Počátkem podzimu loňského roku jsem měl možnost zhlédnout film "Dělníci ve slevě". Pojednával o jedné z tragédií v pákistánské textilce vlastněné nadnárodním řetězcem. Kvůli tvrdým otrockým pracovním podmínkám, ale také nedodržováním základních bezpečnostních předpisů v ní zaživa hořeli stovky dělnic a mladých dělníků. Zhlédnout tento film bylo velice poučné. Už nikdy dále jsem se jej nedopátral. Nehodil se současnému vládnímu establishmentu, nadnárodním korporacím.
Dnes zde máme více než rok pandemickou krizi způsobenou Covidem-19 a jeho mutacemi. Kapitalistické vlády jsou většinou bezradné, jejich rozhodnutí chaotická a lidé frustrovaní ze situací, které často vnímají jako bezvýchodné. A tíha opaření a zmírnění důsledků této krize leží především na bedrech zdravotníků, záchranářů a policistů. Všichni zaslouží to největší poděkování a podporu od nás, od celé společnosti. Nevím, zda si to vláda uvědomuje dostatečně. Je mezi nimi velká většina žen, které nesou tíhu zápasu o naši budoucnost a poražení pandemie.
Když se řekne 8. březen - Mezinárodní den žen a připomene se vzpomínka na stávku newyorských švadlen v roce 1908, tak tehdy právě ženy vyšly do ulic bojovat za něco, co je dnes ve většině světa samozřejmé za právo volit. Co stále není samozřejmé, stejná odměna za stejnou práci vykonávanou jimi a muži. Dnešní krize dává pokrokovému světu velkou výzvu, aby i toto bylo narovnáno. Aby tomu tak bylo bez rozdílu, zda žena pracuje za dolar, dva nebo tři, a to více než šestnáct hodin na čajové plantáži, v textilce v Karáčí nebo jako zdravotní sestra či lékařka.
Klára Zetkinová prosadila na první mezinárodní ženské konferenci Druhé internacionály v roce 1910 v Kodani pořádání tohoto svátku, v pokrokovém světě se slaví od roku 1975 i pod záštitou OSN.
Přeji jménem OS ČMS a jménem svým všem ženám hodně sil, lásky a dosažení skutečné rovnoprávnosti. Děkuji jim za jejich obětavou a nezastupitelnou práci pro naši společnost.