Sněmovna koncem loňského roku schválila dvě důležité právní normy týkající se zvířat. Které to jsou a oč v nich jde?
Jedná se o novely veterinárního zákona a zákona na ochranu zvířat proti týrání. Tyto dvě právní normy řeší problematiku, týkající se týrání zvířat. Jen na okraj připomenu, že jsme ještě vstoupili do trestního zákona. Vzhledem k tomu, že o tuto problematiku se mimořádně zajímá veřejnost, zmíněné předlohy si daly za cíl vylepšit evidenci psů v České republice. Dosud to bylo tak, že psi se sice povinně čipovali, existovaly dobrovolné soukromé registry, a v případě, že byl se psem nějaký problém, držitel čtečky sice mohl přečíst čip, nebylo však možné z jednoho konce republiky na druhý nebo ani v rámci třeba jen sousedních regionů dohledat majitele zvířete. Když se totiž v minulosti zavádělo čipování do zákona, tak se na poslední chvíli na návrh jednoho pravicového poslance vypustil ze zákona centrální registr.
My jsme proto nově ve spolupráci se Státní veterinární správou ČR zanesli do novely zákona vznik centrálního registru s tím, že se zpracovává vyhláška, ve které je odložena účinnost tak, aby se lidé na to mohli připravit. A od okamžiku platnosti a rozjetí systému bude možné, aby v případě, že někomu uteče pes, který pokouše na ulici dítě, je odchycen, je čipován, tak se přečte čip, podle kterého je v registru možné dohledat majitele. Od okamžiku platnosti a rozjetí systému tedy bude možné najít člověka, který zodpovídá za daného psa. A na něm také pak bude možné případně vymáhat náhradu škody apod. To je první věc.
Neméně významné je, že existují lidé vlastnící velmi drahé psy, nejednou jde o velice vzácná a ceněná plemena. Může se například stát, že po bujaré silvestrovské noci plné různých rachejtlí a ohňostrojů vyděšený pes majiteli uteče třeba i desítky kilometrů daleko od domova. A co teď? Je-li odchycen v úplně jiné obci či městě, je mu přečten čip, protože nikdo, kdo má drahého psa a myslí to vážně s chovem daného plemene, ho nemá neočipovaného, případně neotetovaného, čili nezaměnitelně označeného. A v okamžiku, kdy bude existovat a fungovat centrální registr, nebude problém majitele psa třeba i v hodnotě desítek tisíc korun najít a zvíře mu vrátit.
Takže když to shrneme...
Každý majitel musí svého psa nechat u veterináře očipovat. Předmět o velikosti zrnka rýže veterinář zavede na levou stranu hřbetu zvířete. Číslo čipu zapíše do průkazu psa a následně dojde k registraci do některého z registrů buď veterinářem, nebo přímo majitelem. Očipování zabere pár minut a majitele vyjde na 120 až 450 korun. Čip jednoznačně identifikuje psa, obsahuje unikátní číselný kód, a čtečky, které ho umějí načíst, mají třeba strážníci nebo útulky.
Od Nového roku hrozí majitelům neočipovaného psího miláčka pokuta až 20 tisíc korun. Podle novely veterinárního zákona bude muset mít čip každý pes starší šesti měsíců. Nebude-li ho mít, bude se na něj pohlížet jako na zvíře neočkované proti vzteklině.
Ještě připomenu, že státní centrální registr by měl fungovat od začátku roku 2022.
Nakolik se zákon snaží omezit týrání zvířat, ke kterému dochází u některých rádoby chovatelů?
Druhou stejně důležitou věcí, která se týká evidence, je právě otázka boje proti tzv. množírnám. Snažíme se v zákoně ukotvit podmínky pro chovatelské stanice tak, aby bylo téměř nemožné chovat zvířata ve zcela nevhodných podmínkách, nevhodném prostředí s nevhodnou výživou, nevhodnou veterinární péčí. Jde o stanice, které produkují oslabená štěňata, a prakticky tam dochází k týrání zvířat. Nikdo pochopitelně nemá nic proti tomu, aby chovatelská stanice produkovala kvalitní štěňata. Máme však v souladu s názorem veřejnosti velmi silné výhrady ke stanicím, v nichž dochází k týrání.
Minimalizovat možnosti, že k tomu bude v budoucnu docházet, je jednak v sankcích, které jsme vtělili do zákona, a také jsme povolili bez ohlášení chovat maximálně tři feny. Větší chov musí být ohlášen a štěňata, která se vydávají z chovu ven, musí být očipovaná a evidovaná. Jak už jsem řekl, až bude centrální registr, pak člověk, který si koupí štěně a přijde na to, že na tom není zdravotně dobře, má divné chování, je patrné, že vyšel z nějaké množírny, nechá si u veterináře čip přečíst a zjistí, že zvíře čip nemá. Dohledá se smlouva s majitelem-chovatelem, který neplní povinnost označit zvířata ještě před tím, než je vyexpeduje. A veterinární inspekce pak už může jít po chovateli a může mu prokázat, že produkuje štěňata bez evidence, čímž porušuje zákon. Vím, že tento jev se nedá zcela vyloučit, ale dá se takovým lidem jejich chování ztížit, když ne úplně znemožnit.
Nemohou sankce zasáhnout i slušné chovatele?
K tomu, aby nebyli postiženi slušní chovatelé, tak vyhláška, podle níž se bude čipovat, by měla být lidsky velmi přátelská i k babičce v oné pomyslné poslední vísce. Když babička chodí poctivě očkovat psa proti vzteklině a na obecní úřad hradit poplatek ze psa, jde o dvě místa, kde s ní bude evidence o čipu zavedena. Nebude muset někam ještě jezdit atd. Takový byl náš požadavek na ministerstvo zemědělství. Jde o to, aby za mírný správní poplatek mohla být tato věc vyřízená bez zbytečných byrokratických průtahů. Registraci je možné učinit elektronicky i klasicky papírově.
Neuvažovali jste o tom, že by se povinné čipování týkalo i jiných zvířat? Čas od času se dozvíme také o týrání hospodářských zvířat. Ta se čipují či jinak označují?
Chov hospodářských zvířat se řídí jinými pravidly, chovy musí být evidované, zvířata musí být evidovaná a nezaměnitelné označení už platí desítky let. Existují centrální registry skotu, ovcí apod. Tam problém tohoto typu není. A pokud jde o chovy, ty jsou v drtivé většině, zejména ty větší, pod stálým veterinárním dohledem i pod kontrolou veřejnosti. Naopak jsme přesvědčeni o tom, proto jsme třeba velmi váhali nad sankcemi, že se může stát, že na některý z těchto chovů se zaměří lidé, kterým se nelíbí, že v obci takový chov je, a tak se budou snažit na základě veterinárního zákona takovému chovu zabránit, podávat šikanující udání na chovatele z důvodu ochrany zvířat proti týrání. Je to upravené tak, aby nemohlo docházet ke zneužití daného zákona proti chovatelům skotu, ovcí apod.
Neříkám, že neexistují případy týrání hospodářských zvířat, média někdy před půldruhým rokem psala o týrání krav, které majitel trápil hlady, o týrání koní, kteří museli být majiteli odebráni. Tam pak nastává jiný problém – obec, na jejímž území byla zvířata chovateli odebrána, se o ně musí poté postarat. To však zase řešíme jiným způsobem. Ale nejčastějším objektem špatného zacházení je pes, je nejčastějším zvířetem chovaným v množírnách. Neříkám, že s kočkami to také není možné.
Má čipování zabránit třeba i krádežím psů?
Samotný čip krádeži nezabrání, ale je nezaměnitelným označením. A když pak dojde k případnému vypátrání zloděje, přečtení čipu, jeho porovnáním s centrálním registrem vyjde pravda najevo. Není to o tom, že čip by bránil zloději si psa odvést, ale dojde-li k dokazování, zda psa skutečně ukradl, je to nezaměnitelný identifikátor, který se nedá odstranit, a na jeho základě se prokáže skutečný majitel.
Jak dlouho vlastně čip psovi vydrží?
Čip dostane pes pouze jednou za život. Po 20 letech se automaticky z registru vyřadí. Takového věku se asi málokterý pes dožije. Správně by měl majitel nahlásit, že mu pes uhynul, že mu ho někdo ukradl, že o zvíře nějakým způsobem přišel. Pokud se to nestane, mrtvé psí duše nebudou stále v evidenci...
Přijatá legislativa množírny úplně nezlikviduje, ale podstatně omezí onu naprostou volnost, nedotknutelnost, nedosažitelnost lidí, kteří se chovem psů zabývají.
Jaké jsou zkušenosti s povinným a celoplošným čipováním ze zahraničí?
Nezaměnitelné označení funguje desítky let snad všude, dosud to bylo u psů tetování, bylo to i v chovatelsky tak vyspělé zemi jako je Velká Británie, což je kolébka chovatelství a šlechtění nejen psů, ale také jiných zvířat. Tetování tam je nezaměnitelné označení a čipování pouze nahrazuje tetování, které je invazivnější, bolestivější, hůře čitelné, zejména když zvíře dospěje atd., zatímco čip je jasně zřetelný, nezaměnitelný, je umístěn přesně tam, kam se umístit má.
Přinesou zmíněné změny nároky třeba na větší počet lidí, kteří budou muset dodržování přísnějších požadavků zakotvených nově v zákonech kontrolovat?
Je-li podezření ze spáchání trestného činu týrání zvířat, za určitých okolností, samozřejmě za přítomnosti policie, může veterinární inspekce do soukromého objektu vejít. Podle mě v tomto případě jde spíš o to, aby orgány činné v trestním řízení vzaly na vědomí, že týrání zvířat je také trestným činem. Zatím lidé u nás nejsou dostatečně vyspělí, aby se zabývali kdejakým bitým či jinak týraným psem, ale jednou musíme dospět k tomu, že zvířata nejsou schopna se sama o sebe v lidské džungli postarat.
Jsme měsíc a něco po Vánocích, to se zvířecí útulky plní nechtěnými štěňaty, kočkami, morčaty, králíčky, možná i papoušky, plazy atd. Ale tady jde o problém dlouhodobé výchovy k zodpovědnosti nejen dětí, ale i dospělých. Než koupím dítěti nějaké zvířátko, sakra bych si to měl rozmyslet, vždyť se stane členem rodiny. Musím si položit otázky - bude mít syn či dcera, ale možná také já jako otec či my jako rodiče, dostatek času, vůle a energie se o něj starat? Konkrétně pes žije v průměru 12 až 15 let a po tu dobu se musím postarat o potřebné podmínky pro jeho život…