Naší vlasti je 102 let. Úctyhodný věk pro občana, jen málokdo se ho dožije. My, jako stát, ano. Důvod k oslavě? Proč ne, ale jak se to vezme. Jsou lidé, kteří nechtějí slavit existenci polovičního státu. Snad proto, že jsme bez odporu připustili rozpad republiky, ve jménu které v různých historických obdobích a na různých místech všude po světě prolévali krev její věrní synové a dcery! Československo, které vzniklo 28. října 1918, už neexistuje, a je tu dnes dost těch, kteří, žel, pohrdají státní suverenitou, téměř třicet let.
Proto "slavit" asi není ten správný výraz, správné pojmenování. Spíš by se hodilo - nezapomínat (to v každém případě), protože jak pravil Jan Werich: "Když už člověk jednou je, tak má koukat, aby byl. A když kouká, aby byl a je, tak má být to, co je, a nemá být to, co není, jak tomu v mnoha případech je." Prostě v teorii i praxi politických režimů platí, že státy se udržují jen na základech myšlenek, na kterých vznikly.
O tom, že jsme, není pochyb. Ale jsme těmi, kterými máme být? Jsme národem Čechů, Moravanů a Slezanů natolik do morku kostí, že jsme odhodláni bránit rodnou zemi proti všemu a všem, co se tu s nekalými úmysly zabydlí a nás odsunou na vedlejší kolej jen trpěných nájemců ve vlastní zemi?
28. říjen rozhodl o naší budoucnosti, určil nám místo, kam v Evropě patříme. Stovky a tisíce vojáků, odbojářů a dalších bezejmenných hrdinů šli, zvláště za druhé světové války, v ústrety smrti s hrdým zvoláním "Ať žije Československo!" Hlavně kvůli nim musíme být těmi, kterými být máme. Protože právě jim vděčíme za to, že dnes jsme. Prosím, nezapomínejme na jejich práci, utrpení i smrt. Připomínejme si ji při všech příležitostech. Oni ji přijímali odhodlaně, statečně, s pokorou a vědomím, že nebude zbytečná.
Máme-li na tomto světě nějaké povinnosti, o nichž se nediskutuje, toto je bezesporu jedna z nich. Povinnost vůči minulosti, z níž se zrodila současnost. A jaká nás čeká budoucnost, to bude v prvé řadě záležet na tom, jak naložíme s onou nadějí. Nedopusťme, aby smrt kohokoli, kdo položil život za svou vlast, byla zbytečná. Není nic, co by toto jednání ospravedlnilo.
Našemu státu přeji do dalších let hlavně pevné zdraví a zodpovědné občany, hrdé na to, že jejich domovem je právě Česká republika.