Stanovisko předsedy ÚV KSČM V. Filipa a místopředsedy ÚV KSČM S. Grospiče k výročím událostí 17. listopadu
Hodnota každého poznání, včetně poznání minulosti, se měří schopností přispět k pochopení současných problémů. V době prohlubující se světové covidové a za ní kráčející hospodářské krize si občané v České republice budou 17. listopadu připomínat dvě významné historické události našich dějin.
Před jednaosmdesáti lety byl brutálně potlačen nacistickou okupační mocí hitlerovského Německa odpor českých, především vysokoškolských studentů. Jan Opletal a 28. října již Václav Sedláček byli prvními, kteří za legitimní odpor proti nacismu z řad studentů zaplatili svými životy. Právě pro trvalé uchování vzpomínky studentských obětí na životech a jako stále platné varování před nebezpečím fašismu byl v mnoha zemích světa 17. listopad prohlášen Mezinárodním dnem studentstva. Tento odkaz nejen v naší společnosti, ale opět i ve světě, kdy znovu sílí myšlenky fašismu a neonacismu, nabývá na stále větším významu a Komunistická strana Čech a Moravy se k němu plně hlásí a uctí památku jeho obětí.
Dne 17. listopadu si však naše společnost bude připomínat i jednatřicet let od počátků novodobé kapitalistické historie České republiky. Je to důvod k zamyšlení a zhodnocení tohoto období plného nesplněných přání, nadějí a falešných slibů.
V roce 1989 požadavek demokratizace veřejného života vyjadřovala většina společnosti. Velká část obyvatel očekávala pozitivní změny v národním hospodářství. Většina si také však přála zachování socialistického společenského systému, pracovních a sociálních jistot. Političtí „vůdci“ listopadových událostí v roce 1989, tzv. „disentu“, to ve svých projevech zdůrazňovali a dnes víme, že od samého počátku lidem v České republice vědomě lhali. Zatímco většina lidí měla jen nejasné představy o podobě budoucího vývoje v tehdejším Československu, tito tzv. vůdci už tehdy plnili přání svých zahraničních „přátel“ a jen to vědomě lidem neříkali.
Nebyla to pravda a láska, kdo zvítězil a určoval základní hodnoty společnosti. Byli to ti, kteří cíleně tvrdou rukou budovali neoliberální kapitalistickou společnost, kde pod rouškou mravních hodnot existuje pouze jediné měřítko – soukromý zisk.
Za třicet jedna let polistopadové historie, z myšlenek demokratizace společnosti, žel zůstala pouhá fráze. Nejprve nové politické elity rozbily společný stát Čechů a Slováků. Společenský majetek a hodnoty vytvořené prací občanů ve čtyřech poválečných desetiletích byly různou formou privatizovány, vytunelovány a rozkradeny. Kupónová privatizace se stala symbolem podvodu století. Ve společnosti se objevila nezaměstnanost. Místo vojenské neutrality byla Česká republika vtažena do Severoatlantické aliance a její vojáci se aktivně účastní řady válečných konfliktů. Servilnost vůči tzv. spojencům a Spojeným státům americkým došla tak daleko, že česká pravice byla a je ochotna prodat Českou republiku zahraničním vojensko-ekonomickým zájmům USA a umožnit zde i vybudování letecké vojenské základny. I díky odporu většiny obyvatel k tomu zatím nedošlo.
Třicet jedna let slibů let a lhaní všech polistopadových vlád a politických stran, které se na nich podílely, vrcholí v současné covidové a nastupující hospodářské krizi. ANO ani ČSSD a již vůbec ne tzv. demokratická pravicová opozice společně se svými politickými satelity nejsou schopny řešit současné sociální a hospodářské problémy ve společnosti. KSČM si je vědomo prvotní důležitosti ochránit občany naší země nikoliv až hystericky přispívat k eskalaci hrozby války nejen s Ruskou federací.
Dnes tzv. "demo blok" volá po záchranné proti covidové brzdě, ale byly tyto politické strany a hnutí, které volaly v polovině roku po předčasném a nepromyšleném rozvolnění!
Účty musí lidu České republiky složit ti, kteří se po celou dobu od 17. listopadu 1989 do dneška podíleli na politické a ekonomické vládě v České republice. Musí je složit i Ti, jejichž vládu sice tolerujeme, ale jen proto, aby se neopakovalo další rozkrádání naší země.
Fotogalerie
