Projev na 75. schůzi Poslanecké sněmovny dne 10. 12. 2020 k vládnímu návrhu zákona o lobbování
Děkuji, pane místopředsedo. Vážení členové vlády, vážené kolegyně a kolegové, asi příliš nikoho nepřekvapí, když řeknu, že nejsem přítel lobbingu ani tohoto zákona a nijak mě nemrzí, že už delší dobu na rozdíl od jiných zákonných předloh leží v této Poslanecké sněmovně a trvá poměrně dlouho než bude projednání, zřejmě spatří světlo světa v Poslanecké sněmovně a bude projednání i samozřejmě druhou komorou Parlamentu České republiky a případně podepsán prezidentem České republiky a budeme se jím tedy řídit nebo budoucí poslanci se jím budou tedy řídit a budou jím tedy vázáni. Já si na rozdíl od předkladatelů myslím, že legalizace lobbingu je velice nebezpečnou cestou, a to si myslím na rozdíl i o Evropského parlamentu, kde je úprava lobbingu v rámci poslanců Evropského parlamentu, k velkému prostoru pro zvýhodňování určitých okruhů osob, byť za nějakých pravidel a registrování a také k otevírání obrovského prostoru pro korupci, s kterou tady vlastně bojujeme a již se téměř všechny politické strany zavázaly, že budou korupci potírat a budou proti ní bojovat. Takže si myslím, že ten návrh zákona sám o sobě nijak nepřispěje ke snížení trestné činnosti, ovlivňování poslanců, regulování, přijímání moudrých či nemoudrých rad či jiného lobbování, to znamená, prosazování nějakých vhodných, méně vhodných pozměňovacích návrhů. Dám příklad z vlastního výboru ústavněprávního například, kde řada různých společenských organizací, spolků, nadací, neziskových organizací vždycky dostává prostor, nikdy se nestane, že by nedostaly prostor a snaží se představit a obhájit svoje názory, ale činí tak i stavovské komory, advokátní, exekuční, notářská, (je?) to legitimní, ale bál bych se označit to za lobbing a začít posuzovat tyto věci jako formu lobbingu. Co si myslím, tak ten zákon je napsán velice těžkopádně. Je napsán velice těžkopádně, bude vytvářet prostor pro budoucí soudní spory, bohužel i pro ty, kteří se budou zabývat problematikou mandátovou a imunitní a budou také vytvářet do budoucna řadu precedentů a vlastně umožňovat vytvářet tady další skupinu rentiérů, což není úplně asi to správné, kteří nebudou žít z vlastní práce a přínosu pro společnost, byť budou platit samozřejmě daně, ale budou žít vlastně z toho, že budou zprostředkovávat informace, poskytovat je a obchodovat s nimi. A to si myslím, že by demokratický parlament měl umět eliminovat, že by si nemusel zrovna brát příklady, ne ze všech, ono to není ve všech evropských parlamentech nebo parlamentech světa, které nejsou nejvhodnější, a když jsem měl možnost třeba hovořit s kolegy v Rakousku, v Itálii, v Řecku a v Německu, tak přiznali, že s tím mají docela velký problém, třeba takový parlament italský každý týden řeší nějaký spor, zda (nesroz.) onen poslanec se nahlásil či nenahlásil, svůj kontakt s lobbistou, zda šlo o lobbistu, zda porušil či neporušil nějaké to pravidlo a to je třeba skutečnost, kterou je třeba zvážit. Teď už budu jenom stručný. Všimněme si paragrafu 5, registr lobbistů a lobbovaných, kdopak ho asi vede? Zřizuje se registr lobbistů a lobbovaných, dále (je?) historie, informační systém veřejné správy a tímto správcem registru je Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí, dále jen úřad, a úřad zajistí možnost veřejného nahlížení do registru prostřednictvím svých internetových stránek v rozsahu údajů uvedených a tak dále a nebudu dál citovat, tedy úřad, se kterým mnohá z politických stran a hnutí zde zastoupených vede nejrůznější boj z hlediska toho, zda jejich účet je transparentní, zda jsou tedy nuceni si vybrat jinou banku, kterou jim tento úřad nadiktuje, zase staví vlastně na ústavní systém, protože to je úřad neúřad, on patří k ústředním orgánům, ale není to úřad na úrovni ministerstva, je to výkonný úřad, neměl by stát nad parlamentem, ale přesto diktuje politickým stranám podmínky a (dohlíží?) na ně, tak tento úřad bude ještě navíc, dostane silnou pravomoc ovlivňovat a kontrolovat, kdo je či není lobbistou, jak bude tento člověk posuzován a bude na něj podávat i ona oznámení, o kterých jsem tady hovořil. Já si z tohoto titulu dovolím tady navrhnout zamítnutí tohoto zákona a pokud neprojde, tak jeho vrácení k přepracování. Vede mě k tomu už jen ta úvaha, která tady zazněla od pana zpravodaje, že vlastně ten zákon stihne osud tak jako mnoho dalších zákonů a před nedávnem jsem tady hovořil o stavebním zákonu, hodíme ho do koše, už je připravený zcela nový komplexní pozměňovací návrh a ten vlastně budeme projednávat čili děláme práci naprosto zbytečnou.