Uvedený článek zveřejnily Písecké postřehy dne 13. května 2020. Je závažný a proto naše redakce požádala autora o dodatečné vyjádření k několika otázkám.
CO VÁS VEDLO K NAPSÁNÍ TOHOTO ČLÁNKU?
Je to v podstatě reakce, protest i kritika na články Václava Makrlíka z Nové Vsi u Protivína. Já jsem se s panem Makrlíkem osobně sešel. Předpokládal jsem, že si promluvíme o článcích, které jsme oba uveřejnili, ale pan Makrlík začal o tom, že má objasněnou celou rodinou genealogii až k předkovi, který se dostal na území Čech, jako vojenský zajatec nějakého šlechtice, který měl sídlo u Horažďovic. A on se cítí potomkem tohoto vlastně otroka. Neřekl, že se cítí být Bavorákem, ale později, hlavně na základě jeho článku, jsem to pochopil. Potom mi také řekl, že Evropská unie zanikne a Češi budou mít jedinou možnost včlenit se do německého prostoru, že je to geopolitická i hospodářská nutnost. Já jsem mu odpověděl, mám stejný názor jako naši prapředkové. Očekávali každé nebezpečí od západu a pomoc od východu. Pan Makrlík mi poděkoval za upřímnost a tak jsme se rozešli. Neočekávám, že bych s ním měl ještě co do činění.
Omlouvám se, že jsem se k jádru věci dostal takovou oklikou. Podle mne to osvětlí mnohé, co bude následovat. Bezprostřední impuls k napsání tohoto článku, byl článek paní Ludmily Kálalové z Písku, která se ohradila proti tvrzení uvedené Václavem Makrlíkem v článku "CO ŘÍKÁ HISTORIE O VZTAHU ČECHŮ A NĚMCŮ“. Tvrdil, že německou okupací Československa v roce 1939 a vznikem Protektorátu Böhmen und Mähren jako součástí Říše, se pro Čechy tak moc nestalo.
Okupaci se pár Čechů postavilo na odpor, většina pracovala vesele pro Říši dál. Na Václavském náměstí Češi hajlováním přísahali věrnost vůdci. S touto nehorázností nemohla paní Kálalová souhlasit a ohradila se, že Makrlík není žádný pamětník, že tyto informace získal bůhví kde tak ať je nepředkládá jako historická fakta. Uvedla, že její rodiče dlouho schovávali protektorátní noviny a každý den na přední straně byl seznam popravených. Někdy i 20 denně, že celou okupaci prožili ve strachu, protože její strýc měl za ženu židovku a oni jí šest let ukrývali.
Já jsem pamětník a tu dobu jsem prožil na vlastní kůži. Proto jsem považoval za svou povinnost napsat článek na její podporu. Článek jsem původně nazval: Paní Ludmila Kálalová má samozřejmě pravdu. Redakce to zveřejnila pod shora uvedeným názvem.
CO KONKRÉTNÍHO JSTE UVEDL NA POPDPORU PANÍ L.UDMILY KÁLALOVÉ?
Především jsem zdůraznil, že jsem pamětník, že vše co uvádím jsem zažil já nebo moje rodina. Nejvíce si vzpomínám na hlad, který jsme mněli. Neměli jsme nikoho na venkově. Rodiče už neměli nic, co by vyměnili za brambory. Já jsem byl nejmladší tak jsem to zdravotně odnesl nejvíce. Za těch šest let jsem byl podvyživený a vlastně jsem skoro nemohl chodit. Po osvobození jsem byl dva roky v sanatoriu, abych mohl vůbec jít do školy. Sestra se učila ještě před okupací švadlenou, ale hned za Protektorátu byla totálně nasazená. Ve Vysočanech zkoušela v tunelu plynové masky. Vzpomínám si na její urputné bolesti hlavy. Strach byl také velký a všude přítomný. Z udavačů a kolaborantů. Na Václavském náměstí hajlovali kolaboranti většinou z řad buržoasie, kteří se přiživili na židovském majetku a měli by tak o co přijít, nebo statkáři, kteří šmelili s moukou, bramborami a masem. Zatím co Češi a Moravané hladověli. V Praze to bylo nejhorší.
Václav Makrlík nemá pravdu, že skončil odpor proti okupaci. Byl jen prováděn utajovaně a chytře, když ten veřejný byl utopen v krvi. Otec pracoval ve Waltrovce a zaslechl jsem, jak se maminka obává, co bylo v práci. Později jsem pochopil, že se dělníci naučili dělat zmetky tak, aby nebylo zřejmé kdo je udělal. Nádražáci odkláněli vlaky a brzdili opravy. I tak docházelo k zatýkání. Otce to potkalo v únoru 1945. Byl na Pankráci a k výslechu jej vozili na gestapo v Pečkově paláci. Domů se vrátil devátého z barikád, když se mu při převozu, díky revolucionářům, podařilo uprchnout. Když se vrátil tak nebyl k poznání. Rozmlácený obličej a v nose měl Růži. S tou se léčil nejméně 10 let. V době kdy byl na Pankráci nám bylo nejhůře. Báli jsme se o tatínka a k jídlu jsme měli jen to, co jsme našli ráno pod rohožkou. Ve dne se každý bál s námi promluvit.
Václav Makrlík také do článku zařadil historický exkurz. To objasňuje jak to myslí. Češi tvoří 15 století klín do německého prostoru. Až nacistické Německo porušilo tuto zásadu vytvořením Protektorátu Bȍhmen und Mähren jako součást Říše. Makrlík to zařadil do svého článku a můžeme se s úspěchem domnívat, že to pokládá za naplnění historické spravedlnosti.
PŘEDKLÁDÁM NEZPOCHYBNITELNÝ DŮKAZ O TOM, ŽE PROTEKTORÁT NEBYL TAKOVÁ SELANKA, JAK NÁM TU PŘEDKLÁDÁ MAKRLÍK. BYLO CELKEM 24 BENEŠOVÝCH MIMOŘÁDNÝCH LIDOVÝCH SOUDŮ A TĚMI BYLO ODSOUZENO 230.000 OSOB. TREST SMRTI DOSTALO 738 OBŽALOVANÝCH (z toho bylo 66 žen a 7 novinářů: Kožíšek, Krychtárek, Křemen, Kříž, Vojtaner a Werner).
BYLA NĚJAKÁ REAKCE NA VÁŠ ČLÁNEK ZE STRANY VÁCLAVA MAKRLÍKA?
Ano, byla. Zachoval jako potrefená husa co nejvíc kejhá. Dokonce se snížil k vulgarismům. On, který byl dlouhá léta v diplomacii. Jsme údajně zabedněnci. Nejsme schopni číst tištěný text. Pro mne je to důkaz, že jsme se s paní Kálalovou trefili do černého. Nedůstojně se snažil bagatelizovat naše argumenty. Kdyby byl článek paní Kálalové otištěn třeba v Srbsku tak by byl považován za humoresku. Mne bagatelizoval tím, že náš útisk spočíval v tom, že otci po osvobození zůstala jedna košile a jedny šaty. Je zajímavé, že u paní Kálalové nereagoval na protektorátní noviny se seznamem popravených. V mém článku nereagoval na to, že otec byl vyslýchán gestapem od února do května a vrátil se s růží v nose a obličejem, že jsme jej nemohli poznat. Ignoroval i moji podvýživu a dva roky léčení, než jsem mohl jít do školy. Potom nás chtěl vyřídit poučkou - HISTORIE NENÍ PROŽITEK JEDNOTLIVCE. My máme naopak názor, že historie je tvořena prožitkem všech jednotlivců v tomto případě 10 milionů Čechů a Moravanů. Jinak nemůže být zaručena objektivita, a pokud chcete informovat mladou generaci MUSÍTE BÝT OBJEKTIVNÍ.
JSOU JEŠTĚ NĚJAKÉ DŮVODY, KTERÉ VÁS VEDLY K NAPSÁNÍ TOHOTO ČLÁNKU?
Nejdříve bych rád vyhodnotil to, co je výše uvedeno. Je to urážka morálky a charakteru Čechů a Moravanů, kteří Protektorát přežili a zejména těch co nepřežili. Je nutné zvážit, proč to napsal. Zda ze svého přesvědčení nebo na politickou objednávku. Je docela možné, že se řídí poučkou "KDO OVLÁDÁ PŘÍTOMNOST OVLÁDÁ MINULOST A KDO OVLÁDÁ MINULOST OVLÁDÁ I BUDOUCNOST."
Poslední články Václava Makrlíka, tedy "Co říká historie o vztahu Čechů a Němců", Je český zaměstnanec línější a méně schopný než západoevropan"? V těchto článcích je zřejmě skrytá odpověď. Píše tyto články pro budoucnost, ale takovou jakou si představuje ON. Splynutí Česka a Německa je z hlediska geopolitického a hospodářského nezbytná nutnost. Tak mi to tvrdil do očí. A najdete to i v jeho článcích a odpovídá to i obsahu těchto článků. Cituje v nich heslo z kongresu CSU "DEUTSCHE ZUKUFT, UNSERE EUROPA" Německá budoucnost. Naše Evropa. Zřejmě s tímto heslem souhlasí, protože si vzpomíná, že před časem byl navštívit sraz sudetoněmeckého landsmanschaftu. Jeho manželka dodnes nosí odznáček, který tam, dostali. Vlnící se německá vlajka s překrývající modrou vlajkou Evropské unie. Konstatuje, že to teď je minulost. Došlo k vývoji, který je vyjádřen tímto heslem CDU. Tedy budoucnost Německa je Německá Evropa, ale už bez vlaječky Evropské unie.
Potom se v článku ptá - jaká bude budoucnost Čechů v německé NAŠÍ EVROPĚ? Německo na to má, aby ovládlo některé části střední Evropy ( MITELEEUROPA ), tedy včetně České republiky. Splynutí Čechů do Německa podle Makrlíka, v současnosti již započalo. Řada našich občanů v Německu pracuje. Největší investice v Česku jsou z Německa a podstatná část výrobních kapacit je již v německých rukou. Makrlík nás uklidňuje, že se nemusíme obávat, když se rozpadne Evropská unie, neboť máme řešení Deutche Zukunft, Unsere Europa (Německá budoucnost, Naše Evropa).
Nic se nedá vyloučit, ale podle mého názoru Makrlík dělá účet bez hostinského. Češi jsou hrdi na svůj národní stát, na státní svéprávnost i český nacionalismus větně Benešových dekretů. Makrlík nepočítá se silou českých občanů, kterým záleží na naší národní identitě. V reakci na naše články mi Makrlík napsal, že jsem naivní, když spoléhám na sílu českých občanů a uvedl příklad léta 1938-1939, 1948, 1968. To je velice dobrý příklad, ale ne jak to předkládá Makrlík. Národní identitu jsme ztratili jen roku 1939 a to díky rozpínavosti Německa za pomoci západních států. V ostatních letech nám národní identita zůstala a to do dnešních dnů.
Související:
Brutální Štefec: Babiš z nás dělá německou kolonii. Jen to dělá chytřeji, než ta partička z opozice