Jste velmi mladý politik, a přitom jste ve vrcholných orgánech ÚV KSČM, což o něčem svědčí. Co vás vůbec přivedlo k tomu angažovat se na politické scéně a proč v KSČM?
Věci týkající se občanů mě zajímaly odjakživa. Po gymnáziu jsem byl přijat ke studiu práv i na sociologii a politologii. Ačkoli mozek dával přednost právům, nakonec zvítězila právě sociologie a politologie, takže je to má srdeční záležitost (smích). Ve chvíli, kdy jsem aktivně vstupoval do politického života přijetím za člena KSČM, tak to byla naprosto jednoduchá volba. V ČSSD se kormidla po Jiřím Paroubkovi chopil želatinový Bohuslav Sobotka, Strana zelených byla naprosto zdiskreditovaná svým čtyřletým angažmá ve Sněmovně, takže KSČM byla nadále jediná skutečně levicová strana bez korupčních kauz a skandálů. Tou ostatně zůstala dodnes, jen si tento étos tu a tam nechává vysávat A. Babišem. Ale hlavně byla a je to strana, která požaduje změnu. Ne kosmetické vylepšování nevylepšitelného. Ale novou cestu k takové společnosti, která nebude založena na jediném měřítku, jímž jsou dnes peníze. A ač to nevypadá, tak to znamená strašně moc.
Zbývá vám vůbec nějaký volný čas? A jak ho nejraději trávíte?
V poslední době je ho čím dál méně (smích). Ale s přítelkyní jsme si v létě pořídili štěně, takže si rád vyčistím hlavu na procházce, což Bedřiška, jak se naše fenka jmenuje, vždycky ocení. Jinak samozřejmě rád sáhnu po dobré knize, mimo literaturu faktu jsem propadl kouzlu severských detektivek a k Vánocům jsem dostal i velkou knihu příběhů Sherlocka Holmese, tak snad se k ní do letošních vánočních svátků dostanu (smích).
Aktivně se zabýváte metodami politického marketingu a propagace, studoval jste politologii a sociologii. Jde teorie ruku v ruce s praxí nebo to v těchto oborech neplatí?
Jak kdy a jak v čem. Rozhodně ale musím říct, že studium obou zmiňovaných oborů je nesmírně obohacující. Nejen v tom, že se naučíte rozumět procesům ve společnosti, ale dokážete pak hledat i nové souvislosti, cesty, ověřovat pravděpodobnosti apod. Každopádně oblast politického marketingu je poměrně mladou větví politologie a jeho služeb se v masovější míře začalo využívat v českém prostředí v době, kdy mezi sebou soupeřily ODS a ČSSD a ceny za kampaně šplhaly k závratným výšinám. Někdy, a to i v KSČM – narážím na nepochopení smyslu nových metod propagace se slovy, že se jedná o umělou činnost. Tak tomu ale není. Marketing pomáhá za využití velmi propracovaných postupů prodávat produkt. Platí samozřejmě, že když máte špatný produkt, ani sebelepší marketing to dlouhodobě nezamaskuje. To ale pro KSČM na rozdíl od jiných neplatí. Produkt, tedy politické myšlenky, práci pro občany, návrhy řešení problémů – má KSČM na velmi vysoké a propracované úrovni. Žel, umění »se prodat« by chtělo posunout kupředu.
Blíží se váš stranický sjezd, dostal jste poměrně dost nominací na místopředsedu. Máte svou vlastní vizi ve funkci místopředsedy?
Já bych chtěl v první řadě strašně moc poděkovat všem, kteří měli tu odvahu a nominovali do tak vysokých funkcí člověka mého věku. Ostatně i to svědčí o tom, že neplatí častá nálepka KSČM jako »strany starých pro staré«. Jinak má představa KSČM je naprosto jednoduchá – čitelná strana, která dokáže pružně, srozumitelně a s využitím moderních metod reagovat na výzvy dnešní doby. A nejen reagovat! Ale aktivně přicházet se svými návrhy a být oním předvojem nového – lepšího – života. Nestát ve vleku změn, ale v jejich čele!
Jaké vyhlídky má podle vás nejen v současnosti, ale i do daleké budoucnosti vaše strana, KSČM?
Dokud bude ve světě jedno procento nejbohatších vlastnit dvakrát více než celý zbytek planety, dokud budou čeští zaměstnanci pracovat za třetinu toho, co jejich sousedé, dokud bude živnostník platit větší daně než nadnárodní korporace, dokud bude stát úředník nad občanem, tak se nebojím o myšlenky, které KSČM hlásá a za nimiž stojí. Po 30 letech »úspěšného« vládnutí nenajdete resort, o němž by se dalo říct, že je bezproblémový. Žalostně pomalu (a neskutečně draze) se staví dálnice, rychlotratě jsou v nedohlednu úplně, občané jsou nuceni se neskutečně zadlužovat už i za byty miniaturních rozměrů (někteří se snu o vlastím bydlení musí vzdát úplně), ve školství se tlakům ustupuje tak, že za chvilku zrušíme všechny typy zkoušek, aby náhodou někdo nepropadl; ze zdravotnictví si udělali někteří byznys a systém se změnil z uzdravovacího na léčící, a tak bych mohl pokračovat dál, že by nestačily celé Haló noviny na popis toho, co je nutné řešit. Jsou to navíc všechno věci, které trápí většinu občanů, a my jako KSČM musíme vystupovat tak, abychom pro naše občany byli přirozenou volbou, aby ani o nikom jiném při svém rozhodování, koho budou podporovat, neuvažovali.
Pojďme k vnitrostranickým otázkám. Stojí podle vás vaše strana na křižovatce, nebo je teprve v procesu příprav na změny?
Stání na křižovatkách je takové klišé, které nerad používám. Zkrátka změny se odehrávají, společnost se vyvíjí a KSČM na ně reaguje a musí reagovat. Politická strana je v podstatě živým organismem, kde musí fungovat obranná schopnost, obnovovací schopnost, léčebná schopnost a dělba práce, která je centrálně řízená.
Čekají nás krajské volby. Co považujete za nejdůležitější v těchto volbách a jak by se, podle vás, měla změnit volební strategie KSČM, případně jak?
Na krajské úrovni KSČM odvedla neskutečný kus práce. Často kraje přebírala v letech 2008 a 2012 zadlužené a prorostlé klientelistickými vazbami. Naprosto bylo vyvráceno klišé pravicových stran, že KSČM (potažmo levice) umí jen kritizovat, ale neumí přiložit ruku k dílu. Naopak. KSČM často vytáhla kraje z toho nejhoršího. Dokonce i v tak složitém kraji, jako je ten Ústecký, odvedl tým pod vedením Oldřicha Bubeníčka skvělou práci.
Bohužel nastal v naší zemi takový trend, že občané nevolí podle toho, co pro ně která strana udělala, ale dají na zkratky a líbivá hesla. A v případě krajských voleb pak platí ještě jeden paradox – krajským tématům vždy v kampani ustoupí celostátní problémy. V roce 2008 třeba otázka zdravotnických poplatků, v posledních volbách téma migrace. Ačkoli jsou to rozhodně témata k řešení, tak – jak se později ukázalo – patří spíše na centrální než krajskou úroveň politiky.
Když se podívám konkrétně do Jihomoravského kraje, tak klub KSČM v krajském zastupitelstvu si vybudoval výborné renomé. I když jsme se na koaliční úrovni nepodíleli na řízení kraje, vždy jsme stáli za řešeními, která byla ve prospěch obyvatel. Zastupitelé v čele se Stanislavem Navrkalem mají pověst těch, kteří nikdy nikomu neodmítli pomoc, pokud byla v jejich silách.
A jaká podle vás budou témata nadcházejících voleb?
Celorepublikově to bude určitě zdravotnictví a téma dopravy. Na jižní Moravě také nesmíme opomenout sucho a zadržování vody v krajině. Z těch, které by se měly řešit na centrální úrovni, ale rozhodně se promítnou i do krajských voleb, to bude dostupnost bydlení.
Snad neprozradím hodně, když řeknu, že KSČM na jižní Moravě by chtěla do zdravotnického systému vnést prvek, který by posílil právo a možnosti pacientů. Jaký to ale bude konkrétně, na to si musíte počkat po schválení volebního programu. Rozhodně se chceme zaměřit i na dopravu, protože koordinace objízdných tras je někdy žalostná a lidé pak tráví hodiny při cestách do práce, školy nebo k lékaři, ale ani další oblasti života obyvatel nebudou opomenuty. Dovolím si dokonce říci, že KSČM má nejpropracovanější volební program ze všech stran. Škoda, že lidé programy moc nečtou (smutný úsměv).
Jste politolog, občané jsou často znechuceni rozpory na naší politické scéně, a to pak způsobuje ztrátu jejich schopnosti správně analyzovat politické a společenské procesy. Co v současnosti, čistě principiálně, podle vás probíhá ve společnosti u nás i ve světě?
Myslím, že znakem poslední doby je dezorientace. Máme tolik různých informačních pramenů, které se ale navzájem často vyvracejí. Pak móda označovat některé zprávy za »fake news«, která je podle mě velmi nebezpečná, neboť v mnohých případech si někteří zjednodušují práci tím, že na názor, s nímž nesouhlasí, přilepí značku »fake news«. Lidé pak nevědí, čeho se mají chytit, čemu věřit. Proto se pak uchylují k těm, kteří jim představí svět, jakému oni rozumějí. Proto získávají na síle svérázní jedinci jednoduchých a rychlých řešení jako je D. Trump nebo B. Johnson. Proto třeba o europarlamentu slyšíme nyní, když poslanci dostali zakáz mít na stole vlaječky. Ale neslyšíme o skutečné práci tohoto orgánu. A k tomu bych si dovolil jednu poznámku: byť se zákazem postavit si před sebe vlaječku nesouhlasím, tak nejvíce slyším řvát ty, kteří se v tom Evropském parlamentu mohou chlubit jen tím, že na stole měli vlaječku. Žádná jiná práce za nimi totiž není.
V rámci zahraniční politiky je to pak naprosto očividné uplatňování dvojího metru, což zadělává v budoucnu na obrovské problémy.
Někteří mladí komunisté kritizují, že KSČM je málo internacionální. Navíc ve společnosti je dnes poptávka po nacionalismu. Čemu byste dal přednost? A jaký je rozdíl mezi nacionalismem a vlastenectvím?
Já myslím, že nálepkování KSČM jako nacionalistické strany pramení z nepochopení. KSČM je ze své podstaty internacionální. Samozřejmě, že nám není lhostejný osud člověka kdekoli na světě. Nicméně i v marxistické teorii mají státy své – byť dočasné – opodstatnění. Nejprve je totiž nutné vyřešit problémy občanů v nich. Matematici by mohli říct, že je to metoda per partes, neboli »po částech«. Lidově by to šlo říct tak, že nejprve si musíme zamést před vlastním prahem.
V okolí Vyškova je spousta pomníků jako poděkování za osvobození, které jsou místními řádně opečovávány. Na jižní Moravě bylo za druhé světové války mnoho ilegálních, partyzánských skupin, ale také rudoarmějců. Nejsou zde tendence tyto pomníky rušit?
Myslím, že jižní Morava má v tomto jasno. Snad se několik chorých hlav neinspiruje naprosto šílenou a nedůstojnou debatou o přemisťování sochy maršála Koněva. Jsem rád, když projíždím i nejmenšími obcemi, že je i několik desítek let od konce války u pomníčku zapálená svíčka a položený věnec padlým osvoboditelům. Věřím, že se tento stav nezmění ani po přijetí rezoluce v Evropském parlamentu, která postavila na stejnou úroveň osvoboditele s okupantem. Myslím, že všichni čeští (a nejen oni) europoslanci, kteří pro to zvedli ruku, ze sebe tímto udělali hlupáky a ideologické kazatele. U některých mě to nepřekvapilo, třeba u KDU-ČSL obracející často otázku příčiny a důsledku v případě odsunu sudetských Němců, u jiných mě to doslova šokovalo, to zase hovořím o poslancích Okamurovy SPD. Jedinou výjimkou se stala poslankyně za KSČM K. Konečná, která si zachovala tvář.
Jinak já sám pocházím z obce Nemochovice. Jako jedna z mála obcí v ČR se může pyšnit titulem »partyzánská«. Konání partyzánských skupin po roce 1989 prošlo až fatální kritikou. Samozřejmě, že některé kroky se nám mohou jevit nepochopitelné nebo drastické. Ale je třeba si uvědomit, že šílená doba s sebou nese šílené činy. A vždycky se to snadno hodnotí některým »historikům« z tepla svých kanceláří. Ale lidé, kteří se pustili do boje s nacistickou mašinérií, často nebyli vůbec cvičení vojáci. Hladoví se přesouvali denně za deště, sněhu, mrazu, bláta i o několik desítek kilometrů. Nevěděli, na koho se mohou spolehnout, kdo je zradí a vyřkne tak ortel smrti nad nimi i jejich blízkými. To pak psychika těch lidí pracuje úplně jinak a použití hesla »zoufalí lidé dělají zoufalé věci« je v tomto případě plně na místě.
Na Vyškovsku, jak jsem se dozvěděl, jste také hodně kulturně aktivní a dokážete organizovat velké akce, jak se vám to daří? Nechtěl byste pozvat spolustraníky, čtenáře, ale i sympatizanty na tyto vaše akce?
Kupříkladu k osvobození děláme ve Ždánickém lese na pomezí okresů Vyškov a Hodonín připomínku každý rok 8. května. V místech, kde kdysi stávala hájenka Zlatý jelen a kde padl mladý partyzán Jiří Jírovský. Samozřejmě nechybí ani oslavy Svátku práce, nebo nedávno proběhlý dětský karneval (o kterém Haló noviny informovaly – pozn. red.). Naši členové se připojují i k celostátním akcím jako například Ukliďme Česko, pořádají košty slivovice a celou řadu dalších akcí, o kterých pravidelně informujeme občany prostřednictvím Facebooku KSČM Vyškov, na nějž vás všechny zvu. Nejbližší akcí je pak tradiční oslava Mezinárodního dne žen, na níž nám zahraje mediálně známá kapela Kozlaňáci pocházející z Vyškovska.
Jinak v obecné rovině je Jihomoravský kraj velmi kulturním krajem a dovolil bych si čtenáře do našeho regionu pozvat. Ať už na krojované hody, košty vína, slivovice nebo za přírodními krásami. Rozhodně nebudou litovat!