Památka armádního generála Ludvíka Svobody (1895-1979), prezidenta ČSSR a vojáka, jenž bojoval ve dvou světových válkách za svobodu a samostatnost svého národa, nebledne. Letos jsme si 20. září připomněli 40 let od jeho úmrtí a tuto sobotu 124. výročí narození. Do rodné obce Hroznatín na Vysočině (okr. Třebíč) se sjeli lidé z blízkého i širokého okolí - členové vlasteneckých spolků, vojáci, reprezentace slovenského města Svidník.
Tradiční každoroční setkání u Svobodova pamětního kamene na hroznatínské návsi začalo slavnostním přeletem dvou vojenských vrtulníků, které zakroužily nad obcí, aby tak vzdaly poctu svému někdejšímu vrchnímu veliteli.
Major v. v. Stanislav Balík připomněl celoživotní pouť Ludvíka Svobody. Loňské 100. výročí vzniku Československé republiky bylo úzce spjato i se Svobodovou osobností. Dobrovolně se přihlásil do čs. legií. Nikdy se nesmířil s kapitulací po Mnichovu v roce 1938. Uprchl do Polska. »Od momentu, kdy Německo napadlo Sovětský svaz, formoval tam naši jednotku.... Naši vojáci pod jeho velením prošli slavnou bojovou cestu z Buzuluku do Prahy,« konstatoval Balík. Na závěr přečetl legendární Svobodovo motto: »Nikdy nezapomeňme, jak lehce jsme svobodu ztratili a jak těžce a za cenu velikých obětí našeho a zejména sovětského lidu jsme ji dobývali zpět.«
Pozdrav od ministra obrany Lubomíra Metnara předal všem zúčastněným ředitel Krajského vojenského velitelství AČR Jihlava plk. gšt. Ladislav Sekan. Podle jeho slov se současná armáda hrdě hlásí k odkazu legionářů a hrdinů válek. »Ludvík Svoboda byl poctivým vlastencem a jen díky takovým vlastencům jako on mohla vzniknout samostatná ČSR,« řekl a dodal, že armáda se snaží odkaz Ludvíka Svobody naplňovat.
Člověk vysokých kvalit
Osobní vzpomínku pronesl plk. Miroslav Svoboda z 22. základny vrtulníkového letectva v Náměšti nad Oslavou. Nejen pro něho byl Ludvík Svoboda vzorem. Jako mladík v roce 1985 před svým nástupem na vojenské gymnázium navštívil zdejší rodný dům hrdiny dvou světových válek (v té době zde sídlilo muzeum, které bylo v 90. letech zrušeno). »Inspiroval mě nejen jako velitel, ale i jako člověk,« vyznal se. Fascinující jsou pro něho mnohé okamžiky statečného života slavného jmenovce: první světová válka Ludvíka Svobodu postavila do role vojáka, ačkoli toužil stát se zemědělcem. »Je úchvatné číst jeho dopis zaslaný svému veliteli po bitvě u Zborova,« řekl plk. Svoboda. Aktivní bylo jeho zapojení do budování Čs. armády v samostatné republice, nesmlouvaný postoj zaujal po zradě západních spojenců. Statečnost prokázal v době největšího ohrožení státu. »V roce 1968 mohl již být na odpočinku a místo toho vstoupil na politickou scénu. Byl to člověk vysokých kvalit,« přednesl plk. Svoboda.
Právě dopis po bitvě u Zborova, které se jako 22letý čs. legionář řadový voják Ludvík Svoboda zúčastnil (dopis datován 2. 7. 1917), citovala pedagožka uherskohradišťského gymnázia Miroslava Poláková. Odmítla časté tvrzení některých současníků, že vlastenectví je prý přežitek. K vlastenectví se hlásí i ti, kteří ctí památku vlastence Ludvíka Svobody! Poláková připomněla osudy širší Svobodovy rodiny, které byly tragické. Za nacistické okupace byli za pomoc odboji vyvražděni rodina Stratilova (z linie Svobodovy manželky Ireny), ve věku 17 let byl v Mauthausenu zahuben syn Miroslav. Jen díky pomoci statečných lidí přežili uprchnuvší manželka a dcera Zoe. Právě profesorka Zoe Klusáková Svobodová, která se akce jako vzácný host každoročně účastní, a její vnuci Miroslav a Václav Klusákovi pokračují v předávání pokrokového odkazu Ludvíka Svobody.
Nejslavnější boj – boj za mír
Z daleka přijela Marcela Ivančová, primátorka slovenského města Svidníku, který Svoboda pomáhal osvobozovat od fašismu a věnoval mu mimořádnou pozornost i po válce při mírové obnově. Svobodova socha je neodmyslitelnou součástí siluety města, uvedla. »Dnes, kdy se zlehčuje otázka války a míru a kdy jsou fašismus a extremismus v mnohých podobách přítomny v naší každodenní realitě, nesmíme zakrývat, že se týkají i nás,« varovala.
Ludvík Svoboda je dvojnásobným čestným občanem Svidníku. Nejprve mu je udělila vesnice Svidník (1946), pak Svidník povýšený na město (1968). »Vyzývám politiky a vojáky, aby ten nejslavnější boj, který by vyhráli, byl boj za mír,« zakončila primátorka svůj projev citací zřejmě nejvýznačnějšího myšlenkového odkazu Ludvíka Svobody.
Profesorka Klusáková k vyznamenání, jež získala minulý týden ke Dni válečných veteránů - Kříži obrany státu, přidala v sobotu medaili k 75. výročí Karpatsko-dukelské operace. Ocenění jí předal jménem spolku Červené barety Prostějov, sdružení výsadkářských veteránů, četař v. v. Pavel J. Slavík.
Turistický pochod potřinácté
Klub českých turistů (KČT), odbor Trnava, oblast Vysočina, letos v sobotu pořádal již potřinácté pochod Po stopách armádního generála Ludvíka Svobody. Z Trnavy přes Hroznatín, Rudíkov a zpět turisté ušli 15 km. Zúčastnili se také shromáždění u Svobodova pamětního kamene, kde položili květiny. Podle vyjádření předsedy trnovské pobočky klubu Františka Dlabáče pro Haló noviny vyrazilo na pěší trať cca 150 lidí. Akce bývá hojně navštívena a je součástí kalendářů turistických akcí.
Akci ke 124. výročí Svobodova narození pořádaly Společnost Ludvíka Svobody, Kraj Vysočina, obec Hroznatín v čele se starostkou Janou Uchytilovou, obec Rudíkov, 22. vrtulníková základna Sedlec, ČsOL, ČSBS, Klub českého pohraničí (zastupovali místopředsedové Jaroslav Hudec a Miroslav Vlašín), Klub přímých potomků zahraničního odboje, Masarykovsko-baťovská akademie a KČT. Kytice položili k pamětnímu kameni také zástupci KSČM - předsedkyně okresní organizace v Jihlavě Helena Vrzalová a předseda třebíčského OV Marek Nevoral. Vzácným hostem byl válečný veterán-svobodovec, 95letý generálmajor Miloslav Masopust.