Podle zprávy ČTK je na byt v našem hlavním městě potřeba 15 ročních platů. Tedy pokud by zájemce o bydlení neměl žádné další výdaje. Před rokem si koupě vyžádala 14,2 ročních platů, v roce 2014 jich bylo deset. Výsledkem snahy využít a zneužít nutnosti bydlet ze strany spekulantů je to, že se velký počet lidí uchyluje do nevyhovujícího ubytování či žije bez domova. Dostupnější bydlení je pak v Mnichově, v Berlíně a ve Vídni. To je nepříjemná pravda z oficiálních zdrojů. Že neoficiální realita nebude příznivější, není nutné si příliš složitě domýšlet. Podobně je to s poměrem mezi růstem cen bydlení (97 %) a uvedeným růstem mezd (32 %) za období od roku 2014. Opakuji, jedná se o oficiální čísla. Matematika je zde přímo krutá.
Máme před sebou problém bytové chudoby, na který je nutné reagovat. Kapitalismus je nepřítelem pracujících. Vede proti nim třídní boj. Iluze, že neoliberalismus poskytne to samé co socialismus, se pomalu ale jistě rozplývá. Neoliberalismus a jeho »možnosti«, to je naleštěná bída. Je to otázka několika málo let, kdy možnost mít byt v osobním vlastnictví, potažmo mít družstevní podíl, bude naprosto nereálná, nedosažitelná. Tak už tomu je ve velkých městech, kde ceny bytů (bez ohledu na jejich kvalitu) dávno překročily akceptovatelná měřítka a místo uspokojování potřeby bydlet uspokojují chamtivost spekulantů. Trh znemožňuje bydlet a výzvy k prosazení dostupného nájemního bydlení ze strany samospráv zůstávají většinou jen ve formě předvolebního slibu nebo příspěvku do diskuze. Jenže skuteční lidé žijí tady a teď.
Stavíme novou linku metra, developer skupuje pozemky nad ním, po jeho trase. Češi bez ohledu na místo pobytu platí, developer zhodnocuje, vydělává. Územní plán chtě nechtě vychází spekulaci vstříc. Naše politika musí mířit proti spekulaci, proti těm, kteří trh dávno upřednostnili před základními potřebami pracujících. Bydlet je lidské právo. Spekulovat a zneužívat této přirozené potřeby, to je cesta do bezpráví. Tedy - to je bezpráví.
My nesmíme končit u pesimistických zjištění a výčtů a následného plačtivého sezení s rukama v klíně. A nejde jen o Prahu a Brno. Problémy s bydlením jsou již všude. Dnes i tam, kde bylo kvůli kritické sociální situaci bydlení extrémně laciné. Proto musíme upřednostňovat plánování ve prospěch těch, kteří nežijí jako oligarchové a kteří se neživí spekulací či dalšími pochybnými kšefty. Komunisté musejí vytlačit trh a jeho disproporce z bydlení. Musíme zabránit další privatizaci bytového fondu. Musíme stavět. Stavět dostupné bydlení. Ať už družstevní či nájemní. Ale dostupné a důstojné. Na úkor developerů. A upřednostnit výkup půdy samosprávám právě k tomuto využití.
Komunisté v roce 100. výročí založení strany pracující třídy zde nejsou jen na psaní článků do novin, na projevy, na šeříky a věnce k pomníčkům, ale skutečné boje komunistů se vedou tam, kde jde o boje o vylepšení všech oblastí života dnešního člověka – a právě to si žádá skutečnou odvahu, kterou právě komunisté projevili za století své organizované existence dostatek.
Stanislav GROSPIČ, místopředseda KSČM, poslanec a předseda OS ČMS