Rozhovor Haló novin s poslancem a stínovým ministrem financí KSČM Jiřím Dolejšem
Přečetl jsem si, že Salvador vkládá naději do bitcoinu. Proboha, jak tomu mám rozumět?
Ano, to je pravda. Maličká republika Salvador (má asi šest milionů obyvatel) se letos v červnu rozhodla pro tento experiment. V zemi je od roku 2001 oficiální měna americký dolar a lidé ve své většině platí touto hotovostí. Salvadorský prezident Bukele rozhodl, že každý občan starší 18 let dostane 30 USD v bitcoinech, pokud si zřídí elektronickou peněženku. Je otázka, co si od této paralelní možnosti úhrady salvadorská vláda slibuje, přímé a rychlé posílení tržní prosperity asi těžko. K tomuto nápadu je zdrženlivá i Světová banka, která má obavy z netransparentnosti používání bitcoinu, obtížné regulace a technických rizik.
Většina populace Salvadoru ani není na internetu, natož aby měla elektronický účet. Je logické, že obyčejní lidé podle průzkumů nadále upřednostňují tradiční měnu. Nelze ani čekat, že s bitcoinem dojde k nějaké dedolarizaci salvadorské ekonomiky. Tato ekonomika bude i nadále silně obchodně propojená s USA. Pravda, užívání bitcoinu (BCT) může přitáhnout mnoho rychlých transakcí. V tradičním obchodu a pro uchovávání hodnoty je to ale alternativa nespolehlivá. Bitcoinová platforma disponuje dnes tržní kapitalizací blížící se bilionu USD.
Opakem Salvadoru je obrovská Čína, která sice má na bitcoinovém trhu až 70 %, ale od letošního jara začala vláda tento segment omezovat s odkazem na nekontrolované spekulace a finanční rizika. Chce posílit regulace bitcoinových obchodů a licencovat hráče zejména na hongkongské burze. A proti nekontrolovatelnému bitcoinu chce postavit vlastní digitální měnu (e-CNY), kterou čínská centrální banka nabídne hlavním komerčním bankám. Digitální měnu vydávanou vlastní centrální bankou testuje od loňského roku i švédská Rikskbank v souvislosti s ambicí přejít v této zemi zcela na bezhotovostní platby. Účelem digitálního e-jüanu či švédské e-krone je tedy i zcela nahradit papírové bankovky a mince, ovšem pod kontrolou státu.
Co je to vlastně ta kryptoměna?
Především je dobré od nové technologie, tzv. kryptoměny, rozlišovat digitální peníze, které běžně vznikají s digitalizací platebních vztahů a bezhotovostních úhrad (včetně používání platebních a kreditních karet). Digitální peníze také souvisejí s rozvojem úvěrových emisí komerčních bank. Do oběhu se tak dostává množství tzv. fiat money, tedy fiktivních peněz, na rozdíl od tradičního fyzického oběživa a peněz emitovaných centrální bankou. Tyto »budiž peníze« existují na virtuálních počítačových účtech a jsou v podstatě kryty jen budoucími výnosy. Samotnou svou existencí tento druh peněz oslabuje pozice historické kamenné banky a jejích trezorů plných cenných papírů či měnového zlata. Ale i papírové peníze jsou dnes ve své většině peníze kreditní, tedy jejich nominální hodnota není kryta nějakou cennou komoditou, nýbrž jen ze zákona (měnovou autoritou).
S kryptoměnou se objevuje zcela nový druh elektronického »platidla«, které ale není v právním či ekonomickém smyslu měnou. Přesnější název je kryptoaktivum, protože jde o soukromá aktiva investorů, která jsou zachycena a sdílena ve speciálních registrech a soukromě také zakličována speciální kryptografií. Jejich vznik odráží nedůvěru k bankovním institucím a uskutečněné transakce jsou v podstatě neodvolatelné. Tato data od různých uživatelů jsou zřetězena s pomocí technologie distribuovaného registru. Bitcoin jako první významná decentralizovaná měna se objevil už v říjnu 2008 (přišli s ním vývojáři Martti Maimi a Satoši Nakamoto).
Jak vůbec ono »kryptoaktivum« funguje a kde se tu najednou vzalo?
Podstatou je, že kryptoaktivum nahrazuje oficiální centrální autoritu účastnickou sítí (peer to peer, rovný s rovným). Na této síti existují určitá pravidla, daná dobrovolným konsensem účastníků. Informování investorů a potvrzování transakcí bývá certifikované. Přehled transakcí v této »měně« je veřejný, adresy ovšem anonymní. Protože jsou platby nevratné, znamená chyba ztrátu. Těžba aktiv (tzv. mining) využívá možnost vytvářet na tomto systému »samovykonávací« programy včetně úpisů akcií na kapitálovém trhu. Tzv. miner k těžbě bitcoinů využívá příslušný software zvládající matematickou úlohu hledání určité hodnoty v příslušných transakcích.
Tato technologie bude asi složitá pro pochopení těmi, kteří se v oblasti informační gramotnosti nedostali příliš daleko. Jde zejména o ony řetězce databází sdílené uživateli, neboli technologii blockchain: zde jsou data o transakcích nezávisle ověřována s využitím výkonů všemi účastnickými počítači, a proto nemohou být falšována či měněna nějakou entitou. Nejde o změnu v peněžnictví, jen jde o specifické otevřené sdílení záznamů bez prostředníka. Kontrola je na účastnících.
Pokud jsou virtuální aktiva na úrovni cenných papírů, vztahuje se na ně regulační rámec. Včetně identifikace vlastníků. Efektivnost této alternativy na trhu cenných papírů je zatím otázkou. Speciálním problémem kryptoaktiv je jejich zneužití ve stínové ekonomice a k praní špinavých peněz. Staly se i oblíbenou formou úhrad v on-line hazardu a k provozování pyramidových her. Nebo slouží k prodeji zakázaných věcí, například s pomocí darknetu (kriminální část světové počítačové sítě ukrytá v její hloubi mimo dosah vyhledávačů).
Mám se, jako obyčejný člověk, připravit na to, že za čas se řekne dost a kryptoměna nahradí třeba dolar jako světové platidlo?
Vraťme se k pochopení toho, co jsou to vlastně peníze. Ty slouží jako prostředek směny různých hodnot jen proto, že samy nějakou hodnotu mají a že vývoj této hodnoty nevychází z vnitřní vůle, ale z povahy ekonomických vztahů. Nemá smysl chtít z nějakých moralistních důvodů zrušit trh peněz. Jednotlivci či malé skupinky se mohou z trhu vyčlenit a pohybovat se v ghettu s primitivními směnnými vztahy. Ve většině světa ale měna prochází trhem (lokálním, národním, globálním). Jde o trh samozřejmě ovlivňovaný emitenty měn, zejm. těch měn, které slouží jako světové platidlo. Ve světě bezhotovostních plateb má smysl se ptát, zda má smysl čistě digitální podobu měny emitovanou a garantovanou centrální bankou oddělit od tradiční měny (tzv. Central Bank Digital Curency, CBDC).
Místo kryptoměny používat státní digitální měnu tedy nabízí garanci a zároveň napojení na rychle se vyvíjející platební systémy umožňující rychlé (ale také centrálně evidované) transakce. Testování digitálního jüanu už probíhá v několika čínských městech – náhodně vylosovaní obyvatelé dostanou od vlády malou částku a mohou ji utratit ve vybraných obchodech. Objevují se i názory, že by digitální jüan díky rychlému rozšíření mohl sesadit dolar z pozice globální rezervní měny. Bariérou tomu jsou ale rozdíly ve velikosti, otevřenosti a stabilitě kapitálových trhů mezi Čínou a USA. A digitální jüan je podezřelý podobně jako telekomunikační sítě firmy Huawei.
Znamená to, že nás čeká éra digitálního eura, dolaru a dalších státních měn?
Nejspíš ano, digitalizace měny ale ještě neopravňuje k různým proroctvím rozkladu role emisních bank s pomocí bitcoinů, které jsou jakýmisi penězi nepenězi. Podstata peněžních vztahů totiž i v digitální éře zůstává, jde o směnu různých statků. I když budou transakce probíhat ve virtuálním prostoru, pány s klotovými rukávy jen nahrazuje software a chytrá matematika. Snít o jakýchsi svrchovaných penězích tvořených politicky »z ničeho«, mimo trh, nemá smysl (svérázná švýcarská iniciativa Vollgeld drtivě prohrála v červnu 2018 referendum na toto téma).
Bitcoin je prý jednou z kryptoměn. Jaké jsou ty další?
Lze samozřejmě vytvářet libovolně různé kryptoměnové jednotky, tzv. tokeny (evidence jednotkového podílu na budoucím užitku). A existují jich dnes už samozřejmě tisícovky. Tyto tokeny mohou fungovat jako měna, jsou-li fixovány na konkrétní skutečnou měnu. Kryptoměnu může nabízet např. platforma Ethereum (ETH) z roku 2015. Někdy je nazývaná Bitcoin 2.0 a její tržní kapitalizace dosahovala ještě v roce 2018 na 50 mld. USD, ale rychle bitcoin dohání. A dnes už jde o stovky miliard. Kromě měny jsou v tomto systému decentralizovány další funkcionality (výměna akcií, půjčky, pojistky).
Dále to může být tzv. litcoin (LTC), který vznikl v roce 2011. Je to v podstatě vylepšený bitcoin. Je především rychlejší a levnější. Dalším vývojem vznikl v roce 2013 dogecoin, tak trochu jako parodie na bitcoin a přátelská platforma pro mikrotransakce. V roce 2017 vstoupila na trh další kryptoměna cardana (ADA), jakožto platforma již třetí generace. Je interoperabilní, tedy dokáže komunikovat s jinými platformami. K známějším patří ještě Rippple neboli XRP s tržní kapitalizací 40 mld. USD, relativně nová EOS, digital cash neboli Dash, také Monero a další.
Kde najdu nějaký ten »řídicí orgán« nebo »správce« pro příslušnou kryptoměnu? Vždyť přece nic nemůže existovat samo sebou?
Podstatou kryptoměny je právě plná decentralizace, v síti neexistuje nic takového jako řídicí orgán, který by mohl ovlivňovat měnu ani síť. Službu lze realizovat přes platformy nabízející službu kryptoměnové směnárny (v ČR je to např. CoinBank.cz založená v roce 2017 a nabízející přes 200 kryptoměn). Není tam žádný zprostředkovatel, jako je banka či stát. Tato měna je závislá jen na komunitě jejích uživatelů. Tím se právě různá kryptoaktiva liší od digitální měny vydávané centrálními bankami (CBDC). Technologie blockchainu přitom v CBDC může sloužit k zvýšení efektivnosti transakcí, protože umožnuje řešit současně nejen platbu, ale vše, co souvisí s vypořádáním obchodu u všech účastníků v jednom. Ale pod kontrolou bank a s jejich garancí. Za tím účelem např. Čína vyvíjí kromě elektronického jüanu i jakousi kvazi kyberměnovou platformu NEO, která je sice decentralizovaná, ale otevřená regulaci, protože by fungovala jen přes dané uzly (schopná komunikovat s autoritami, které vyžadují ověření identity).
Máme se kryptoměn bát, anebo vlastně jde jen o »bouři ve sklenici vody«, jež se nás obyčejných lidí v podstatě netýká?
Svět tržní ekonomiky a trhu peněz existuje objektivně, ale lidé ho musí umět využívat. To platí i pro rozvoj zbožně peněžních vztahů. Dnes prožíváme vznik virtuální ekonomiky, digitalizace ekonomických vztahů včetně rozvoje sofistikovaných fintech nástrojů. Pandemie tyto procesy jen urychlí. Vyjděme z toho, že co technologie umožnují, bude i lidmi využíváno. Jde jen o to jak. Byrokratický přístup k penězům v minulosti znamenal úplný monopol státu nejen do emisí, ale i do platební a úvěrové oblasti. A vedl k degeneraci a deformaci hodnotových vztahů. I klasici ale chápali, že kromě užitné hodnoty peněz je klíčová i jejich hodnota tržní.
Libertariáni by zase naopak chtěli opačný extrém, než byl přístup byrokratický. Chtějí, aby se stát zřekl i emisního monopolu na měnu. Peněžnictví bez regulace neboli »free banking« by bylo svěřeno běžné konkurenci a nad neprivilegovanou bankou by nestála žádná jiná autorita než její klienti. S růstem podílu zmíněných »budiž peněz« pumpovaných do ekonomiky komerčními bankami vzniká ale zase riziko odtržení od reálné ekonomiky a vznik finančních bublin. Proto stále složitější finanční systém světa vyžaduje i péči o jeho odpovídající usměrňování.
Někteří zastánci konzervativních měnových teorií volají po návratu ke zlatému standardu, který padl v minulém století. Je třeba si ale uvědomit, že zlato je jen jedna komodita a těžko poslouží jako kotva v čase rozvoje platebních a úvěrových nástrojů. Za pravděpodobnější mám, že se soutěž z oblasti světových platidel přesune do oblasti digitálních měn vybraných centrálních bank. A technologie blockchainu využívaná bitcoinem zůstane jen aplikací digitální technologie pro otevřené sdílení databází v oblasti směny aktiv. Jak tohle spravování aktiv pronikne mezi »obyčejné lidi«, ukáže až další vývoj informatizace společnosti. Ale před představou snadného zbohatnutí na investování do kryptoměn bych varoval. Je to jako s hrou na burze, není to pro každého.