Agenturní zaměstnávání by se mělo omezovat, nikoli zvýhodňovat, říká v rozhovoru Haló novin Stanislav Grospič

21. 2. 2020

Do meziresortního řízení se dostává předloha, která má přinést novinky v agenturním zaměstnávání. Víte, oč jde?

Do meziresortního řízení ministerstva práce a sociálních věcí se skutečně dostává novela zákona číslo 435 o zaměstnanosti, který mimo jiné nosně upravuje také agenturní zaměstnávání. Toto je především předmětem novely tohoto zákona. Připomeňme, že zmíněný zákon od svého přijetí v roce 2004 prošel celkem 72 novelizacemi, a několikrát byl také napaden Ústavním soudem. To samo o sobě svědčí o tom, že tato norma je z hlediska změn poměrně frekventovaná.

Proč tomu tak je?

Je to změnami v pracovním právu, dílem rovněž sociálních zákonů, které se při svých novelizacích dotýkají také tohoto zákona. V této souvislosti bych chtěl říci, že KSČM se na agenturní zaměstnávání dívá velice opatrně. Z našeho pohledu to není úplně žádoucí jev, který bychom chtěli prosazovat jako jev nosný na trhu práce, a který by měl nahrazovat klasické uzavírání pracovněprávních vztahů. To jsme vyjádřili i ve vztahu k vládní novele zákoníku práce, která se sice nedotýká agenturního zaměstnávání, ale pracuje se zkrácenými pracovními úvazky a sdílenými pracovními místy. A pokud se sdílená pracovní místa dostanou do zákoníku práce, budou samozřejmě využívána agenturami práce, a tudíž se stanou předmětem agenturního zaměstnávání. Jinak agenturní zaměstnávání upravuje i samotný zákoník práce.

Jak velkého počtu lidí u nás se vůbec agenturní zaměstnávání týká?

Podívejme se na to, jaký počet zaměstnanců prochází agenturním zaměstnáváním v České republice, z hlediska statistiky. Eviduje to jednak Český statistický úřad, jednak se tím zabývá zčásti Úřad pro dohled nad bezpečností práce, a samozřejmě to pak prochází i jinými úřady, které se zabývají třeba trvalým přihlašovacím pobytem apod.

A ze získaných údajů vyplývá, že se to číslo dlouhodobě drželo zhruba na 12 procentech. Z celkového počtu zaměstnanců u nás tedy volilo agenturní formu zaměstnávání 12 procent z nich. Dnes je to na nějakých 13,2 procenta, což jsou údaje, které se dají ztotožnit s koncem loňského roku. Čísla za celý rok 2019 budou zveřejněna v březnu, ale už dnes se dá předpokládat, že pokud to v polovině loňského roku bylo už kolem 700 tisíc lidí, bude to v současnosti zhruba o 100 tisíc lidí víc. Tato čísla se zásadně mimo sezónu, když tolik neběží stavební nebo zemědělské práce, moc nehýbají, k jejich největšímu pohybu dochází právě v letních měsících.

Jde především o zahraniční zaměstnance, či se tam projevuje v létě i vyšší zaměstnanost třeba studentů?

Dá se říci, že 60 procent z těchto zaměstnanců tvoří pracovníci ze zahraničí, ze zemí převažují Slovensko, Ukrajina, následuje v menší míře Polsko, Maďarsko, Bulharsko, objevuje se tam nepatrně Mongolsko, dokonce i Německo, okrajové je Rusko. Pro někoho možná překvapivě není vůbec výrazný Vietnam, vietnamští občané totiž tvoří spíš klasickou formu zaměstnávání, nevyužívají k tomu agentury. Pokud to nejsou osoby samostatně výdělečně činné, pracují v klasických pracovních poměrech. Zhruba 40 procent agenturních zaměstnanců pak tvoří čeští občané.

Nakolik je agenturní zaměstnávání pro zaměstnance výhodné? V lidech je asi zakořeněná představa, že agentura zprostředkovávající práci lidem ze zahraničí je vždycky trošku odrbe. Je to tak?

Jde o to, že podle platného právního řádu by zaměstnanec za vykonávanou práci měl pobírat mzdu, jaká mu náleží. Bez ohledu na to, zda je či není v agenturním režimu. Existují firmy, které to mají ošetřené v kolektivní smlouvě – třeba mladoboleslavská Škodovka. Základní tarif je tam stejný. Ale pak existují firmy, kde základ mzdy je sice stejný, ale totéž už se netýká různých benefitů. Člověk, který přichází z agentury, už obvykle nemá možnosti růstu z hlediska platového, postupového, získávání nějakých dalších benefitů. Problém u agenturního zaměstnávání spočívá také v tom, že člověk většinou má uzavřenou smlouvu na dobu určitou, která mu končí zpravidla do několika dnů, někdy okamžitě v momentě, kdy mu agentura oznámí, že firma, u které ho zaměstnávala, jí přestala přidělovat práci. Agentury to sice mívají mnohdy i ošetřeno v nějakých dlouhodobějších smlouvách s firmami, každopádně se v nějakém měsíčním či tříměsíčním předstihu snaží získat si nějaký trh práce, ale nejednou to bývá výrazný problém. My se obáváme, že krátkodobé úvazky a sdílená pracovní místa, tak jak to navrhuje současná menšinová vláda ANO a ČSSD, posílí pozici agentur.

Zprostředkování zaměstnání je u nás tedy poměrně časté, jaká přináší další úskalí?

Novela o zaměstnanosti, o které hovoříme a připravilo ji ministerstvo práce, je zatím v meziresortním připomínkovém řízení. Uvidíme, jaké stanovisko k ní zaujmou kolegové ministryně práce a sociálních věcí Jany Maláčové (ČSSD) z dalších ministerstev, a nakonec i celá vláda. Pokud jde o její obsah, ten není podmíněný žádnou směrnicí ani nařízením Rady Evropy, protože to, co je potřebné z hlediska evropského práva v této oblasti už Česká republika splnila a transformovala do svého právního řádu. Jedná se o právní úpravu zákona o zaměstnanosti, a jak jsem řekl, týká se to agenturního zaměstnávání, abychom použili ten pojem správně – zprostředkovávání zaměstnávání. Ale víme, že je to taková obezlička, je tu snaha různé věci obcházet.

Nejednou se v zájmu toho, aby se údajně usnadnil přístup k získání takového zaměstnání, upouští od pracování s trvalým pobytem zaměstnance s tím, že stačí uvádět místo, kde se ten člověk trvale zdržuje. Chtěl bych na to upozornit, protože to může být velký problém. Rozumím tomu, že je řada osob hlášená na ohlašovnách v místě, kde se nacházejí, a fakticky nemají trvalý pobyt, ale někde pobývají. To jistě usnadní nabírat tyto lidi, na jedné straně se jim sice usnadní vstup do nějakého pracovního procesu, na druhé straně to může zvýraznit obchod s chudobou. Takže bych neviděl tuto věc úplně jako pozitivní.

Dále se potom pracuje s tím, že by přihlášení pracovníků atd. mohlo být v elektronické podobě, což by mělo být standardem už i k nějakým jiným úředním a právním povinnostem. Trošku je to však věc neobvyklá, protože na jedné straně stanovíme zákoníkem práce povinnosti, aby se věci týkající se uzavírání pracovněprávních vztahů – ať už mají jakoukoli podobu – odehrávaly primárně v písemné podobě, a na druhé straně tady budeme dávat možnost agenturám, aby nábor zaměstnanců mohly dělat už jen elektronicky.

A co je ještě v materiálu, který jde do meziresortního připomínkového řízení, podstatné?

Za podstatné rovněž považuji, že návrh pracuje s tím, aby usnadnil agenturám zaměstnávání lidí se zdravotním postižením. To se však nemusí stát. Pamatuji se, že před zhruba 15 lety tady byla také taková představa. Říkalo se, že sníží-li se ochrana zdravotně postižených v zákoníku práce, zaměstnavatelé ztratí ostych je zaměstnávat. Nebudou vázaní složitě povinností při rozvazování pracovního poměru hledat jim náhradní uplatnění, a budou je proto raději zaměstnávat. Opak se stal pravdou. Mám trochu obavu, že i tímto opatřením může dojít k tomu, že naopak nastane obchod s chudobou a s pracovní mobilitou zdravotně handicapovaných, a že to tedy nemusí přinést kýžený výsledek.

My se připravovanou normou, pokud se vůbec dostane k projednání do Poslanecké sněmovny, budeme zabývat poté, co ji sem posune vláda, bude mít za sebou dvě kola připomínkového řízení, stanovisko legislativní rady vlády, a určitě i tripartity. Uvidíme, v jaké podobě se k nám novela nakonec dostane.

Když vše shrneme a podtrhneme – proč ministerstvo práce s touto novelou přichází, jaké jsou její plusy a mínusy a co je jejím hlavním cílem?

Jak to vnímám já, ministerstvo práce a sociálních věcí si v podstatě klade za cíl dva okruhy věcí. Na jedné straně chce zčásti dostat pod kontrolu agentury práce tak, aby úplně nedošlo k rozvolnění a převážení toho, že bude dominovat agenturní zaměstnávání a že se z toho stane obrovský benefit. Cítím, že ta snaha tam je, ale z mého pohledu není příliš jasná a dostatečná. A na druhé straně si MPSV slibuje, že připravovaná změna usnadní určitým okruhům lidí využívat zapojení do pracovního procesu i formou agenturního zaměstnávání.

Naše strana však nepodporuje agenturní zaměstnávání jako něco, co je nosné, my chceme jít naopak cestou omezování agenturního zaměstnávání na nezbytné minimum. A určitě není dobře, když třeba i velcí zaměstnavatelé řeší to, že jejich kmenová základna se z jedné čtvrtiny či třetiny skládá z agenturních zaměstnanců. Často se to stává i u drobných zaměstnavatelů nebo i řetězců, které takto řeší svůj problém s nedostatkem pracovníků. Někde se to dá ještě nějak uchopit, ale určitě to není správné. Pokud velký zaměstnavatel přistupuje na to, že si řeší tzv. mobilitu na trhu práce, a své zaměstnance, kteří mu přinášejí nějakou přidanou hodnotu, nechce mít bezprostředně vázané na sebe v pracovněprávním vztahu a chce využít agenturu práce, tak to je pro KSČM jev nežádoucí, který by měl být potírán a maximálně omezován, nikoli zvýhodňován. Novela se tváří, že by tomu zčásti chtěla zabránit, ale obsahově se to v ní zatím neobjevuje. Podstatné je, že KSČM, ale například i řada odborových svazů, mimo jiné Odborové sdružení Čech, Moravy a Slezska, agenturní zaměstnávání nevidí jako formu, která by měla být podporována a nosná na trhu práce. Jde nám naopak o její přísnou kontrolu a omezování.

Autor: 
Marie KUDRNOVSKÁ
Zdroj: 
Haló noviny