Premiér Babiš a ministr Havlíček posílají před letošními parlamentními volbami jasný vzkaz všem zaměstnancům ve firmách řízených státem, kdo zaplatí následky jejich rozhodnutí. Kdo přijde po železničářích další na řadu? Budou odbory mlčet?
Největší tuzemský železniční dopravce se chystá kvůli dopadům covidu propustit stovky převážně administrativních pracovníků, ostatním pak snížit platy. V lednovém vydání měsíčníku Železničář to vysvětluje nový šéf Českých drah Ivan Bednárik.
Generální ředitel ČD usuzuje, že bude muset odejít několik stovek lidí. „Podstatou je udržet práci pro ty, co pracovat chtějí a umí, garantovat jim budoucnost a také jim vytvářet prostřednictvím investic lepší pracovní podmínky. Také se vše musí projednat se sociálními partnery. To bude také boj,“ uvedl Bednárik v časopisu Železničář. „Je to úkol pro náměstky a ředitele, aby především v administrativě přeorganizovali práci a docílili větší efektivity,“ doplnil. Další cestou k úsporám je podle šéfa Českých drah snížení smluvních mezd přibližně o desetinu. „To se v rozpočtu projeví okamžitě a zaměstnance to nebude po zrušení superhrubé mzdy tolik bolet,“vysvětlil v rozhovoru.
Nezávidím věru novému generálnímu řediteli ČD jeho pozici. Jako správný manažer takto musí uvažovat. Co také může ze své pozice jiného dělat? Nicméně na řadě je nyní stát a vláda. Ta musí kvůli znemožnění podnikání doplácet peníze podnikatelům a živnostníkům. Na zaměstnance však zcela zapomíná! Vláda zakrytě zneužívá zrušení superhrubé mzdy k tomu, aby pracujícím lidem za jejich odvedenou práci mohla brát. Přijde mně velice nezdvořilé, že premiér Andrej Babiš a ministr průmyslu, obchodu a dopravy Karel Havlíček si za obětní beránky vybrali zaměstnance Českých drah, přičemž lze předpokládat, že brzy budou následovat další v jiných státních firmách.
Vláda zcela zapomíná na podstatnou skutečnost, jíž je fakt, že nejen zaměstnanci Českých drah, ale i další státní zaměstnanci se na počátku covidové vlny pohybovali v první linii bez ochranných prostředků. Vláda železničářům tehdy – i přes sliby – ochranné pomůcky nezajistila. V první linii působili i zdravotníci, lékaři či prodavačky v obchodech. Na všechny tyto stát myslel a zajistil jim prémie za práci v obtížných podmínkách. Bohužel zaměstnanci na železnici nedostali nic.
Je zapotřebí, aby se do této problematiky vložila i Českomoravská konfederace odborových svazů (ČMKOS). Pokud tedy ještě odbory stojí na straně pracujících, nemohou nechat bez odezvy hrozby propouštění státních zaměstnanců a snižování jejich mezd.
České dráhy jsou páteřní soustavou, která se bez pomoci státu neobejde. Anebo je můžeme nechat zprivatizovat, a tím pádem i zlikvidovat. Pánové Babiš a Havlíček takto posílají před letošními parlamentními volbami jasný vzkaz všem zaměstnancům ve firmách řízených státem. Za sebe mohu slíbit, že KSČM jako jediná skutečná levicová strana bude nadále bojovat za práva všech zaměstnanců, nejen v železniční dopravě.