Rozhovor Haló novin s vedoucím kandidátem KSČM do krajských voleb v Ústeckém kraji Radkem Černým
Byl jste dlouholetým starostou obce Lovečkovice na Litoměřicku a kromě toho jste také řadu let ve své obci velitelem Sboru dobrovolných hasičů. A všichni víme, že hasič, »ten tvrdej chleba má«. Jaké to tedy je, být dobrovolným hasičem? Stát se hasičem byl váš klukovský sen?
Určitě ano, vždyť už od sedmi let jsem byl členem Mladých hasičů (dříve požárníků) až do svých deseti. Od 15 let jsem už byl členem Sboru dobrovolných hasičů v Lovečkovicích. Dva roky před vojnou jsem působil jako vedoucí mládeže hasičů a poté jsem se stal vedoucím Mládeže hasičů na Kladně-Dubí. Po vojně nebyla situace nijak jednoduchá. Bylo po roce 1989, řada členů sboru tehdy od hasičů odcházela. V té době jsem s tehdejším starostou obce Lovečkovice Václavem Pavlíkem (člen KSČM) doslova zachraňoval místní hasičský sbor před zánikem.
V roce 1991 jsem složil zkoušky velitele družstva a po pěti letech zkoušky velitele zásahové jednotky, kterým jsem již 24 let. V letech 2008 až 2018 jsem byl členem Odborné rady velitelů Okresního sdružení hasičů v Litoměřicích a již dvanáct let působím jako starosta hasebního okrsku Liběšice. Také jsem řadu let požárním preventistou, kde naším úkolem jsou pravidelné prohlídky objektů a zjišťování možných rizik požáru.
Myslím, že hodně chlapců vidí hasiče jako hrdiny a touží se jimi také stát. Ale skutečnost je asi mnohem složitější, že?
To bezesporu ano. Práce hasiče je velmi časově náročná a vyžaduje především dobrou fyzickou kondici. Není to lesk a sláva, je to dřina a pot. Ale stejně vysoké nároky klade i na psychickou odolnost, která je například potřebná zejména při zásahu u dopravních nehod, kdy se vyprošťují zranění a oběti z havarovaných vozidel.
Vzpomenete si na nějaký kuriózní zásah s dobrým koncem?
Mezi takové by se asi dala zařadit záchrana kocoura, která se pak změnila v záchranu jednoho z našich členů. Zásah se odehrál v Levínských Petrovicích, kde majitel zavolal hasiče, protože mu kocour spadl do hluboké žumpy. Ta však měla jen poměrně malý otvor, přibližně 30 x 30 cm. K akci se sjely dvě hasičské jednotky a pokoušely se spustit nešťastnému zvířeti dovnitř fošnu. Kocour se ale držel na malém výstupku a odmítal na fošnu vylézt. Po řadě marných pokusů bylo rozhodnuto žumpu vyčerpat, ale ani potom vystrašený kocour nereagoval a nechtěl se záchranáři spolupracovat. Co tedy zbývalo? Ten nejhubenější člen jednotky se musel zcela vysvléknout, vzít si na sebe pouze chemický oblek a teprve pak se nám podařilo ho doslova nacpat do jímky. Kocour byl k velké spokojenosti majitele šťastně zachráněn. Co bylo ale horší, kolegu se nám přes řadu pokusů nedařilo dostat z žumpy ven. Teprve když ze sebe shodil chemický oblek, jsme ho konečně nahého a pořádně odřeného vytáhli. A zatímco si kocour spokojeně vrněl, my jsme stříkali dezinfekcí našeho zraněného kamaráda.
Jinak musím říct, že zvířata, obzvláště kočky, jsou častým objektem záchrany. Vzpomínám si však také na velmi náročné vyprošťování koně, který zapadl po dešti do hlubokého a příliš úzkého koryta potoka.
Ale jsou samozřejmě i situace velmi vážné. Doslova horké chvíle jsme například zažili při hašení chaty v Levíně, kdy došlo ke zřícení stropní konstrukce a hasiče, kteří se právě nacházeli v objektu, bylo třeba co nejrychleji vyprostit.
Jaké požáry jsou časově nejnáročnější a jak je to s povodněmi?
Časově nejnáročnější jsou lesní požáry a požáry skládek, kdy je třeba nejenom hasit místo požáru, ale také hlídat ho, mnohdy i celý týden. A co se týče povodní, všichni víme, že nejenom oheň, ale také voda dokáže být velkým nepřítelem. To se ukázalo při povodních v roce 2002, kdy jsme byli měsíc v Českých Kopistech a pomáhali při čerpání vody ze sklepů obydlí, ze studní, vynášeli jsme zničený nábytek a věci, prováděli dezinfekci objektů. Bylo to tehdy velmi náročně, a to vůbec nehovořím o fyzickém vyčerpání, ale o každodenním střetu s neskutečným zoufalstvím lidí, kterým voda zničila domovy. Ulehčit jim alespoň trochu v jejich strádání bylo naším cílem a hnacím motorem.
A co takhle trochu zábavy, to přece k hasičům také patří?
No ovšem, hasiči se umějí také bavit, což každoročně dokazujeme na květnové akci nazvané Den mužů. Připravujeme nejrůznější dovednostní soutěže mezi sbory v okrsku a také zábavné soutěže pro diváky. Velmi oblíbená je například soutěž v pití piva na čas. Nechybí ani bohaté občerstvení a večer je vždy připravená zábava. V sobotu 8. srpna připravujeme oslavu na počest 140. výročí založení Sboru dobrovolných hasičů v Lovečkovicích. Bude se konat přehlídka hasičské techniky, předávat ocenění, své dovednosti předvedou také malí hasiči. Oslavy se zúčastní sbory z celého okrsku Liběšice a partnerský sbor z Františkova u Rokytnice nad Jizerou. Pozvané jsou také profesionální jednotky z Úštěka a Litoměřic včetně vedení okresního a krajského sdružení hasičů.
Co se podařilo za poslední roky pro SDH v Lovečkovicích udělat?
Určitě považuji za velký úspěch, že se nám podařilo během posledních dvou let pomocí dotačních titulů kompletně obnovit zásahovou techniku včetně vybavení a výstroje v ceně cca 10 milionů korun. A také jsem rád, že máme nejen novou techniku, ale že ji budeme mít jednou i komu předat. Malých hasičů máme nyní 12 ve věku od tří do 10 let a zájem mají nejenom chlapci, ale i děvčata.
A závěrem se zeptám, jaký by tedy hasič měl být?
Být dobrovolných hasičem dnes není snadné, neboť mnozí zaměstnavatelé nechtějí uvolňovat své zaměstnance z práce. A být dobrým hasičem musí mít člověk nejen v krvi, ale musí do tohoto poslání, které vyžaduje plné nasazení, vložit celé své srdce. Jinak to nejde. Možná to zní jako klišé, ale hasič je opravdu člověk, který běží tam, odkud jiní utíkají.