Mezi 15 významných dnů v českém kalendáři by měl od příštího roku přibýt další – 15. březen jako Den památky obětí okupace českých zemí nacistickým Německem. A 18. červen by měl být Dnem hrdinů odboje proti okupaci českých zemí nacistickým Německem, nikoli Dnem hrdinů druhého odboje.
Novelu zákona o státních svátcích navrhli k projednání ve Sněmovně poslanci SPD. »15. březen roku 1939 je počátkem nejtragičtější etapy moderních českých dějin. Český stát toho dne přišel o zbytky jakékoli státní suverenity, přičemž následovala jeho přímá německá vojenská okupace a zejména šestileté období plošného a cíleného nacistického teroru a vyvražďování občanů České republiky, které mělo i jednoznačně genocidní rysy a genocidní charakter,« odůvodňují předkladatelé svůj požadavek.
Uvádějí, že podle posledních výsledků bádání historiků Vojenského ústředního archivu v Praze činí počet obětí německého nacismu zhruba 343 tisíc osob v rámci celého někdejšího československého státu. Do tohoto počtu však nejsou podle nich zahrnuti lidé, kteří zemřeli po druhé světové válce na následky týrání, perzekucí, na následky věznění v koncentračních táborech a ve věznicích, na následky tzv. totálního nasazení apod. »Počet obětí nacistické perzekuce v českých zemích pak činí minimálně zhruba 122 tisíc obyvatel,« dodali poslanci.
Místopředseda kulturního výboru Sněmovny, historik a vědec Miroslav Grebeníček (KSČM) svěřil našemu listu, že obecně má pocit, že parlament se trošičku jakoby urval z řetězu, a předkládají se zde návrhy na řadu významných dnů. »Považuji ovšem za seriózní sdělit, že v případě návrhu 15. března, který se vztahuje k okupaci českých zemí nacistickým Německem, se domnívám, že by měl tento návrh dostat prostor. Podrobně jsem se s ním seznámil, je to velmi seriózně připravený dokument a vůbec nemám problém hlasovat pro jeho přijetí. V době, kdy se u nás neuvěřitelným způsobem falšují dějiny, doslova si dovolím tvrdit, že někteří političtí ideologové przní dějiny, se domnívám, že tyto věci bychom měli obhájit, aby příští generace nedoplatila na nevzdělanost, která se jí doslova a do písmene vnucuje,« reagoval.
Kdo a proč se snaží relativizovat vinu za druhou světovou válku?
Předkladatelé novely dále připomínají, že za dobu existence nacistického protektorátu bylo v naší zemi popraveno minimálně 8200 lidí, na 70 tisíc českých Židů zemřelo v koncentračních a vyhlazovacích táborech, dalších 3400 osob zemřelo při nuceném nasazení na práce v tehdejším Německu. Obětmi nacistického teroru se staly i celé vesnice, z nejznámějších Lidice a Ležáky. Zdůrazňují rovněž, že jen v domácím odboji zahynulo sto tisíc Čechů. Proto by měl být 15. březen jednoznačně připomínán jako památka těchto obětí.
Dalším důvodem pro navrhovanou změnu je podle nich stále postupující a nepřípustná snaha o přepisování dějin, zejména pak snaha o relativizaci viny za druhou světovou válku, snaha o relativizace škod napáchaných německými nacisty na české zemi a českých lidech. »Ruku v ruce s tím probíhá jakási podivná a nepřijatelná kampaň snažící se nás, a zejména naši mladou generaci, přesvědčit o tom, že německá okupace českých zemí byla jen jakousi jednou z dějinných epizod, která náš stát postihla a která v podstatě nebyla ničím výjimečná. Občas bývá v této souvislosti zmiňováno údajné masové ‚čecháčkovství‘, údajná plošná česká kolaborace s nacismem a okupací – a přitom pravda je jiná, v podstatě opačná,« zdůrazňují zástupci SPD.
Poukazují i na to, že české země byly jediným nacisty okupovaným státem v Evropě, který nacistické moci nedodal vlastní prapor SS. A hlavně, čeští občané, vojáci civilisté, prokázali tváří v tvář nacistické okupaci a moci mimořádné hrdinství a odvahu, v zahraničí na válečných frontách, v různých protinacistických armádách i v domácím odboji, kde byla situace zdaleka nejtěžší. A to je i důvodem pro druhou navrhovanou změnu, přejmenování významného dne 18. června ze současného Dne hrdinů druhého odboje na Den hrdinů odboje proti nacistické okupaci českých zemí.
»Skutečně mě zaujala iniciativa okamurovců ve věci upřesnění 18. června na Den hrdinů odboje proti okupaci českých zemí nacistickým Německem, protože to, co se předvádí s prvním, druhým a třetím odbojem v naší republice, to je opět neuvěřitelně plytké, hloupé a devastující smýšlení našich občanů, zejména mladé generace,« prohlásil Miroslav Grebeníček.
Okamurovci tvrdí, že pojem druhý odboj je neurčitý, neadresný, neutrální - a také ve všeobecném povědomí málo známý, nejde ani o žádné oficiální a kodifikované označení. »A i zde platí argument o bezprecedentním nepoměru tohoto protinacistického domácího odboje ve vztahu k odboji tzv. prvnímu a třetímu – tento protinacistický odboj byl zásadně rozsáhlejší, silnější i početnější jak z hlediska intenzity, počtu jeho aktérů a obětí – a také vzhledem charakteru nepřítele, kterému čelil,« zdůrazňují předkladatelé.