Rozhovor Haló novin s Martou Semelovou, vedoucí odborné sekce školství ÚV KSČM
Končí další školní rok, který se konal v dosud netradičním duchu – jeho značná část se uskutečnila dálkovou formou. Jak byste ho zhodnotila?
Jako velmi náročný, a to pro všechny. Pro žáky a studenty, pro rodiče, pro učitele. Distanční výuka prohloubila sociální rozdíly, rozdíly v přístupu ke vzdělávání a v úrovni vzdělání. To platí pro jednotlivé rodiny, ale také školy, obce a kraje. Dětem i dospívajícím chyběly sociální kontakty. Na druhou stranu došlo k ohromnému posunu v technice, v poznání, ve znalostech, dovednostech, ve vybavení. Raketově se podle České školní inspekce posunuli učitelé. Někteří i po skončení on-line výuky používají Google Classroom, kam mohou nahrávat videa a další materiály, aplikace, přes které zadávají žákům jednoduchá cvičení, přičemž systém je umí sám opravit, elektronickou nástěnku Padlet pro zpětnou vazbu od žáků. Jiní nahrávají z hodin výuková videa, která sdílejí žákům, aby se na ně mohli později podívat, případně pro své kolegy jako inspiraci, program Canva pro tvorbu výukových přehledů, kvízovou aplikaci Kahoot, pro jejich používání je ale důležité zajistit dostatek počítačů ve třídě.
Co tento způsob výuky znamenal pro učitele a jak se s tím podle vás vypořádali žáci a studenti?
Pro většinu učitelů to znamenalo neskutečný zápřah. Hodiny a hodiny strávené na přípravách, na vytváření prezentací a studijních materiálů, na vyhodnocování a doučování on-line těch, kteří to potřebovali, na seznamování se s novými aplikacemi a programy. Zároveň to byl, jak už jsem řekla, neuvěřitelný skok v počítačové technice, v digitalizaci. Klobouk dolů před tím, co kantoři dokázali. To samé platí o žácích a studentech. Den ze dne museli změnit svůj denní režim, styl práce, naučit se sebekázni. Mnozí z nich si také teprve nyní uvědomili, že mobily, počítače, notebooky nejsou jen pro zábavu, pro hry, pro nové kontakty na sociálních sítích. Ale že na nich mohou pracovat, vyhledávat a třídit informace, plnit zadané úkoly, využívat nové aplikace. Tento technický skok ukázal řadu možností, ale i rizik. To, že dítě není venku, ale doma u počítače, neznamená, že je v bezpečí. Naopak. Proto je nutná kontrola ze strany rodičů, seznamování s možnými nebezpečími ze strany školy. Podcenit nelze ani zdravotní riziko. Určitě není zdraví dítěte či mladého člověka prospěšné, pokud celý den vysedává před počítačem. Držení těla, bolesti zad, zhoršující se zrak, přibývání na váze, ale také psychické problémy, získávání závislostí, to vše je s tímto způsobem života spojené. A může to mít značné negativní dopady do budoucna. I proto jsme jako KSČM považovali návrat dětí do škol jako prioritu. Pochopitelně při dodržování potřebných zdravotních a hygienických opatření.
Zápřah to byl zřejmě i pro rodiče…
No to zcela určitě! Řada si neuměla představit, co obnáší práce pedagoga, a mnozí teprve nyní docenili náročnost a zodpovědnost tohoto povolání. Zejména ti, kteří mají malé děti, případně víc dětí. Prvňáčci a druháčci by se bez pomoci rodičů neobešli, potřebovali pomoc s připojením, s technikou vůbec, s vypracováním a odesíláním zadané práce. Zvlášť první třída je velice náročná. Ve škole je takový mrňousek neustále pod dohledem paní učitelky (učitelů na prvním stupni moc není). Ta mu pomáhá, koriguje, udrží jeho pozornost, reaguje na situaci ve třídě, opravuje držení psací potřeby, motivuje, vymýšlí hry, soutěže a pohybové chvilky při procvičování. Doma se tak museli rodiče opravdu pořádně zapotit. A pokud měli na distanční výuce víc dětí, z nichž každé potřebovalo svůj počítač a připojení, ale také klid na práci a případnou pomoc, tak to bylo opravdu velmi náročné. Řada z nich si sáhla na samé dno.
Z průzkumu NMS Market Research pro Raiffeinsenbank vyplývá, že podle většiny rodičů školy nezvládaly výuku na dálku tak, jak by měly.
Ono je jednoduché někoho soudit. Ale uvědomte si, že rodiče nejsou učitelé, nemají přípravu, kvalifikaci, neznají postupy. K tomu mnozí z nich byli sami na home office, takže se museli věnovat své práci na počítači z domova. Pro všechny to byla naprosto neznámá a velmi složitá situace. Navíc to trvalo velmi dlouho. Všichni už byli unavení a motivace k učení byla v posledních týdnech už hodně těžká.
Podle vyjádření učitelů by největšími prioritami po návratu dětí do škol měla být obnova jejich motivace k učení a podpora jejich vzájemných vztahů a duševního zdraví. Za méně podstatné považují dohnání znalostí a dovedností. Souhlasíte jako bývalá učitelka s tímto názorem?
Výuka na dálku trvala hodně dlouho. Doporučení ministerstva školství soustředit se na základy v předmětech bylo nezbytné. Je jasné, že všechno se dohnat nedá. K tomu jsou opravdu problémem rozdíly ve vzdělání mezi jednotlivými žáky. Bude velmi složité se s tím porovnat. Padaly různé návrhy, co s tím, jako například opakovat ročník, zkrátit prázdniny, realizovat doučovací tábory. Plošné opakování ročníku by podle mě bylo organizačně značně komplikované a navíc nespravedlivé. Některé děti dělaly nad rámec toho, co měly, učily se, aby vše potřebné zvládly. Pro ně by toto opatření bylo demotivující. Se zkrácením prázdnin jsem nesouhlasila od samého počátku. Většina učitelů, rodičů, žáků a studentů vše zvládala jen s maximálním vypětím sil. Jsou unavení, vyčerpaní a potřebují si odpočinout. Navíc mnozí mají zaplacené dětské tábory, dovolenou. Zkrácení prázdnin by ničemu nepomohlo, jen by situaci ještě zhoršilo. Jiná otázka jsou adaptační kempy, kde jsou spojeny formy doučování se sportovními a zájmovými aktivitami. To si myslím, že je správné. Ale teď je opravdu potřeba, aby všichni znovu nabrali potřebných sil, děti, aby se vylítaly na čerstvém vzduchu spolu s ostatními, rodiče a učitelé, aby si odpočinuli.
Podle některých odborníků jsou znalosti nynějších žáků a studentů kvůli výuce na dálku, do níž se některé děti vůbec nedařilo zapojit, nedostatečné. Sdílíte také vy tyto názory?
Výuka na dálku nikdy nemůže být rovnocenná výuce ve škole. Z různých důvodů, některé už jsem v našem rozhovoru zmínila. Je také pravda, že některé žáky či studenty se zapojit nepodařilo, buď kvůli nedostatečnému vybavení či z jiných důvodů. Jak vyplývá z průzkumu České školní inspekce, těch, kteří se neúčastnili z důvodu nedostatečného technického vybavení, klesl proti minulému jaru v základních a středních školách ze zhruba 250 tisíc na cca 50 tisíc. Tady pomohlo dovybavení škol. Ty si za dotaci ve výši přes 1,3 miliardy pořídily přes 74 000 notebooků a tabletů, 1,8 tisíc škol některý z druhů softwaru a 1,7 tisíc škol i ostatní učební pomůcky. Zápůjčky počítačů ze škol či prostřednictvím škol využilo cca 50 tisíc žáků a studentů. Dalším koupili počítač rodiče, případně jim ho zapůjčily různé organizace.
Problém však je, že proti loňskému jaru se nesnížil počet žáků, které se do vzdělávání na dálku nepodařilo zapojit vůbec. Těch bylo asi 10 tisíc. Další se on-line výuky účastnili, ale nepravidelně. Důvodem byly problémy v rodině, nízká motivace a malá podpora od rodičů. Zpravidla šlo o žáky, jejichž vzdělávání je náročné i za běžné situace. V některých školách se účastnilo výuky na dálku i méně než 70 % žáků. Jednalo se hlavně o školy v kraji Ústeckém, Moravskoslezském, Libereckém, Karlovarském.
Nedostatky by se mohly částečně dohnat v doučovacích táborech, které připravilo ministerstvo školství. Měly by se podle vás děti i v průběhu prázdnin učit, anebo by tento čas měly věnovat výlučně odpočinku a zřejmě především fyzické aktivitě. Víme, že stoupl počet dětí trpících obezitou.
Doučovací tábory tak, jak jsou připravené, mohou skloubit oboje. To znamená různé formy doučování a zároveň sportovní aktivity, výlety a další táborové činnosti. Jejich výhodou je, že účast na nich má být zdarma, což pomůže nízko i středně příjmovým rodinám, zvlášť, pokud ještě v průběhu koronavirové krize lidé zkrachovali, přišli o práci, výrazně se jim snížily příjmy. MŠMT pro tyto účely vyjednalo 260 milionů korun. K jejich pořádání se přihlásilo cca 400 organizací, tábory by měly být pro 93 000 dětí. Do výuky na těchto letních doučovacích kempech se chystá zapojit řada studentů pedagogických fakult, jimž bude tato letní činnost započítána do praxe. Mimochodem, chtěla bych ocenit, že podle Národního pedagogického institutu se vzděláváním na dálku pomáhalo už v průběhu školního roku přes 600 vysokoškoláků, zapojeni byli studenti všech učitelských oborů a ročníků. Doučovali nejméně 1500 žáků z více než 200 základních škol.
Připravuje se preventivní testování žáků po jejich návratu do škol. Žáci by se měli na začátku září třikrát testovat na COVID-19. S tím lze souhlasit?
Je to samozřejmě nepříjemné, ale asi nutné. Žáci a studenti se po prázdninách vrátí ze všech koutů jak z naší země, tak ze zahraničí. Budou v kontaktu s kdekým, takže preventivní testování může být jedním z opatření, jak zabránit šíření covidu.
Co podle vás pandemie ukázala? Odkryla některé chyby ve školství, o nichž se dosud moc nemluvilo?
Těch chyb a pokusů na dětech i učitelích bylo za posledních 30 let víc než dost a my jsme na to doplatili poklesem úrovně vzdělání, nerovností v přístupu ke vzdělání, zhoršováním podmínek pro práci učitelů. Ale o tom bych nyní nechtěla mluvit. Spíš bych chtěla poukázat na to, co dál. Jak se poučit z posledních měsíců, co a jak využít. Učitelé opravdu udělali obrovský digitální skok. Na to je potřeba navázat koncepčně. Přípravou budoucích učitelů, dalším vzděláváním těch stávajících. Nejde jen o výuku informatiky. V těchto hodinách by se žáci měli naučit základům práce s počítačem, v dalších předmětech pak využívat nabytých znalostí pro práci s Wordem a s dalšími programy, pro vytváření tabulek a prezentací, pro programování. K tomu ostatně směřuje záměr ministerstva školství, které počítá s posílením výuky informatiky na základních školách a se změnou obsahu tohoto předmětu. Změny jsou nutné už s ohledem na rychlý technický vývoj a pokrok, s ohledem na měnící se potřeby pracovního trhu. Ale k tomu je nutné mít dobře připravené učitele. A připomínám v té souvislosti, že např. aprobovaných učitelů informační techniky na základních školách je pouze necelá jedna polovina.
Co byste chtěla popřát žákům, ale také učitelům a rodičům?
V prvé řadě bych jim chtěla upřímně poděkovat. Za to, co dokázali zvládnout, za jejich trpělivost, za to, jak se naprostá většina z nich podílela na tom, aby jejich děti, respektive žáci i v té nelehké situaci dokázali maximum. A samozřejmě bych jim chtěla moc popřát krásné a klidné prázdniny, odpočinek, který si všichni opravdu zaslouží, zdraví a pohodu.
Zvlášť bych pak chtěla vzpomenout všech, kteří žijí v postižených oblastech. Chci vyjádřit hlubokou soustrast rodinám, které přišly o svého blízkého, lítost nad ztrátou jejich domovů a přání hodně zdraví a sil. Samozřejmě se snažíme a budeme snažit jim co nejvíc pomáhat.