Projev na 35. schůzi Poslanecké sněmovny 15. října 2019 k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 223/2016 Sb., o prodejní době v maloobchodě a velkoobchodě
Vážený pane předsedo, vážená vládo, dámy a pánové, stojíme opět před snahou otevřít zákon, který se ve svém důsledku zabývá ne námi jako zákazníky obchodů, ne vlastníky obchodů a prodejci, kteří se snaží nám zboží prodat, ale týká se těch, kteří v těch obchodech pracují. Je tady snaha tento návrh nebo tento zákon, který doposud platí a určuje svátky, státní svátky, které jsou pro velké obchody nad 250 metrů svátky, kdy mají zavřeno, zrušit.
Zrušení tohoto zákona bylo už v době přijímání toho původního návrhu neustále v permanenci odpůrců, kteří říkali, že je to zákon, který je špatný, protože neumožňuje volný pohyb zboží v rámci vlastníků obchodů, neumožňuje rozhodnout, jestli chtějí prodávat nebo nechtějí prodávat, jestli chtějí slavit nebo nechtějí slavit. Bohužel znovu upozorňuji na to, že z této debaty úplně vypadli ti, kteří v těchto obchodech prodávají.
Návrh, který máme před sebou, který byl poslaneckým návrhem kolegů z hnutí ANO 2011, který šel z Poslanecké sněmovny do Senátu, neskrýval své ambice otevřít tento zákon a jeho předkladatelé dlouhodobě tvrdili, že je pro ně ideální, kdyby byl zrušen úplně, že to je jejich filozofie a ideologie v tom, že chtějí zrušit tento zákon, ale jelikož si uvědomují politickou realitu, přesto jsou ochotni debatovat o tom, že ten stávající zákon, který říká, že obchody nad 250 metrů mají v určité sváteční dny zavřeno, budou chtít novelizovat a umožnit aspoň některému obchodu, aby byl otevřen. Jmenovitě hovoří o velkoobchodu.
Když se podíváme do reality této změny zákona, tak zjistíme, že se to vlastně týká pouze jednoho velkoobchodního řetězce. Už tato filozofie jasně napovídá směřování úvah předkladatele. Prostě buď tedy podlehl výraznému lobbismu této jedné velkoobchodní sítě, která splňuje tyto podmínky a o kterou se asi jedná, což bych mu tedy ve vší úctě nepřisuzoval, a nebo je to pouze a jedině záminka. Záminka tento zákon otevřít, aby bylo možné ho potažmo zrušit. To, na co jsme upozorňovali při projednávání tohoto zákona, že se jedná vlastně o skrytou snahu tento zákon zrušit, se ukázalo po vratce Senátu jako pravdivé. Jinými slovy, opět je tady tendence již debatu, která probíhala při schvalování tohoto zákona, dostat do stavu, že Sněmovna většinou tento zákon zruší.
Nyní se vraťme k tomu smyslu, k té skupině, o které tady skoro nikdo nehovoří. To jsou lidé pracující v těchto obchodech. Na půdě Sněmovny proběhly semináře, kde byli účastni zástupci, pracující těchto velkoobchodů, které mají zavřeno v těch svátcích, vyznačených v tomto zákoně, a hovoří o prospěšnosti. Drtivá většina všech přítomných hovořila o tom, že to pro ně představuje určitou úlevu, určitou výhodu a že by rádi, aby toto bylo zachováno, popřípadě rozšířeno na všechny svátky.
To je věc, která samozřejmě může být v diskusi v dalším pokračování rozvoje tohoto zákona a znovu se vracím do doby, kdy byl přijímán, kdy tento zákon byl přijat v kompromisním řešení. To znamená, že se přijaly pouze některé svátky a hlavně z toho důvodu, aby se ukázalo, jestli tyto svátky, opravdu zavření v těch určitých konkrétních svátcích je natolik ekonomicky likvidační pro ty obchody, které mají zavřeno, že prostě se k tomu někdy v budoucnu vrátíme a posoudíme a řekneme - nechceme likvidovat tyto obchody.
I ukázalo se v době platnosti tohoto zákona, že likvidační není. Ba naopak. Možná v těch dnech předcházejících dnu uzavření se výrazně zvyšují tržby v těchto obchodech, protože lidé se v té panice z uzavřeného dne předzásobují a obvykle se nepředzásobují v tom duchu opravdu reality na jeden den, ale přeženou to. Jinými slovy, je tady jasný a výrazný nárůst tržeb pro ty obchody, které mají zavřeno. Ale samozřejmě je to pro ně jaksi méně komfortní v tom, že by mohli mít tak otevřeno neustále a nemuseli by zohledňovat tyto svátky. To je jedna rovina věci.
Druhá rovina věci, (se?) kterou se předkladatelé nevypořádali, je řekněme motivace těch zaměstnanců, kteří jsou dneska proti zrušení tohoto zákona. Jak je tedy motivovat, když už to chceme zrušit, aby do té práce chodili a řekli si - dobře, my tedy v ty svátky pracovat budeme - můžeme říct konkrétně třeba o Vánocích - ale my to chceme mít pořádně zaplaceno, abychom si mohli zvážit a mezi námi v kolektivu si říci, ty, Aničko, jsi svobodná, ty přivítáš dvojnásobek, trojnásobek, čtyřnásobek platu a v ten svátek půjdeš do toho obchodu, ale já, který mám malé děti, nebo já, která mám malé děti, radši budu s nimi a oželím ty peníze navíc. Ale toto předkladatelé nepředkládají v rámci řešení tohoto problému. Tady v tomto to spatřuji jako určité pokrytectví a vyhovění svému vlastnímu názoru, který nezakrytě dávají všanc, že prostě oni nesouhlasí s tím zákonem a tento návrh, který projednáváme, je pouze zástupný, aby mohl otevřít tady tuto záležitost a zrušit ten zákon jako celek.
A to se ukáže potom, jak se bude hlasovat o návrzích, které přichází ze Senátu. Tam ti, kteří podporovali parlamentní verzi, budou moci stát před tím, jestli zůstanou v podpoře pouze parlamentní, jinými slovy umožní i tomu jednomu velkoobchodu, aby byl otevřen, a nebo podpoří senátní, která tento zákon ruší jako celek. Tam se ukáže, kdo byl pokrytec a kdo to myslel opravdu vážně s tím jedním velkoobchodem.
A ještě jedna rovina, na kterou chci upozornit a už jsem upozornil předkladatele v rámci projednávání původního poslaneckého návrhu, návrh není dokonalý, protože hovoří o velkoobchodech, jinými slovy o těch, kteří prodávají v rámci velkoobchodního systému, to znamená evidovaným podnikatelům. Ale těchto obchodů by mohlo být podstatně více. I ti, kteří dneska mají více než 250 metrů čtverečních a prodávají běžnému spotřebiteli, to znamená konečnému spotřebiteli, by si mohli zavést svůj vlastní boční systém. A stačí jim jeden podnikatel, jedna OSVČ, se kterou uzavřou smlouvu o velkoobchodním prodeji a dají jí nějakou kartičku. A v ten moment se dle tohoto návrhu stanou tím velkoobchodem, který prodává podnikatelům a vypadnou z této evidence, a to mi předkladatelé nevyvrátili.
Jinými slovy se opět vracím k záměru předkladatele. Jedná se opravdu o snahu zrušit tento zákon, a proto s tím nemůžu souhlasit. A jsem rád, že z pravé strany spektra zaznívá, že toto chceme a že to je přesně to, co tady dneska budou obhajovat. Mrzí mě ovšem, že z toho středu této Sněmovny, která je vládním středem, toto jasné přiznání nezaznělo, ale pouze pokrytecké: my chceme umožnit obchodníkům pouze nakupovat ve velkoobchodě. A tady se potom ukáže v hlasování. Toto budu opravdu sledovat a se mnou určitě všichni zaměstnanci, jejich rodinní příslušníci a i další, kteří si uvědomují, že tato společnost čím dál více míří ke konzumu a že systém, který je tady nastaven, bezohledně nutí zaměstnance, aby i ve sváteční dny chodili do práce, byť to není nutné. A upozorňuji na příklad celé Evropy nebo velké části Evropy, které bychom se velice rádi v té kultuře, v systému přiblížili, kde je absolutně běžné, že obchody jsou třeba v neděli zavřené. A teď se argumentuje. Proč to tam je? Jsou tak hloupí, že prostě mají zavřeno? Vždyť přece celý svět, celá Evropa by nám měla být příkladem. Proč v tomto konkrétním příkladě nejdeme do tohoto systému a nezohledníme jejich zkušenosti, že oni mají sváteční dny zavřeno, mnohdy i neděle? A tato otázka tady zase zůstává nezodpovězená.
Já si myslím, že tady zazní ještě od dalších řečníků u tohoto pultu, že tyto názory podporují a nepodporují, ale základ tady zůstane. Toto prostě není souboj mezi těmi, kteří chtějí nakupovat, a těmi, kteří chtějí prodávat. Tento souboj se odehrává v tržním prostředí úplně jiného rozměru. Teď tady jde opravdu pouze a jedině o zaměstnance a o ty, kteří by díky tomuto zákonu mohli ztratit možnost být o svátky doma. Děkuji za pozornost.