Pražské zastupitelstvo se vyznamenalo. Revokovalo své rozhodnutí, jímž se replika Mariánského sloupu opět vrací na Staroměstské náměstí, aby se stala protiváhou pomníku Jana Husa a pietního místa, kde byli popravení představitelé protihabsburského odboje za třicetileté války. Znovu se ukazuje, že pražští občané tentokrát zvolili do svého čela na jedné straně nekompetentní zastupitele, na druhé pak ty, kterým vlastenectví a názor druhých říká málo. Znovu tedy v zemi má být Masarykova náboženská tolerance přebita militantním katolictvím. "Bestia ignorans" kdysi o pražských zastupitelích řekl Vilém Mrštík. "Bestia ignorans" můžeme konstatovat i dnes o lidech sedících v křeslech zastupitelů. Rozhodli proti stanovisku představitelů nekatolických církví, proti většinovému názoru společnosti, proti logice a skutečnému geniu loci Staroměstského náměstí.
Na dvě stě padesát let tu onen pomník hanby stával, po dvě stě padesát let k němu chodívala procesí vedená jezuity, aby vzdala hold nikoli Panně Marii, ale vítězství náboženské netolerance a ponížení národa. Pak v době národního znovuvzedmutí byl z náměstí odstraněn a jen duch Jana Husa a těch, kteří tu zahynuli pod mečem kata Mydláře, a později i těch, kteří tu bojovali proti hydře nacismu, tu zůstal.
Je jistě možné diskutovat o tehdejším způsobu jeho zborcení, ale už nikoli o tom, jak všemocná katolická církve ze zlaté sochy krále Jiřího nechala odlít svatozář za sochou Marie. Je možné diskutovat o tom, jaký původní smysl mělo postavení sloupu, ale nikoli o tom, proč byl postaven právě na Staroměstském a to přesně proti místu poprav. Tam na Bílé hoře snad dokonce potřísněný obraz Panny Marie přivedl mnohé z katolického tábora k náboženskému nadšení, v němž nakonec zásluhou neschopnosti odpůrců zvítězili, tady měla být poroba národa dotvrzena. Koho jiného než habsbursko-katolické pohunky mohlo napadnout postavit pomník právě sem? Byl to promyšlený tah, zpráva, že my - církev svatá - jsme zvítězili nad jinověřícími a podřídili si ty husitstvím či českobratrstvím načichlé Čechy. Kdyby totiž šlo o pomník zvítězivším studentům nad Švédy, měl být postaven na místě onoho vítězství. To však pro jezuity bylo málo. Musel se stát zdviženým prstem rekatolizace a varováním před novými myšlenkami. Proto musel stát na Staroměstském náměstí.
"Návrat" sloupu je ukázkou arogance moci, pohrdání názorem jiných, byť dokonce většinovým. Znovu tedy bude stát vztyčený prst na Staroměstském jako symbol podřízenosti a netolerance. Co k tomu dodat. Jen to, že »bestia ignorans« znovu dokázala, že si v naší zemi může dělat, co chce.
Petice proti znovupostavení Mariánského sloupu ZDE