V předvečer 75. výročí konce Druhé světové války vydali ministři zahraničních věcí Bulharska, České republiky, Estonska, Maďarska, Lotyšska, Litvy, Polska, Rumunska, Slovenska a Spojených států společné prohlášení. Snad by ani nezaujalo tolik pozornosti, kdyby se nejednalo o prohlášení zemí, které ještě před třiceti lety po hrůzných zkušenostech s německým fašismem usilovaly o překonání kapitalismu a následků fašismu snahou jít jinou cestou. A to cestou budování sociální spravedlnosti, odstranění ekonomického vykořisťování. To, co nesmí být v tomto prohlášení opomenuto, je asistence americké taktovky ministra zahraničí USA.
To, co dnes zažíváme v České republice v Praze 6 s děním piety padlých rudoarmějců, bagatelizování úlohy Rudé armády při osvobození Prahy a posledních bojů s fašistickou soldateskou a zbytky Wehrmachtu na území dnešní České republiky, nemá ve světě obdoby. Není snad žádné státní moci, mimo ty kolaborující s myšlenkami autoritářství a fašismem, které by dovolily a připustily hanobení památky svých osvoboditelů s nacistického područí.
Ptám se proto, jakou úlohu sehrává česká vláda a ministr zahraniční T. Petříček, že se snížil přirovnávat hrůzy nacistické okupace s událostmi, které souvisejí se studenou válkou. Proč de facto připustil další krok k přenesení viny za rozpoutání Druhé světové války dílem téměř rovným z nacistického Německa na Sovětský svaz? Ano Estonsko, Litva, Lotyšsko se cítily obětováni v roce 1940 západními mocnostmi Sovětskému svazu. Za války se zde formovaly i divize SS zbraní..
Fašismus, který nemusí mít podobu a také neměl vždy podobu německého nacismu, existoval před vypuknutím Druhé světové války ve Španělsku, Portugalsku, Maďarsku, do velké míry autoritářským režimem bylo Polsko. To pro zajímavost uzavřelo smlouvu s nacistickým Německem ještě před smlouvou Německa se Sovětským svazem. Království Jugoslávské (Srbů, Chorvatů a Slovinců) také příliš nestranilo ani dnešním buržoazně demokratickým praktikám. Konečně, Maďarsko, Bulharsko a Rumunsko dlouho patřily k věrným spojencům nacistického Německa.
Myslím si, že pravice bude spokojena. Ti, kteří si přejí tzv. nejen morální, ale i věcné vyrovnání se sudetoněmeckým landsmanšaftem rovněž. Věcně si ale myslím, že ministr zahraničí morálně a politicky devalvoval Českou republiku s polokolonie na kolonii Spojených států amerických. S tím kategoricky nesouhlasím. Historická pravda politickými účelovými přirovnáváními nesmí být překrucována. Bude-li překrucována pravda o druhé světové válce, mimo jiné i o tzv. armádě ROA (Vlasovců), bude to jen další přiložení polínka k možnému dalšímu válečnému konfliktu, před nímž se otevřou stavidla různým neonacistickým a autoritářským tendencím. Měli bychom si vážit vlastenectví, zdravé národní hrdosti a umět rozlišovat.