Rozhovor Haló novin s Emilem Pernicou, kandidátem KSČM do Poslanecké sněmovny v Jihomoravském kraji
Působíte jako zastupitel města Blansko, dá se tedy říct, že v politice, i když komunální, nejste žádným nováčkem. Proč jste se rozhodl kandidovat v podzimních volbách do Sněmovny?
Ano, jako zastupitel města Blansko působím od roku 2014, působil jsem v kontrolním výboru, dopravní komisi, nyní, když mj. pracuji jako středoškolský učitel, se angažuji v komisi pro školství a vzdělávání.
Do Poslanecké sněmovny kandiduji, protože zastávám názor, že v celostátní politice by měli pracovat lidé, kteří si prošli komunální politikou. V politice se má začínat tzv. odspodu, a jestliže má člověk chuť a schopnosti, měl by postupovat výše. Právě jako člověk působící v komunální politice poznám, když se schválí nějaký zákon, který je špatný nebo když nějaký zákon zcela chybí. Jako příklad uvedu chybějící zákon o sociálním bydlení. Tolik se o něm mluvilo, tolik se o něm napsalo, ale dodnes není schválen. Je to dluh několika posledních vlád. Komplikuje to jak možnosti samospráv, tak pomoc lidem s bydlením, které je pro běžné občany čím dál více nedostupné.
S jakými prioritami jdete do voleb?
Plně se ztotožňuji s volebním programem KSČM a prioritami 5P – ŠANCE NA NOVÝ ZAČÁTEK. Chci se zasazovat o zkvalitňování života poctivých a slušných lidí, tzn., chci prosazovat zvyšování minimální mzdy, vyrovnávání rozdílu ve výši mezd mezi ženami a muži na stejných pozicích, skoncování se soukromými exekutory atd.
Jako táta od rodiny vím, co zažívají rodiny s dětmi, co je trápí apod. Chci řešit nedostatek míst v mateřských školách, zasadit se o zvýšení slevy na děti u daně z příjmů atd. Obecně mi v České republice chybí větší podpora rodiny ze strany státu. Rozhodně nechci zapomenout ani na naše nejstarší spoluobčany. Nejde jen o valorizaci důchodů, ale také o příspěvek na péči, který pobírají handicapovaní a senioři, kteří potřebují pomoc od druhých. Tito lidé jsou často odkázáni na libovůli úředníků či posuzujících lékařů. Žadatelé o příspěvek na péči jsou často semleti úřednickou mašinérií komplikovaných dokumentů, kterým nerozumějí. Chci proces žádostí o příspěvky na péči zjednodušit a zpřehlednit.
Další prioritou je rozšíření a rekonstrukce dálniční sítě a sítě rychlostních komunikací.
Pokud se stanete členem dolní komory parlamentu, jaké oblasti byste se chtěl věnovat a proč?
Chtěl bych se věnovat problematice dopravy a její infrastruktury, dále také rodinné politice, která je v České republice dlouhodobě zanedbaná.
Jste poměrně hlasitý kritik situace ohledně mateřských škol. Co vás v této oblasti trápí nejvíce?
Ano, mateřské školy jsou jedním ze základních kamenů socializace dětí a prostředek, jak se mohou ženy či muži vrátit do pracovního procesu. Dobrým záměrem zákonodárců bylo uzákonění možnosti přijímání dětí do mateřských škol od dvou let věku. Je v tom ovšem háček. Dítě od dvou do tří let se v mateřské škole počítá za dvě. Mateřským školám tedy tyto děti snižují kapacitu. Řada mateřských škol proto děti od dvou do tří let vůbec nepřijímá. A zde je ten zásadní problém, který mi vadí. Teoreticky mohou rodiče dvouletého dítěte přihlásit dítě do mateřské školy, málokterá ho ovšem přijme. Lžeme si tedy veřejně do kapsy. Teorie je úplně jiná než praxe. Rodičům tak malých dětí zbývají tedy tři možnosti, pokud nepočítám možnost příbuzných, kterou každý nemá: zůstat doma, využít hlídání cizí soukromé osoby nebo využít možnost soukromých mateřských škol, tedy dětských skupin. Obě posledně jmenované varianty jsou ovšem dražší než veřejné mateřské školy.
A zde nastupuje role měst a obcí, které jsou zřizovateli mateřských škol. Při zápisu do mateřských škol panuje většinou přetlak uchazečů, tedy dětí. Města a obce by se jako zřizovatelé měly snažit zvyšovat kapacity, což se bohužel ne vždy děje. V samotném městě Blansko jsme se na komisi pro školství a vzdělávání napříč politickým spektrem shodli, že je potřeba kapacity mateřských škol na území města navýšit. Dále jsme navrhli, aby byla vypracována analýza stavebně-technického stavu budov mateřských škol. Tato analýza má mj. posloužit ke zjištění, které budovy umožňují zvýšit kapacitu dětí a jaké investice by to vyžadovalo. Rada města Blansko naši výzvu dosud ignoruje.
Kdybyste se měl vyjádřit celkově k situaci rodin s dětmi, vidíte v tomto ohledu nějaké problémy, je podle vás potřeba provést v této oblasti nějaké změny?
Ne nadarmo se říká, že rodina je základ státu. Právě proto by se měl i stát snažit motivovat páry, aby zakládaly rodiny.
Když se podíváme na finanční stránku věci, rodičovský příspěvek se teprve před několika málo lety konečně zvýšil z 220 000 na 300 000 Kč. Jednotlivé rodiny si měsíční výši rodičovského příspěvku určují sami. Obvykle se tedy tato částka pohybuje kolem 8000 Kč měsíčně, což není nic závratného. Na přídavky na děti či na porodné už všichni nedosáhnou, jsou totiž závislé na příjmech domácnosti. Je sice pravda, že se počet domácností, které mají nárok na přídavky na děti, nedávným zvýšením životního minima zvýšil. Mně ale obecně vadí, že nárok na přídavky na děti či na porodné je vázán na výši životního minima. Vede to k tomu mít příjmy co nejnižší, aby se rodina vešla do daného příjmového stropu. Ta rodina, která má příjmy vyšší, zkrátka nemá na přídavky na děti či na porodné nárok. Tento systém mi nepřipadá nijak motivační. Zastávám názor, že minimálně na porodné, což je jednorázová dávka, by měly mít nárok všechny rodiny, bez ohledu na jejich příjmy. Jako táta malého dítěte si pamatuji, co všechno se musí před porodem pořídit (kočárek, pleny, dudlíky, lahvičky, oblečení, postýlka, peřinka atd.), je toho dost a spousta rodin od státu do začátku nic nedostane.
Dále třeba taková sleva na děti u daně z příjmů fyzických osob. Kdy ta se naposledy zvyšovala? Odpovím si sám, naposledy v roce 2017. Minimální mzda roste od roku 2015 neustále, sleva na děti ovšem nikoliv.
Co se týká nefinanční stránky, jsou hlavním problémem nedostatečné kapacity v mateřských školách, o tom jsem se již zmiňoval. Obrovskou chybou vlád, které nastoupily po roce 1989, bylo zlikvidování jeslí. Tento chybný krok komplikuje život rodinám dodnes.
Na VŠ obchodní jste vystudoval dopravu a cestovní ruch. Jak vnímáte pohledem dopravního specialisty situaci v této oblasti ve vašem regionu?
Pro Českou republiku, jako srdce Evropy, je doprava a dopravní infrastruktura klíčová. Realita tomu ale moc neodpovídá. Už jen to, že resort ministerstva dopravy zejména v minulosti trpěl častou personální rošádou, což neprospívalo jak samotnému resortu, tak i rozpracovaným projektům. Když k tomu přičtu, že za pravicových vlád se místo masivních investic jednotlivé dopravní stavby nesmyslně pozastavovaly, tak jsme v celoevropském měřítku znatelně pozadu. Např. už ze začátku 90. let se měla začít připravovat generální rekonstrukce dálnice D1 a také rozšiřování dálniční sítě, tak abychom se mohli napojit na evropské sáty. Zaspalo se také při modernizaci železnice i železničních vozů, což vedlo k odlivu nákladů i cestujících na silnice. Přitom Česká republika měla velký potenciál, protože železniční síť je u nás jedna z nejhustších.
Co se týká našeho regionu, trápí nás stále silnice č. 43 z Brna do Svitav. Je to dopravní tepna, kterou obyvatele Blanenska využívají při cestě do Brna například za prací. Jedná se o silnici první třídy. Tato silnice není na dnešní silný provoz konstruována a trpí častými nehodami a kolonami. Je nutné vybudovat po celé její délce minimálně dva pruhy na oba směry. Je to v gesci ministerstva dopravy, ovšem to se k realizaci nemá.
Dalším problémem je pomalá modernizace vlakových souprav osobních vlaků na trase linky S2 Březová nad Svitavou – Brno - Křenovice. Je ostudou, že na této páteřní trase, kterou využívají tisíce cestujících denně, stále jezdí soupravy staré 40 let.
Jako zastupitel města Blansko máte podrobný přehled o regionu, můžete popsat jeho další problémy?
Určitě je to nedostatečná kapacita silnice č. 43, jejíž přetěžování vede k dopravním nehodám a tvorbám kolon. Obecně je kvalita silnic v okrese Blansko tristní. Spousta kilometrů silnic je ve strašném stavu a komplikuje to život všem občanům i firmám. Když jsem byl ještě členem krajské komise pro dopravu, tak jsem na to často upozorňoval. Priorita koalice té minulé i současné byla a je evidentně jinde. Dále je potřeba podporovat činnost sportovních klubů a zájmových organizací. Kvůli koronavirové pandemii byla jejich činnost utlumena, některé náklady ale zůstaly. Přitom se na některé kluby, co se týká finanční podpory, v tomto období zapomnělo. Jsem rád, že došlo ke změně v čele Národní sportovní agentury. Věřím, že k podobným pochybením již v budoucnu nedojde.
Abychom jenom nekritizovali. Voliče určitě zajímá, zda máte i návrhy, jak tyto problémy řešit…
U silnice č. 43 se musí nepochybně realizovat rozšíření na více pruhů. To je povinností ministerstva dopravy a jeho podřízených organizací.
Co se týká katastrofálního stavu silnic v okrese Blansko, tak u silnic druhé a třetí třídy si musí udělat pořádek a uspořádat si priority Jihomoravský kraj.
Myslíte si, že jako poslanec byste mohl lidem ve svém regionu pomoci?
Jako člen zákonodárného sboru má poslanec řadu pravomocí a možností, jak lidem pomoci. Z titulu své funkce má i lepší vyjednávací pozici při jednání s jednotlivými ministerstvy a dalšími státními institucemi. Nejdůležitější je zůstat v kontaktu s lidmi z regionu, mít pravidelné poslanecké dny, naslouchat lidem a pomáhat jim řešit jejich problémy. Myslím, že se často na kontakt s lidmi zapomíná, přitom je to ale to nejdůležitější. To potom vede k odcizení politiky občanům.
Jakou volební kampaň připravujete?
KSČM nikdy nevyhazovala peníze za megalomanské volební kampaně, vždy se zaměřovala na kontaktní kampaň, která se již mnohokrát osvědčila. Zůstaneme tedy u této osvědčené cesty. Budeme mezi lidmi v ulicích, budeme vysvětlovat náš volební program, budeme nabízet lidem řešení, jak pomoci jim i celé České republice.
KSČM se podle průzkumů pohybuje na hranici zvolení do Sněmovny, čím hodláte lidi přesvědčit, aby nejen šli k volbám, ale aby volili právě kandidátku KSČM? Na co se v případě vašeho zvolení mohou spolehnout?
Na předvolební preference od jednotlivých agentur se vždy dívám s velkou rezervou. Málokterá agentura zveřejní, kdo si u ní předvolební průzkum objednal, což je také výrazný faktor. Apeluji na zodpovědnost našich občanů, aby se svého volebního práva nevzdávali. Je to jedna z cest, jak mohou spolurozhodovat o své budoucnosti. Jako kandidát KSČM jim mohu slíbit, že v případě zvolení budu pracovat ve prospěch všech slušných a poctivých občanů, budu jim naslouchat a budu se jim snažit pomoct při řešení jejich problémů.