ROZHOVOR - KRAJSKÉ LISTY: Ludvík Šulda poznal jako manažer fungování nadnárodních korporací. Nyní kandiduje za KSČM na hejtmana Olomouckého kraje a hovoří o novodobém otroctví v montovnách, stejně jako o tom, že globalizace je nevyhnutelným důsledkem kapitalismu a údajný boj proti globalizaci je často jen naoko. Sám sní o zcela jiné globalizaci - globalizaci lidské solidarity.
Poměrně diskutovaným tématem v oblasti ekonomiky jsou dnes ´montovny´, neboli podniky vyrábějící výrobky pro zahraniční investory, kteří si zisky odčerpávají do svých domovin. Vy sám k tomu říkáte, že „zemědělská půda má být určena v první řadě pro pěstování potravin, a nikoli řepky a už vůbec ne jako stavební pozemek pro další haly“. Měli bychom se tedy snažit tento druh ekonomiky spíše překonávat? A jaká je vaše osobní zkušenost s montovnami v Olomouckém kraji?
Pokud se podíváme na ekonomiku České republiky, je výrazně závislá na automobilovém průmyslu, což je v případě krizí problém, který znamená útlum výroby a propouštění. Nejde totiž jen o výrobce automobilů, jako jsou například Škoda či Hyundai, ale o mnoho dalších montoven, které jsou na ně, ale i na automobilky v zahraničí navázány. Schválně říkám montovny, protože tyto továrny vlastně vyrábějí pouze díly, ze kterých někdo jiný, především v zahraničí, sestavuje větší celky, a zákonitě i mzdy v nich se pohybují na poměrně nízké úrovni. I v Olomouckém kraji tyto montovny máme. Pracují jak pro automobilový průmysl, tak dělají dílčí věci, ze kterých se především v Německu dělají hotové výrobky.
Pracovní podmínky v nich nejsou zrovna učebnicové. Zaměstnanci jsou často vystaveni rozmarům vedoucích pracovníků, nesmyslným zákazům, příkazům či nařízením, proti kterým se v podstatě nemohou bránit. Jde také o nesmyslně nadsazené normy, úmyslně nastavený podstav zaměstnanců či chybějící ochranné pomůcky. V řadě těchto montoven zaměstnavatelé tvrdě vystupují proti snahám v nich zřídit odbory a mzdy jsou hluboko pod celostátním průměrem. Zaměstnanci v těchto montovnách jsou tak s trochou nadsázky řečeno v podstatě novodobými otroky.
Snahou KSČM v Olomouckém kraji je tyto poměry změnit. Je třeba do kraje přivést firmy s vyšší přidanou hodnotou, která zákonitě svým zaměstnancům generuje vyšší mzdy, zároveň je nutné tvrdě vymáhat dodržování zákoníku práce. Olomoucký kraj má plno vzdělaných lidí a je často smutné, když končí právě v montovnách, o kterých hovořím, místo toho, aby pracovali ve svém oboru a dále se rozvíjeli, nebo ještě hůře z kraje hromadně odcházejí.
Říkáte, že z Olomouckého kraje nesmějí lidé odcházet a že by tam měly působit firmy s vysokou přidanou hodnotou. Kudy podle vás vede cesta, aby se toho mohlo dosáhnout?
Ta cesta je poměrně obtížná. V první řadě musíme těmto firmám nabídnout vhodné podmínky k jejich podnikání a samozřejmě kvalifikovanou pracovní sílu. Kraj rovněž více musí spolupracovat s institucemi, které podporují výzkum a inovace, a stát se hybatelem tohoto dění. Kraji pak chybí vysoká škola nabízející technické obory, která by s těmito firmami mohla spolupracovat, a rozvíjet tak svůj potenciál.
Dalším problémem je stále nedokončená dálnice D1. Pevně věřím, že po jejím dokončení se kraj plnohodnotně napojí na tuto páteřní dálnici, a zlepší se tak dopravní dostupnost kraje. Jde tedy o poměrně namáhavou cestu, ale věřím, že pod správným vedením ne zase tak dlouhou.
Vy jste sám působil na různých pozicích v nadnárodních společnostech. Dnes se po koronavirovém zavření hranic ještě více mluví o konci globalizace a posílení regionálních a lokálních trendů v ekonomice. Došlo podle vás k ´vyčerpání globalizace´, jak také říkají někteří ekonomové?
Globalizace je podle mého názoru v dnešní kapitalistické společnosti ovládané nadnárodními firmami zcela přirozeným a zákonitým jevem. Osobně jsem pro globalizaci, ale nikoli tu ekonomickou, kde pár nadnárodních firem ovládá světovou ekonomiku a vytváří ohromné zisky. Jsem pro globalizaci lidské solidarity, boje proti vykořisťování a nesmírnému drancování přírodních zdrojů. Dokud svět bude takový, jaký je, tedy ovládaný nadnárodním kapitálem, jak jsem ho nastínil, o konci globalizace nemůže být řeči, protože to tyto společnosti nedovolí.
Ano, posilují se regionální trendy, ale spíš ve směru naoko dbát na životní prostředí, to, že se dál kácejí ve velkém deštné pralesy, továrny a elektrárny produkují množství škodlivých emisí a drancuje se nerostné bohatství, o tom se již pro jistotu tolik nemluví. Dnes je trend podporovat regionální produkty, snažit se nedovážet potraviny z velkých dálek, aby se snížila uhlíková stopa. Ale pokud se dobře díváte, je to často skutečně jen naoko.
Vždyť například káva Jihlavanka už se v České republice dávno nevyrábí, výrobci většiny tradičních českých čokolád a dalších pochutin jsou v rukách nadnárodních monopolů. Vyvážíme živá zvířata či mléko do ciziny, nejčastěji do Německa, a zpět vozíme zpracované maso, mléčné produkty apod. Takto si skutečné vyčerpání globalizace nepředstavuji. Jde jen o zástěrku pro lidi. Dokud nebude každý stát potravinově soběstačný v zemědělských produktech svého zeměpisného pásu, nebude mít plně v rukách své nerostné bohatství, se kterým bude moci suverénně nakládat, a bude mít vlastní měnovou politiku, a to je jen zlomek, pak o nějakém vyčerpání globalizace nemůžeme hovořit. A o tom všem to vlastně je, dokud bude existovat kapitalismus, nic se skutečně nezmění, proto je třeba systémové změny, která musí přijít. Tak je to i historicky dané.
Celý rozhovor najdete na Krajských listech - https://www.krajskelisty.cz/olomoucky-kraj/24503-globalizace-to-je-zakon...