Vyjádření S. Grospiče k rozhodnutí Nejvyššího soudu ve vyplácení stejné mzdy

Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu Česká pošta postupovala protiprávně, když svému řidiči v Praze vyplácela mzdu o 3000 Kč hrubého vyšší než kolegovi v Olomouci, který vykonával stejnou práci. Považuji tento rozsudek za zásadní z hlediska výkladu zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce v platném znění, kde se jasně říká v ustanovení v §109, co se rozumí mzdou, platem a odměnou z dohody a dále v ustanovení § 110 odst. 1) se uvádí, cituji : " Za stejnou práci nebo za práci stejné hodnoty přísluší všem zaměstnancům u zaměstnavatele stejná mzda, plat nebo odměna z dohody.", konec citace. Praktiky, které vyšly najevo u České pošty a rozhodl o jejich protiprávnosti Nejvyšší soud České republiky považuji za alarmující a z hlediska Zákoníku práce za diskriminační. Je to zarážející o to více, že se objevily u zaměstnavatele, jehož majoritním vlastníkem je stát. Žijeme v kapitalismu a iluze o dobrovolném dodržování pracovních podmínek vždy a všude nejsou namístě. Ukazuje se, jaký význam má Zákoník práce, který mnohokrát čelil snahám ze strany pravice o okleštění či dokonce o celé nahrazení Občanským zákoníkem. Diskuze na téma, že v jednotlivých regionech České republiky jsou rozdílné vyšší životní náklady, má své opodstatnění do té míry, pokud povede k celkovému zvyšování mezd a platů a nikoliv k rozdílnému odměňování za stejnou práci nebo za práci stejné hodnoty u téhož zaměstnavatele. Tím se totiž neustavuje skutečné pokrytí jejich základních životních potřeb a potřeb jejich rodin, ale vznikají otrocké podmínky, které nesmí mít prostor a právní oporu. Rozhodnutí Nejvyššího soudu v tomto smyslu považuji za jedno z těch, kdy právu bylo učiněno za dost.