Nárůst nových specifických fenoménů a rizik

Rozhovor Haló novin se Zdeňkem Maršíčkem, stínovým ministrem vnitra KSČM

Již několik let je v tomto období předkládán Výkonnému výboru Ústředního výboru KSČM dokument o bezpečnostní situaci České republiky. Stejně tomu bylo i letos. Lišilo se loňské hodnocení nějak podstatně od toho letošního?

V lecčems lišilo. Jsou některé nové skutečnosti, které bezpečnostní situaci země ovlivnily, a to nemálo. Současná bezpečnostní situace se celosvětově totiž nadále vyznačuje nárůstem nových specifických fenoménů a rizik, jež mají výrazný potenciál ohrozit vnitřní bezpečnost i České republiky. Ale konkrétně.

Počátek druhé dekády 21. století je spojen s výraznou dynamikou a změnami globálního bezpečnostního prostředí. Patří mezi ně bezpečnostní reorientace Spojených států z transatlantického prostoru do prostoru Pacifiku, východní a jihovýchodní Asie, vycházející z nové americké vojenské strategie vyhlášené počátkem ledna 2012, stažení, resp. stahování USA z Iráku a Afghánistánu a velký politický a bezpečnostní pohyb v arabském světě po desetiletích zdejšího »statu quo«. Proto především Evropská unie musí být připravena na možné negativní scénáře vývoje bezpečnostní situace v tomto regionu, respektive mít k dispozici efektivní policejní a vojenské síly s patřičným zázemím humanitární pomoci, které by byly schopny možnou nestabilitu zvládnout.

Spojené státy. Četník světa. Vloni jsme hovořili o tom, že jeho hlavním rivalem je Rusko. Zůstává to?

Došlo k jistému posunu. Spojené státy dnes vnímají jako svého hlavního rivala ve 21. století Čínskou lidovou republiku a jako hlavní zájmový prostor Pacifik. O vzrůstající geopolitické roli Číny vypovídají především ekonomická data.

Hovořili jsme tehdy i o migraci...

Dramatický pohyb v arabském světě od prosince 2010 se často označuje jako velmi překvapivý. Obecně se tak dá říci, že se prakticky celý arabský svět nachází v období silné politické, ekonomické a bezpečnostní nestability, kterou mohou prohlubovat i obtíže nových vládnoucích sil s politickou a ekonomickou transformací. Problémy, které řada arabských zemí měla a má, se navíc v době revolučních změn ještě prohloubily.

Evropská unie se musí připravit na situaci, kdy bude mít ve svém bezprostředním sousedství dlouhodobě politicky, ekonomicky a bezpečnostně nestabilní region.

Zásadní otázkou pro EU tak je, jakým způsobem a jakými nástroji čelit této nestabilitě. EU tak musí mít k dispozici efektivní policejní a vojenské síly spolu s kapacitami humanitární pomoci, které by byly schopny této situaci čelit. Odpovědnost za zajištění bezpečnosti Evropy by v daném případě ležela v prvé řadě na EU bez spoléhání se na pomoc Spojených států, neboť jejich zájmy, jak vyplývá z výše uvedených trendů a faktů, jsou již zaměřeny primárně mimo evropský prostor.

Mám to chápat tak, že Evropu čekají léta nestability?

Přesněji řečeno, Evropa se po delší době relativního bezpečí potýká znovu se zhoršenou bezpečnostní situací. Evropa nadále čelí mimořádné migrační vlně, jež přináší řadu palčivých otázek sociálních, humanitárních, politických, kulturních, a s nimi významné otázky bezpečnostní.

Patří sem zejména nebezpečí organizovaného zločinu a celosvětově rostoucí hrozba terorismu, které s sebou nesou potřebu lepšího sdílení informací, postupů a především rozšíření sil, prostředků a kompetencí bezpečnostních složek. Vnímáme radikální růst legální i nelegální migrace s cílovou destinací v Evropě, radikalizaci a nárůst extremistických projevů ve středoevropské společnosti, vnitřní bezpečnostní a politickou krizi na Ukrajině, nadnárodní kyberkriminalitu šířící se bez ohledu na státní hranice, růst distribuce drog na mezinárodní úrovni, hrozbu hybridní války, tedy souběžného použití konvenčních prostředků vedení války s nekonvenčními technikami, psychologické operace a kybernetické útoky, neantropogenní hrozby, například změny klimatu, problematika převaděčství, sledování vyhoštěných osob aj.

A pokud jde o nás?

Zhoršená bezpečnostní situace v Evropě dolehla na Českou republiku zatím jen okrajově. Přesto se musíme i my věnovat plné škále hrozeb, s nimiž se kontinent potýká. Nelze podceňovat ani případné vojenské hrozby. Zvláště poté, co Spojené státy odstoupily od smlouvy o likvidaci raket středního a krátkého doletu (INF) z roku 1987. Washington to bez důkazů zdůvodnil tím, že smlouvu porušuje Moskva. Po odstoupení USA od smlouvy odstoupila i Moskva.

Vnější bezpečnostní podmínky nezasahují jen do tradičních oblastí, jako je terorismus nebo organizovaný zločin, kde je v evropském kontextu aktuálně zaznamenán bezprecedentní nárůst trestné činnosti v oblasti převaděčství. Naši vnitřní bezpečnost ohrožují i hrozby relativně nové, související s informační válkou nebo organizovanými kybernetickými útoky.

Takřka veškerá závažná trestná činnost, která je v současnosti páchána na území ČR, nese prvky organizovanosti. Pachatelé stále častěji operují ve skupinách, jejichž vnitřní organizace a postupy jsou čím dál sofistikovanější. Mezi hlavní trendy organizovaného zločinu patří diverzifikace a rozšiřování nelegálních aktivit směrem k méně násilné a méně rizikové, ale o to sofistikovanější a více výdělečné trestné činnosti.

Je třeba vzít v úvahu ovšem to, že relevance a struktura této hrozby v jednotlivých regionech i státech je odlišná – západní Evropa je například radikálním islamismem ohrožena z historických i demografických důvodů daleko více než Evropa střední.

My jsme však vývozci zbraní a to přece může mít své důsledky. Dovážíme je totiž různým objednavatelům, což by se mohlo projevit u těch druhých, kterým je nedodáváme. Nemám pravdu?

Vývoz zbraní se jistě týká i České republiky. Mnohé ze zamýšlených či dokonce uskutečněných zbrojních transferů byly z faktických nebo politických důvodů kontroverzní. Také Evropská unie by v oblasti kontroly vývozu zbraňových systémů měla převzít určitou supervizní roli. Vzhledem ke struktuře obranného průmyslu v členských státech to ovšem v současné době není a ani v dohledné budoucnosti nebude reálné.

Zahraniční obchod s vojenským materiálem patří totiž v České republice do gesce Ministerstva průmyslu a obchodu ČR. Oddělení vojenského materiálu vede správní řízení související s oblastí zahraničního obchodu s vojenským materiálem, tedy správní řízení při vstupu do podnikání, povolování realizace obchodních případů a sankce za porušení zákona.

V souladu s legislativou a s cílem zajistit co nejefektivnější výkon kontroly zahraničního obchodu s vojenským materiálem ministerstvo průmyslu a obchodu úzce spolupracuje a koordinuje svou činnost se všemi dotčenými složkami státní správy (tj. s ministerstvem zahraničních věcí, s ministerstvem vnitra, s ministerstvem obrany a zpravodajskými službami).

Pochopitelně můžeme být, abych odpověděl na vaši otázku, ohroženi. Ale uvědomme si, že největšími vývozci zbraní jsou Spojené státy americké, Francie, Německo a Čína. Největším dovozcem zbraní se stala v uplynulých letech Saúdská Arábie. Tam mohou směřovat případné teroristické akce především.

A jsme u mezinárodního terorismu. Změnilo se něco od doby, co jsme spolu na toto téma mluvili?

Problematika mezinárodního terorismu je velice široká a zahrnuje nejen roli států, ale především podíl nestátních aktérů mezinárodních vztahů, kteří s postupujícím procesem globalizace nabývají stále většího významu. Nejenže nejrůznější teroristické skupiny mohou jednat z vlastní iniciativy, bez přímé či skryté účasti vlády některého státu, ale samy o sobě se mohou stát mocnějšími aktéry, než mnohé národní státy.

V současné době se v Evropě, na půdě OSN, ale i v samotném rozvojovém světě hovoří o tom, že mezi příčiny mezinárodního terorismu, jehož důsledky postihují především rozvinuté země Západu, patří v méně bohatých zemích stále přetrvávající chudoba, nedostatečný přístup ke vzdělání a zdravotní péči.

Objevují se však i názory, že spíše než chudoba mezi hlavní příčiny terorismu patří nedostatečná svoboda, chybějící politická práva a praktická nemožnost vést důstojný život. Tato diskuse probíhá v rámci snah o hledání pravých příčin terorismu.

Za jeden z hlavních motivujících faktorů pro současnou vlnu globálního terorismu je ovšem potřeba považovat i extrémní projevy politického islámu, který se stal mluvčím radikální menšiny v zemích, v nichž je kvůli uzavřenému politickému systému a diktátorským nebo autoritativním režimům velké většině obyvatelstva znemožněno na tomto systému participovat.

Závažnějším problémem je spíše export teroristických infrastruktur na území failed states (takto označujeme takovou zemi, která neplní své základní funkce). Je také potřeba přesněji rozlišovat mezi projevy terorismu lokálního, mezinárodního, eventuálně globálního či katastrofického rozsahu.

Osobně si myslím, že Evropská unie se této problematice nevěnuje, jak by měla. Spojuji to s loňskou a předloňskou migrací. Mýlím se?

Není to tak jednoduché. Problematika boje proti terorismu má, vzhledem k minulým zkušenostem, v rámci Evropské unie vysokou prioritu. V posledních letech, kdy došlo v EU hned k několika tragickým událostem (zejm. ve Francii, Belgii), je posilována unijní politika prostřednictvím legislativních i jiných opatření. Došlo například ke zřízení Evropského centra boje proti terorismu v rámci Europolu, jednotky pro potírání závadného obsahu na internetu EU IRU, přijetí směrnice o jmenné evidenci cestujících (PNR), směrnice o terorismu apod. Protiteroristický koordinátor EU ve svých zprávách pravidelně informuje o situaci v oblasti terorismu, a také o fenoménu zahraničních bojovníků. Evropská komise pak vydává periodické zprávy o pokroku na cestě k účinné a skutečné bezpečnostní unii, jejichž předmětem je vedle boje proti organizované trestné činnosti právě boj proti terorismu.

Česká republika považuje unijní aktivity v rámci boje proti terorismu za klíčové. Oproti jiným členským státům má však omezené zkušenosti jak v oblasti radikalizace, tak i se zahraničními bojovníky.

Jak se my na těchto aktivitách podílíme?

Česká republika se aktivně podílí například na různých platformách a pracovních skupinách. Mám na mysli třeba Síť pro zvyšování povědomí o radikalizaci, pracovní skupinu DUMAS, podpůrně orientovanou horizontální cílovou skupinu Focal Point Travellers, Internetové fórum EU, Poradní tým pro strategickou komunikaci ohledně Sýrie (SSCAT), Protiteroristickou iniciativu pro západní Balkán (WBCTi)), a implementujeme unijní nástroje za účelem posílení národních kapacit v boji proti terorismu.

Obecně je možné říci, že Česká republika podporuje intenzivnější spolupráci a výměnu informací mezi bezpečnostními službami, a to jak na úrovni EU, tak i v rámci jiných platforem. V současné době probíhá implementace směrnice do vnitrostátního práva (stanovená lhůta implementace byla květen 2018) a je posuzována nutnost další úpravy trestního zákoníku z hlediska nově přijaté směrnice o terorismu, k jehož novelizaci již v souvislosti s bojem proti terorismu došlo počátkem roku 2017 (na základě doporučení Finančního akčního výboru a Moneyvalu).

Jaké jsou poznatky, pokud jde o hospodářskou kriminalitu a korupci?

Kromě již obsáhle medializovaných kauz (korunové dluhopisy, únik informací z policejních spisů) byla řešena řada podezření ze spáchání závažné hospodářské kriminality. Ty hlavní alespoň stručně. Jde o:

• zneužívání státní podpory sportu – dotačními programy ministerstva školství v oblasti státní podpory sportu (zneužití pravomocí, navádění ke zneužití pravomoci úřední osoby, sjednání výhody při zadání veřejné zakázky a porušení při správě cizího majetku),
• poškození finančních zájmů Evropské unie a zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, veřejné soutěži a veřejné dražbě na Krajském úřadě Karlovarského kraje,
• pokus o podvod na úseku vodního hospodářství v Kraji Vysočina,
• kriminalitu na úseku daňových úniků v souvislosti s fiktivními obchody s neexistujícími reklamními službami (škoda zhruba ve výši 415 milionů korun) – skupina založila 21 obchodních společností, přičemž část z těchto společností nevykonávala žádnou reálnou podnikatelskou činnost,
• manipulaci s veřejnými zakázkami Lesní správy Lány, která spadá pod prezidentskou kancelář – v kauze by mohlo jít o tendr na obnovu břehů v okolí Lán za 60 milionů korun,
• porušení pravidel při zadání veřejné zakázky státní agentury CzechTourism,
• podezření z korupce na úseku energetiky (bankovní transakce firmy ČEZ do balkánského regionu),
• závažnou hospodářskou kriminalitu na úseku potravinářství – fiktivní vývoz masa na Slovensko a neoprávněné osvobození od DPH,
• odhalování korupce ve zdravotnictví týkající se upřednostňování léčiv vybraných farmaceutických firem.

To jsou stručně ty největší kauzy.

Jak z bezpečnostního hlediska hodnotíte epidemii COVID-19?

Pandemie nastavila zrcadlo připravenosti bezpečnostního systému České republiky na zvládání velkých krizových situací. Vzhledem k cílené likvidaci systému Civilní ochrany (CO), který zde byl vybudován v době socialismu a jeho nahrazení, nebo lépe podřízení ministerstvu vnitra (MV), potažmo Hasičskému záchrannému sboru (HZS), ubyly síly a prostředky, které vláda mohla využít pro nasazení na potlačení epidemie nebo i jiných velkých krizových situací, vyhlášení nouzového stavu apod. Pod MV (HZS) byly ze starého systému převedeny jen štáby CO a výkonné jednotky, záchranné brigády byly zrušeny. Usměrňování a sjednocování na tomto úseku byla v podstatě předána jedné ze služeb bývalého systému CO. Nešlo však jen o tyto výkonné jednotky, ale o celý systém komplexních opatření, se kterými se dříve počítalo a které byly zahrnuty v krizových plánech např. nemocnic, ukrytí obyvatelstva, ubytovacích služeb apod.

V neposlední řadě také připravenost Státních hmotných rezerv (SHR) na krizové situace. Ve skladech SHR však může být uloženo jen to, co si vyhodnotí jednotlivé resorty ve svých krizových plánech. Z této skutečnosti vyplývá, že krizové plány resortů byly zpracovány formálně, protože praxe ukázala, že ve skladech SHR ani v jiných organizacích nebyly ochranné prostředky v potřebném množství. V tomto směru měla tedy vláda při řešení nouzového stavu ztíženou situaci.

Ve společnosti je stále ještě v povědomí z doby socialismu možnost využití armády pro tyto účely. Armáda však není schopna – tak jako v dřívější době – většího masového nasazení pro zvládnutí takových situací. Vláda se mohla spolehnout v první fázi nouzového stavu především na složky Integrovaného záchranného systému, které standardně odvedly dobrou práci. Málokdo si také uvědomuje, že v současné době je významná i práce dobrovolných jednotek požární ochrany, které vypomáhají jednotkám HZS.

Co by tedy bylo vhodné na tomto úseku pro další období?

Zde provedu malý výčet toho, co by bylo vhodné:

• prosazovat jednotné řízení CO nezávisle na jednotlivých složkách bezpečnostního systému, a to nejlépe z nezávislého orgánu podléhajícího úřadu vlády, což by přineslo odpovědnější přístup jednotlivých resortů k plnění úkolů na úseku krizového řízení;
• posílit úlohu Armády ČR ve směru ochrany obyvatelstva a obnovit zrušené útvary CO;
• podporovat přerozdělení finančních prostředků určených na zahraniční mise AČR ve prospěch ochrany obyvatelstva před následky mimořádných událostí, krizových situacía vybavení základních záchranných složek IZS;
• podporovat energetickou a potravinovou soběstačnost státu;
• podporovat změnu zákona o pojišťovnictví s cílem rozšíření fondu zábrany škod a širší oblast působnosti pojišťoven, nejen na oblasti prevence dopravních nehod. Získané prostředky zapojit do ekonomiky pro všechny záchranné složky v systému IZS.