Rozhovor Haló novin s poslancem Jiřím Dolejšem, místopředsedou hospodářského výboru Sněmovny
Daňový balíček, který je v současné době projednáván Poslaneckou sněmovnou, vzbudil mnoho emocí nejen na politické scéně, ale i v KSČM. Proč právě ten?
V programovém prohlášení vlády se hovoří pouze o zjednodušení daní, daňové neutralitě a o stabilitě daňového systému. A najednou vznikl návrh, jehož podstatná část (způsob zrušení superhrubé mzdy) byla do balíčku vsunuta na poslední chvíli a ani neprošla vládou. Vláda balíček schválila v červnu, ale jeho projednání parlamentem se vleče. Pozměňovací návrh Andreje Babiše byl načten jako poslanecký až v říjnu, po schválení návrhu státního rozpočtu. Tudíž jeho rozpočtové důsledky ani nemohly být do rozpočtu zakalkulovány. Nemluvě o dopadech pro rozpočty krajů, měst a obcí (inkaso daně z příjmu je totiž sdíleno mezi státem a územními rozpočty). Premiérův návrh zaskočil nejen koaliční partnery, ale i odbornou veřejnost, protože k tak dramatickému snížení daní došlo během ekonomické krize vyvolané epidemií koronaviru. Na návštěvě u prezidenta Zemana sice slíbil, že se daně v roce 2022 znovu upraví, ale zrušení superhrubé mzdy je systémový krok, který už těžko někdo změní.
Pravdou je, že daňová problematika není součástí tzv. tolerančního patentu mezi KSČM a vládním hnutím ANO. Ale veřejné finance jsou základem každé vládní politiky a neschválení základních zákonů v této oblasti zásadně zpochybňuje schopnost vládnutí. Vládní programové prohlášení předpokládalo parametry zrušení superhrubé mzdy a sníženou sazbu 19 % a solidární sazbu 23 %. To premiér Babiš návrhem na sníženou sazbu pouhých 15 % nedodržel. Tak dramatické snížení by znamenalo výpadek inkasa z této daně pro státní rozpočet 90 miliard korun, přitom loni bylo na této dani do státního rozpočtu vybráno celkem 143 miliard. Těch 90 miliard je tedy výpadek inkasa přes 60 % za tento daňový titul. A konečná podoba balíčku ten výpadek ještě zvýšila, zejména rozhodnutím o rozšíření základní slevy na poplatníka, která byla od roku 2008 na úrovni 24 840 korun a nyní byla na návrh Pirátů zvýšena na 34 125 korun. V souběhu by rozpočtový výpadek jen na dani z příjmu činil hrozivých 135 miliard korun.
Zopakujme si stručně, i když v novinách bylo některým položkám věnováno nemálo místa: Co balíček nyní vše obsahuje?
Kromě zmíněného zrušení superhrubé mzdy a rozšíření základní slevy na poplatníka byly do vládního daňového balíčku vsunuty další změny. Pozornost vzbudil další pirátský návrh, podle kterého budou zdaněny 23 procenty příjmy z prodeje cenných papírů překračující 20 milionů korun za jedno zdaňovací období. Zdanění výnosů z prodeje akciových společností bude mít dopad jak na prodejce firmy, tak na burzovní investory.
Naopak poměrně stranou pozornosti prošlo odložení o rok zdanění úroků z českých eurobondů u nerezidentů (výnosy z dluhopisů českých firem vydaných v zahraničí) na návrh ODS. Vládní ANO prosadilo snížení spotřební daně nafty o jednu korunu a také postupné navýšení spotřební daně z tabáku (dvakrát po pěti procentech). Lidovci prosadili zrušení limitu pro daňový bonus při slevě na dítě (ten dosud činil 60 tisíc korun ročně). STAN prosadil přesun recyklace komunálního odpadu do snížené sazby DPH 15 %. Za zmínku ještě stojí výrazné zrychlení odpisů při nákupu aut či pracovních strojů z tří resp. pěti let na jeden rok.
V původním vládním balíčku nejvíce upoutalo pozornost zavedení tzv. stravovacího paušálu, tedy poskytnutí daňové slevy na příplatek firem na stravování svých zaměstnanců. Vláda také do balíčku zahrnula daňovou podporu elektromobility, rozšířila možnost obcí stanovit místní koeficient daně z nemovitých věcí pro vybrané lokality. Změněna byla i právní úprava značení lihovin či účetnictví.
Co naopak neprošlo, byla alternativa KSČM, která reagovala na to, že Babišův návrh na zrušení superhrubé mzdy zvýší nejvíce příjmy těm bohatým. Tedy navrhla sazbu 23 % už pro příjmy nad 70 tisíc korun a pro příjmy nad 140 tisíc třetí sazbu 32 %. Přijetí návrhu premiéra ale už hlasování o této alternativě znemožnilo.
Nejkontroverznější součástí balíčku nyní je tedy zrušení superhrubé mzdy. Jaké argumenty pro svůj návrh premiér Babiš předložil?
Na potřebě nějak zrušit relikt superhrubé mzdy se prakticky všichni shodovali (včetně KSČM). Kontroverze ale vznikla kvůli způsobu, kterým tak po 12 letech bylo učiněno. Premiérův osobní návrh v podstatě vychází z někdejších návrhů ODS na jednotnou 15% daň z příjmu fyzických osob, liší se jen zachováním solidární sazby pro příjmy nad čtyřnásobek průměrného příjmu (dnes kolem 140 tisíc měsíčně). Solidární zvýšení daně bylo zavedeno již v roce 2013 v reakci na finanční krizi. Babišův návrh je největším zásahem do daní od doby zrušení daňové progrese vládou Mirka Topolánka (nejvyšší sazba do roku 2008 byla 32 % pro příjmy nad 61 tisíc korun). Tímto krokem premiér vlastně naplňuje dávnou touhu české pravice po poměrně zásadním snížení daní z příjmů.
Premiér Babiš to nyní argumentuje především potřebou obecně zvýšit čisté příjmy obyvatel v krizi. Odmítá totiž zvyšovat výrazněji jak platy, tak minimální mzdu. Pokud se dnes průměrná hrubá mzda pohybuje kolem 35 tisíc korun, tak se takovému zaměstnanci zvýší čistý příjem o cca 1700 korun měsíčně. Ten průměr samozřejmě marketingový stroj ANO využívá na maximum. Po započtení inflace dává takovému zprůměrovanému zaměstnanci vyšší příjem o cca 20 tisíc ročně. Jak krvavě se to promítne do státního rozpočtu, občan už pak bezprostředně neřeší, stejně jako nemusí přemýšlet, že pokrýt ten výpadek současným enormním růstem dluhu není možné trvale.
Jaké argumenty se objevily proti?
První skupinou výhrad je, že návrh se neopírá o dohodu vládních stran (byl prohlasován s opozičními stranami ODS a SPD), že měl podobu poslaneckého návrhu a že přišel pozdě, tudíž nemohly být jeho dopady řádně projednány. Znejistil tak finální rozhodování o návrhu státního rozpočtu. Vládní koalice tak kvůli postupu premiéra vlastně ztrácí kontrolu nad rozpočtovým procesem. Druhá skupina výhrad souvisí s tím, že dopad na příjmovou stranu veřejných rozpočtů je skutečně gigantický. Přitom jde o zásah systémový, nikoliv krizově mimořádného charakteru. Tím nejen zvýší deficit a dluh v příštím roce, ale trvalým podvázáním příjmů komplikuje fungování klíčových veřejných služeb (penzijní systém, veřejné zdravotnictví) a vytváří obecně značný tlak na škrty ve výdajích na sociální stát.
Propočet snížené sazby prakticky na principu rovné daně ukazuje také značné disproporce podle jednotlivých příjmových skupin. Zjednodušeně řečeno tato daňová změna přihrává zcela nesolidárně hlavně těm bohatším (důvod, proč rovné dani oponuje zejména politická levice). Zatímco pětina lidí s nejnižším příjmem získá z objemu ušetřených daní jen 4 %, tak pětina nejlépe placených lidí získá cca 40 %. Nejchudší prostě získají zcela symbolickou částku, zatímco lidi s nadprůměrnými příjmy vydělají tisíce. A těmito propočty se už ti, co hlasovali pro takové snížení, tedy spojení ANO s ODS a SPD, nechlubí.
Je tu i »základní daňová sleva«. Přiznám se, že jí málo rozumím. Můžete mi, jako laikovi, vysvětlit, co se tím myslí?
Na základní slevu má nárok každý, kdo podává daňové přiznání (nebo to za něj dělá zaměstnavatel). Díky tomu poplatníci s nízkým daňovým základem neplatí žádnou daň z příjmu. Už 12 let se tato sleva nezvyšovala. Protože je výhodná pro lidi s nízkými příjmy, KSČM tuto základní slevu podporovala. Rozšíření základní slevy na poplatníka bylo nyní navrženo v několika variantách. V rozpočtovém výboru jsme hlasovali pro variantu zvýšení na 27 tisíc korun. Ve Sněmovně nakonec prošla ta nejvyšší, zvýšení na 34 125 korun. Tento rozsah slevy znamená výpadek inkasa 35 miliard korun. Tyto náklady jsou rozděleny mezi různé příjmové skupiny mnohem méně disproporčně. Jeho důsledky jsou mírně progresivní, i když nepomohou těm, kteří dnes nevyčerpají ani současnou slevu 24 840 korun. Pokud premiér požaduje, aby právě tato sleva byla Senátem vypuštěna, znamenalo by to zrušení té sociálně výhodnější části daňového balíčku.
Proti stravenkovému paušálu, který je také součástí »balíčku«, se stavějí nejen odbory, a přesto se s ním počítá. Jaké důsledky bude mít navrhovaný zásah pro ty, kterých se stravenky doposud týkaly?
Tzv. stravenkový paušál znamená v podstatě rozšíření dosavadní daňové úlevy. Nyní platí, že nepeněžní plnění podpory stravování zaměstnanců si může zaměstnavatel dát do nákladů. U těchto nástrojů jde i o úhradu provize poskytovatelů stravenek (firmy jako Sodexo, GastroCard). V poslední době mnozí přecházejí od tradičních papírových poukázek k čipovým kartám. Tento benefit je předmětem kolektivního vyjednávání, velké firmy mívají i vlastní závodní jídelny či bufety. Zaměstnanci menších firem tento benefit někdy vyjednaný nemají. Neplést slevu na stravenky s proplácením stravného, což je cestovní náhrada.
Změna znamená, že nezdaněný příspěvek na stravování se vyplatí v penězích rovnou ke mzdě. Pokud se i zde odbory brání, bylo to proto, že se obávají, že to bude mít dopad na zaběhnuté systémy stravování zaměstnanců. Argumentem byla i úvaha, že firmy této plošné slevy využijí k daňové optimalizaci. Navýší zaměstnancům čisté příjmy, ale zpomalí růst odměn. Zaměstnanec si tedy celkový příjem nezlepší a mohl by být motivován na šetření v oblasti řádné stravy. Pokud by došlo k masivní optimalizaci, mohl by tento paušál přinést větší výpadek inkasa, než předpokládalo ministerstvo financí, a to až 20 miliard korun. KSČM proto pro tento návrh nehlasovala, i když bylo zjevné, že projde Sněmovnou poměrně hladce.
Jak je to s tou daní z pohonných hmot? Ovlivní jejich konečnou cenu pro odběratele, nebo jde o dárek benzinové lobby?
Efekt je skutečně sporný. Snížení této daně má být podle vlády podporou dopravy v krizi. Pravdou je, že výkony dopravy v krizi poklesly a také že nafta je např. v sousedním Polsku levnější. Do konečné ceny nafty se ovšem toto snížení nemusí promítnout. Hodně záleží na tom, jak se bude vyvíjet cena pohonných hmot na trhu. Může se tedy stát, že rozdíl inkasují distributoři a nikoliv doprava, podobně jako nižší daň na pivo neovlivní cenu piva.
Má se také zrušit strop daňového bonusu. Není to jen dar lidovců těm bohatším?
Lidovci tradičně prosazují politiku slev na děti. Rozdíl mezi daňovým zvýhodněním a daňovou povinností je daňový bonus, který vyplácí finanční úřad. Aktuálně je tento bonus zastropovaný na výši 60 tisíc korun ročně. Zrušení tohoto stropu pomůže těm, kteří odvádějí dostatečně vysoké daně a přitom pobírají slevu na větší počet dětí. Pro rodiny s více dětmi je totiž strop diskriminační. Pochopitelně, když platíte daně z malých příjmů, ani jste na tento strop nedosáhli. Nízkopříjmové rodiny čerpají hlavně podporu na dítě a sociální dávky.
Ne vše z těchto opatření komunisté podpořili. Která ano a proč?
Když to shrnu, tak KSČM podporovala zrušení superhrubé mzdy jak podle vlastního návrhu, tak i při sazbách 19 % a 23 %. Také jsme podporovali rozšíření slevy na 27 tisíc korun i zrušení stropu na daňový bonus. Naše hlasy získalo i zrychlené odpisování, snížení daně na naftu, zvýšení daně na tabák a také zdanění výnosů z prodeje akciových společností.
Naopak KSČM nehlasovala pro nízkou sazbu 15 % ani enormní rozšíření slevy až na 34 tisíc korun. A odmítli jsme hlasovat pro oddělení uvolnění rozpočtové odpovědnosti, protože ti, co hlasují pro nízké daně, by měli současně přijmout odpovědnost za takto vyvolaný dluh.
Vše vyvolalo i rozpor ve vládní koalici. Myslíte, že bude vyslyšeno volání hejtmana Netolického a sociální demokraté odejdou, např. kvůli zrušení superhrubé mzdy, z vlády?
Odchod z vlády je pochopitelně věcí ČSSD, ale situace není u nich jednoduchá. Na jedné straně jsou vládní stranou, což jim nabízí nemalé možnosti, na druhé straně u nich existuje trvalý odpor vůči vládní spolupráci s Babišem, zejména ze strany jejich liberálního křídla. A hlasování ANO s ODS v tak důležité věci toto napětí nepochybně zesílilo. Uvidíme, jak u daňového balíčku dopadne finále. Situaci ale komplikuje nouzový stav, oživený spor s dědici Altnera a odklad sjezdu ČSSD na duben 2021. Bezprostřední odchod ČSSD z vlády podle mého názoru asi proto nyní nehrozí, ale v příštím roce se mohou snadno dát věci do pohybu.