Zaznamenal jsem za dobu posledních třiceti let již řadu nejrozmanitějších návrhů na úpravu volebního systému různých typů voleb. Zatím asi byl nejdále návrh na vznik tří mandátových volebních obvodů z dílny ODS a ČSSD z éry Václava Klause a Miloše Zemana. Postavil se proti němu nejen tehdejší prezident České republiky Václav Havel, ale i Ústavní soud ČR. Návrh prvního místopředsedy Vlády ČR a předsedy ČSSD učinit pro volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR z České republiky jeden volební obvod mi však připomíná scénář, kdy se tonoucí stébla chytá. Zvlášť, je-li odůvodněn i obavou, že naši krajané mající české státní občanství a pobývající v cizině neví, do jakého volebního kraje losem jejich hlasy nakonec připadnou. Nevím, zdali pan Hamáček také nemá obavy, že nebude, obdobně jako malé pravicové strany TOP 09, STAN, KDU-ČSL či jiné, schopen postavit plnohodnotné kandidátní listiny ve všech volebních krajích. Myslím si, že to přece sociální demokracie, na rozdíl od některých jiných politických hnutí a stran, dokáže. Nebo jim chce pomoci tím, že v případě jednoho volebního obvodu nebudou muset politická hnutí stavět dvě stě člennou kandidátní listinu, tolik poslanců se dnes volí do Poslanecké sněmovny ČR, ale bude jim stačit jen několik kandidátů. Hlasy však budou moci sbírat z celé České republiky. Tak se vlastně stane, že se jim usnadní vstup do sněmovny a možná jim budou stačit jen hlasy převážně krajanů trvale žijících v zahraničí, samozřejmě s našim státním občanstvím.
Takový návrh je pro KSČM nepřijatelný. Ano, prvá Československá republika byla jediným volebním obvodem od Aše na západě po Jasiňu na východě Podkarpatské Ukrajiny. Mělo to však trochu jiná pravidla a přinášelo nemálo obtíží. Je pravda, že Slovensko je dnes také jedním volebním obvodem, ale také se rovněž diskutuje, zda by nebylo vhodnější to změnit.
Vnímám dnešní disproporční velikost v počtu voličů současných 14 volebních krajů. Fakticky je třeba počtem voličů v malých krajích více hlasů k získání mandátu než v krajích velkých. To určitě není správné a tratila na tom i komunistická strana v řadě voleb. Rozdělení do 14 volebních krajů po obnovení krajské samosprávy v roce 2000 ukázalo na velký disproporční problém hned v prvních následujících volbách v roce 2002. Řešení spíš proto vidím v návratu k osmi krajům - počtem voličů přibližně stejných, jak tomu bylo ještě při volbách v roce 1998 a zachování poměrného volebního systému s d΄Hondtova metodou přepočtu. Nevidím ani argument v tom, že pro volby do Evropského parlamentu je Česká republika jediným volebním obvodem. Volí se podstatně méně zástupců naší země, v současnosti 21, a to je podstatný rozdíl.
Závěrem musím položit otázku: co chce a kam kráčí sociální demokracie? Už návrh, který leží v Poslanecké sněmovně ČR z konce minulého roku a týká se především úpravy senátních voleb, nevyřešil vůbec nic, otevřel řadu otázek a budí řadu rozpaků. Práce skupiny na ujednocení voleb, řešení složitých volebních lístků pro obecní volby a nebo stanovení neměnných senátních volebních obvodů respektující hranice krajů a hranice obvodů tzv. trojkových obcí (malých okresů) nebyla vůbec respektována.
Vnímám tedy tento další návrh jako velice nezdařilý pokus.