Na organizačním výboru Poslanecké sněmovny jsem udržel v programu zákon o obecném referendu. Je pořád šance ho přijmout. Okamurův Český jarmark se secondhandovými cenami zemědělských produktů skončil ostudou ještě dříve, než se rozjel na plné obrátky. Šéf SPD se podle všeho dal před farmáři a potravináři na útěk. Nic neočekávaného. Je už na vás, občanech, abyste zvážili důvěryhodnost tohoto politického subjektu.
KSČM s vámi žádnou hru nehraje a hrát odmítala a odmítá. Dokonce vám ani populisticky neslíbíme, že v případě našeho adekvátního mandátu, resp. většího vlivu, bude lépe. Můžeme jen slíbit více práce. Protože pokud toto šílenství napojené na direktivy z Bruselu společně nezastavíme. Nenecháme si diktovat, co a kolik smíme a nesmíme v zemědělství produkovat, za jaké ceny prodávat, jaké množství masa, ovoce, zeleniny a potravinářských výrobků musíme dovézt ze západní Evropy na úkor toho českého. Záleží, jak dalece se necháme ovlivňovat evropskými dotacemi, které bychom ani nepotřebovali, kdybychom je potřebovat NEMUSELI, jestli nám tu někdo bude zakazovat zabijačky atd., atd.
Zemědělci jsou znechuceni přístupem vlády a všech kompetentních institucí. Ocitli se na okraji zájmu Strakovy akademie. Jenže národ české zemědělce potřebuje, byť mnozí si jejich práce neváží.
KSČM dlouhodobě tvrdí, že stát musí zemědělce finančně podporovat mnohem více a systematičtěji. Nemůže zbaběle utéct od zodpovědnosti za to, jestli občané budou mít co jíst, v jaké kvalitě a za jaké ceny. Toho se přece nikdo, kdo to s nimi myslí vážně, nemůže jen tak zříct a trestuhodně se nechat řídit příkazy a rozkazy ze zbyrokratizované Evropské unie.
Dostali jsme se do velmi svízelné situace. Nechali jsme se zbavit státní suverenity a teď už jen čekáme, kdy to tady symbolicky ten poslední zemědělec všechno pozhasíná. Když toto dopustíme, pak už skutečně nemáme jako národ právo na svébytnou existenci. Měli bychom se s Bruselem konečně rozloučit. Na Zemi živitelce můžeme ukázat, že máme na víc.