedlo v ČR, tak o to větší útoky jsou na prezidenta republiky, o to větší útoky jsou na nás a na ty, kteří si dovolí nesledovat politiku západních sousedů, ale zejména těch největších nadnárodních korporací, jež chtějí ovládat celý svět. Já považuji to, že naplňujeme část programu, který jsme si vymínili vůči vládě Andreje Babiše, za krok správným směrem, protože jinak vývoj by byl zcela jiný. Kdybychom se, byť z jiných důvodů, ale fakticky připojili na stranu Petra Fialy, Miroslava Kalouska a donutili hnutí ANO, aby odepsalo Andreje Babiše, byla by tu již úplná společenská, politická, ale i hospodářská krize.
Útok na politickou scénu ČR
Nejsem žádný obdivovatel našeho druhého nejbohatšího muže v České republice, to opravdu ne, ale mám respekt k výsledku voleb a hlasům pro hnutí ANO. Navíc vám mohu říct, že každé jednání je velmi složité, není to nic příjemného, ale na druhou stranu, kdybychom to neudělali a došlo by k tomu, že tady bude znova vládnout pravice bylo by hůř. Bylo by to vládnutí s Miroslavem Kalouskem, s KDU-ČSL, TOP 09 a s ODS. Kde bychom asi byli? Nebyly by ani zvýšené mzdy, nebyly by důchody v té výši, v jaké jsou, a nešlo by o těch devět set korun, ani o těch sedm set padesát korun, protože i ten základ valorizace jsme museli vybojovat. Vše by se vyvíjelo zcela jinak – pamatujete si na úspory Miroslava Kalouska, a došlo by jistě i na jiné věci.
Když si to spočtete, pokud by se realizovaly pravicové programy a připomínám, že dál existuje pohyb na politické scéně, vytváří se tzv. Trikolóra. Prostě dále se vede ze zahraničí útok na politickou scénu České republiky. Je přesně organizovaný, to není žádná náhoda ani chaos, to je míření na to, aby se tady vyměnila vláda, která bude poslušná zejména sousednímu Německu a zejména americké administrativě. A pokud jsme my byli ti, kteří zvrátili mediální tlak ke zvolení Karla Schwarzenberga nebo Jiřího Drahoše, že nevznikly vlády, které by tady ovládaly občany ČR a odebíraly jim to, na co mají nárok, tak přeci nemůžeme přestat jen kvůli tomu, že si to přeje část lidí, kteří samozřejmě za peníze pocházející ze zahraničí, chtějí změnu, protože ono je pro někoho jednoduché se podřídit, přikyvovat a realizovat cizí politiku. My zatím děláme politiku vlastní.
KSČM není v žádném chaosu
Ano, volby do parlamentu v roce 2017 nedopadly dobře, hodnotili jsme to tady, ale naše vyjednávání přivedlo přece ČR na jinou rovinu vývoje, na jiný směr. Kdybychom to neudělali, ten směr by byl zcela odlišný. Pokud budeme hodnotit teď v červenci dohodu o toleranci za další pololetí, tak musíme říct, že nejen církevní restituce dobře dopadly. Ano, Ústavní soud je může zvrátit a je před námi celkem těžký úkol, abychom trvale vysvětlovali, že do daní se Ústavní soud nemá plést. Máme dobrý precedent, a to je zásah do smluv, které udělal stát u stavebního spoření, to jsou zatraceně jiné smlouvy – bylo jich tři a půl milionu a tohle jsou smlouvy jen s necelými třemi desítkami církevních organizací.
Co ale musíme udělat – neustále zvýrazňovat vlastní pozici, neustále bojovat za to, že KSČM má jasno, že není v žádném chaosu, že nebojuje mezi sebou. Vidíte, co nejvíc poškozuje sociální demokracii, což se odrazilo jak ve volbách do Evropského parlamentu, tak teď při zkoumání jejích preferencí, že při prvním útoku médií pan předseda Hamáček odvolá ministra kultury, když to nevyjde, tak se to pokusí udělat přes předsedu vlády, a když ten současný odvolávaný ministr kultury vystoupí a řekne, proč odvolal z funkce zneužívače funkce, jako byl pan Fait, tak mu zatleská celá Sněmovna a pan předseda klubu ODS ho pochválí, přestože on odpovídá na, promiňte mi, hodně hloupou otázku pana poslance Baxy, který je z ODS. Ale to je ukázka toho, jestli se bojíme médií, nebo jestli si udržujeme vlastní názor a jestli jsme schopní si za ním stát, přestože nás budou za některé názory ostrakizovat. A tohle je naše pozice, kterou musíme trvale dělat.
Sjezd sudeťáků je nepřípustný
Jednoduchá není ani naše pozice směrem k vládě. Když jsme jednali na výkonném výboru, jaké bude doporučení pro klub, tak jsme se shodli na tom, že tím jednoznačným »ne« bude zdržení. Možná se to zdá paradoxní, ale ona je to jediná možná pozice. My přece tolerujeme vládu, my ji nepodporujeme v každém kroku. Copak my si můžeme dovolit podpořit vládu, ve které pan ministr Petříček vypisuje dopisy do Jihoafrické republiky na podporu toho, aby se měl lépe pan Krejčíř, zločinec, který spáchal trestné činy proti České republice v hodnotě miliard? A pan ministr Petříček se stará o to, aby se měl v base dobře? Ale aby se ohradil vůči Sudetoněmeckému landsmanšaftu, že je prostě nepřípustné, aby se tady u nás konal sjezd sudeťáků, tak se neporadí, nepozve si velvyslance Spolkové republiky Německo, nejedná s ministrem spolkové republiky, aby mu vysvětlil, že tohle je pro Českou republiku zcela nepřípustná věc. A to bych mohl jmenovat jednu věc vedle druhé. Proto to zdržení, aby bylo jasné – my nechceme pravicový vývoj, nechceme, aby tady byli ponižováni občané České republiky, a přitom, když už tolerujeme vládu, trvale kritizujeme ty, kteří nemají v té vládě co dělat.
Ano, některé výměny ministrů jdou velmi těžko. Složitá výměna ministra Pelikána, který tady klidně vydá do USA zadrženého ruského občana. Já už jsem to tady připomínal, co to znamená, jaký je to precedent, až zadrží někdo nějakého českého občana a cizí stát vydá jinému státu, a ne k nám? Protože my to prostě běžně děláme? Přesto tyhle věci dle mého soudu KSČM zvládá dobře, udržujeme si jasný odstup od vlády, to, co je v pořádku pro občany, podporujeme, a to, co je proti občanům a proti suverenitě České republiky, odmítáme. Já si myslím, že je to pozice čitelná, kdo jí chce rozumět, ten jí rozumí, a kdo ji bude pomlouvat, tak se uvidí, z jakých pozic, jestli z pozic Sudetoněmeckého landsmanšaftu, jestli z pozic amerických korporací anebo z pozic čistého antikomunismu. Někteří možná jenom z pozic, že nemají někoho rádi, prostě ho jenom pomluví.
Nemůžeme teď připustit pád vlády
My nemůžeme připustit chaos v České republice, nemůžeme připustit v tuhle chvíli pád vlády, takže před ČR je velmi dramatické vyjednávání o pozici v rámci EU. Znovu připomínám, to není naše vůle, že jsme členy Evropské unie, ale je to vůle občanů, kterou vyjádřili v referendu, a jestli se něčeho držíme, tak referendum respektujeme. To, že si dnes někteří rvou vlasy, jak hlasovali, je jiná věc, ale ten výsledek je zatím takový a my máme před sebou vyjednávání o tom, jak bude složený Evropský parlament, my máme před sebou jednání o tom – nebo premiér má jednání o tom, jaké bude portfolio, které bude ČR v Evropské komisi zastávat, kdo tam bude, kdo bude obsazen v jednotlivých funkcích v Evropském parlamentu, jakým způsobem se nastaví určitá pravidla financování a jak budeme vyjednávat ve V4, tedy visegrádské skupině o tom, jestli si udržíme pozici jakési stabilní síly, která si nenechá diktovat z Bruselu, co se bruselským byrokratům zalíbí. A to není nic jednoduchého.
Kdybychom připustili vyslovení nedůvěry vládě, tak navíc při přítomnosti ve Sněmově, kdyby všichni poslanci komunistické strany hlasovali pro vyslovení nedůvěry, tak by to stejně nedopadlo, nebylo by 101 a my bychom byli za hlupáky, mimo jiné. Ale to do toho nepletu, s tím jsme nemohli počítat, že se všichni nedostaví. Ovšem tahle realita, se kterou my jednáme, je přece realitou do budoucnosti, která je vysvětlitelná nejen členům strany, ale i občanům, když jim řeknete: tak dobře, teďka to padne, a kdo tam bude? Ten Minář něco říkal, nebo Petr Fiala by byl schopen něco takového vyjednat, když víme, jak jedná tady? Kdo by tam byl, koho bychom tam poslali. Brabce? Co by říkali v Ústí, co by říkali v Ostravě, to by bylo zatraceně těžké, kdyby tam byl pan ministr životního prostředí jako představitel, místopředseda hnutí. Takže to jsou věci velmi vážné, já si myslím, že na tom jsme schopni vysvětlit i to odražení se od sestupu k tomu, abychom byli schopni právě tou silou, tou chutí našich okresů a krajů porvat se o krajská zastupitelstva, abychom se dostali zpátky na tu pozici, kterou jsme zastávali od roku 2012 - že to má smysl. A prosím, pracujte na tom tak, jak jsem říkal – včas kandidátní listiny, včas se bavit o programu atd.
Programové otázky
Teď se tedy dostávám k programovým otázkám. Měli jsme dvě konference, splnili jsme usnesení sjezdu. Organizační konference, budeme to tady hodnotit, dopadla tak, že jsme se rozhodli pro nic.
Je to pravda, prostě jsme to tady prohlasovali, takže se nemění nic. Zbývá nám tedy tu diskusi vést znovu na výročních členských schůzích, okresních konferencích, krajských konferencích a na sjezdu. Když se nic nezmění, zachováme si organizační strukturu. A já doufám, že ji nejen zachováme, ale že ji udržíme a že bude perspektivně také fungovat tak, abychom byli schopni ty jednotlivé úkoly, které ústřední výbor přijme, i realizovat. A při struktuře členské základny je to velmi složitý úkol, ne pro členskou základnu, ale pro nás jako pro ústřední výbor, abychom ukládali takové věci, která členská základna je schopná prosadit a zrealizovat, protože zatím jsme nepřijali žádný krok, který by vedl k tomu, že budeme přijímat nové členy strany.
Smáli jste se mi, když jsem říkal, že na každou organizaci aspoň jeden člen. Já vím, jak je to složité, ale proč si nejsme schopni tenhle úkol sami sobě uložit, proč nejsme schopni hledat? Nakonec když Katka Konečná našla mladé lidi a nebyli to jenom členové strany, tak jsme nebyli schopni s nimi pracovat.
Pokud jde o programovou konferenci, já ji hodnotím velmi pozitivně. Za prvé lidé se tím zabývali, aktivizovalo to členskou základnu a diskutovali jsme o tom ze všech možných úhlů, takže máme materiál, který je k diskusi. Můžeme některým výročním členským schůzím a aspoň některým základním organizacím – já si uvědomuji, že to nebudete dělat ve všech, ale určitě si na okresech najdete lidi, kteří se tím programem budou zabývat a budou to zejména na okresních konferencích upřesňovat – my můžeme přece udělat postup takový, že aktualizace kladenského programu je namístě. Nic nám nebrání udělat ten krok tak, aby ten program byl velmi pochopitelný a srozumitelný, takže nás povede na dalších alespoň dvacet let.
Strana se řídí usneseními
Pokud jde o to, co se odehrává po konferenci, já prosím vás nesouhlasím s tím, že někteří to interpretují tak, že nejsme schopni se na tom programu domluvit. Ano, každý máme svůj názor, ale na druhou stranu také každý člen může na krajské konferenci nebo na sjezdu předložit nějakou alternativu, ale já budu jak ve své základní organizaci, ve svém okresním výboru, ve svém kraji jako delegát prosazovat to, abychom projednávali jenom ty materiály, které prošly stranickými orgány. Já už mám dost těch lží, polopravd a napadání. Nebaví mě to, nechci s těmi lidmi bojovat, protože nejsem z těch, kteří by chtěli rozvracet stranu. Vždycky realizuji jenom usnesení, nikdo jste mě nikdy neslyšel, že bych něco přikazoval. Vždycky tvrdím, a to je dlouholetá pravda, řekl bych osvědčená jak Marxem, tak Leninem, tak dalšími, že strana se řídí usneseními. A jestli si někdo myslí, že budeme kvůli tomu, že někdo nesouhlasí, usnesení měnit, tak si musí uvědomit, co jsou stanovy strany, že tady rozhoduje většina členů strany a že podle rozhodnutí, podle usnesení konkrétního orgánu, a tady ústředního výboru, se bude postupovat. Ano, diskutujme o různých věcech na výročních členských schůzích, na okresních krajských konferencích a na sjezdu se schválí nějaký program. Máte jeho návrh k diskusi dneska posunut právě podle toho procesu. Ale to je program, na kterém pracovali ti, které jste vy delegovali do pracovních skupin, to není něco, co si vymyslel Vojtěch Filip nebo někdo jiný, to je program, který byl zpracován konkrétními lidmi z naší členské základny.
A když mluvím o těch lžích, tak samozřejmě, když jsem si přečetl ten blábol, promiňte mi to slovo, který se honosí tím, že je z Restartu, že máme odmítnout centralizaci ekonomiky. Vadí mi to z toho prostého důvodu, že někdo navrhne: tak pojďme, bude tady fungovat to nebo ono usnesení – a vy si opravdu myslíte, že nějakou provokací dosáhneme něčeho lepšího, že dosáhneme toho, že budeme jednotnější stranou, když se tady bude pořád někdo snažit napadat zvolené orgány. Tak jestli máme nějaký smysl té práce, tak přece musíme odpovědně přistoupit k tomu, kdo je člen ústředního výboru, kdo je člen výkonného výboru, kdo je volený funkcionář, má-li ještě alespoň trochu respektu usnesení sjezdu, nebo ne?
Pravice se pokouší zlikvidovat levici
Dovolte mi říct na závěr, že jestliže máme aktivizovat členskou základnu, tak ji musíme aktivizovat ve prospěch jednotného postupu strany vůči pravici, která se pokouší zlikvidovat levici. Já to zjednoduším – když se na to podíváte, tak je evidentní, kdo je tím, kdo chce zlikvidovat levici. Přirovnal jsem to k tomu, co se odehrálo v Polsku. Mohu to přirovnat k tomu, co se odehrává na Slovensku, ale i třeba v Maďarsku. Byl tady u mě Gyula Thürmer, generální tajemník komunistické Maďarské dělnické strany, a vysvětloval, co se tam odehrálo, když zlikvidovali komunistickou stranu, pak socialistickou stranu, a teď je tam přesně ta situace jako v Polsku - konzervativní strana a v opozici liberální strana, zatímco levici zcela odřízli. To všechno je výsledkem neoliberalismu, tak jestli si takhle chceme zahrávat s pozicí komunistické strany, já to odmítám.
Přitom na kandidátní listině do Evropského parlamentu jsme překonali naše dělení z roku 1993, a jde o to, abychom ho překonávali dál a hledali spojence, ne že si budeme vyčítat to nebo ono. Přeci je jasné, že KSČM má potřebu nejen zachovat, ale i rozvíjet členskou základnu, a ta se nedá udělat nikde jinde než mezi základní organizací a okresem. A na okresech samozřejmě potřebujeme, aby to zůstalo a abychom byli schopni politickou linii stanovit – na okrese pro obce, na kraji pro kraj a tady v centru pro celostátní politiku a evropskou politiku, případně mezinárodní, pokud k tomu budeme vyzváni.
To je náš cíl, a jestli se chceme mezi sebou hádat, tak máme na to na výročkách a okresních konferencích místa dost, ale ne v novinách, ne prezentovat názory, které nemají nic společného s pravdou. Nikdo mě neslyšel nikdy říct, že bych byl ten, který chce omezit práci v okresech. Naopak, vždycky jsem to podporoval, když jsme si zvolili krajské výbory, tak jsem řekl – stačí mi krajské konference, protože jsem si uvědomoval, v jaké ekonomické situaci můžeme být, a když jsme se rozhodovali o tom, jak to udělat ekonomicky, říkal jsem, že je důležité, abychom byli schopni naši práci odvést tak, aby byla ve prospěch celé strany, ne 70–80 okresních stran anebo čtrnácti krajských stran, ale jednotné KSČM.
Děkuji.