Rozhovor Haló novin se stínovým ministrem financí za KSČM Jiřím Dolejšem
V současné době probíhá boj o tzv. důchodcovský zákon. Mohu vás požádat, abyste zopakoval jeho hlavní body schválené Poslaneckou sněmovnou?
Trochu absurdně se s tímto pouhým návrhem na dodatečné navýšení důchodů od roku 2022 spojila debata o důchodové reformě. Debata o systémové změně penzí totiž vlastně probíhala spíše jen na půdě vládní komise pro spravedlivé důchody vedené prof. Nerudovou. Do Sněmovny nakonec žádný návrh reformy z vlády ani nedorazil pro neshodu koaličních partnerů. Když ale v červenci došlo na projednávání navýšení důchodů, začali poslanci načítat různé individuální návrhy, které ale nebyly předjednány na žádném širším grémiu. Také spolustraníci ministryně Maláčové začali načítat různé návrhy (Hamáček spolu s lidovci požadovali zavedení tzv. výchovného, kdy by byl k měsíčnímu důchodu přidán příspěvek 500 korun za každé vychované dítě, Onderka chtěl dřívější odchod do důchodu u náročnějších profesí). Tyto návrhy měly být původně součástí zvláštního návrhu zákona, který ale nedostal podporu vlády. Ministryně Maláčová pak některé parciální návrhy, řešící jen některé vybrané problémy, označila za reformu, což druhá vládní strana odmítla.
Za této situace hrozilo, že nemusí projít ani to dodatečné navýšení důchodů, na kterém se vláda shodla. V politicky rozklížené Sněmovně se musel urychleně najít způsob, jak se vypořádat s pozměňovacími návrhy a dospět úspěšně ke schválení návrhu zákona. V dolní komoře se nakonec hlasovalo 30. července. Nakonec kromě 300 korun nad zákonem stanovenou valorizaci prošel i návrh na 500 korun za každé vychované dítě, a to až do roku 2023, ke kterému se připojilo ANO i část opozice. Oněch 300 korun znamená navíc 11 miliard a tzv. výchovný bonus 19 miliard korun.
Většina z dvou desítek pozměňovacích návrhů nakonec vůbec neprošla. Mezi nimi neprošel náš návrh na větší navýšení penzí (chtěli jsme místo 300 korun 500), ale ani návrh na dřívější odchod do důchodu pro náročné profese, což podporuje KSČM dlouhodobě. Prošla jen velmi dílčí úprava dřívějšího důchodu do důchodu u členů integrovaného záchranného sboru bez sankce od roku 2023. Prošly tedy nakonec jenom tyto tři změny, které ale vyvolají dodatečné nároky na rozpočet ve výši 30 miliard korun ročně.
Proč má být zákon vlastně přijat?
Vláda Andreje Babiše předložila návrh novely důchodového zákona již v květnu a původně v něm nemělo jít o nic jiného než o dodatečné zvýšení důchodu na rok 2022 o 300 korun. Jde o zvýšení nad rámec zákonné valorizace, která je povinná a zvyšuje důchody na základě míry zdražování a zvyšování mezd. Toto zákonnou valorizací vláda spočítala na 458 korun. Návrh novely sestával pouze z jednoho paragrafu, podle kterého se mají důchody zvednout o dalších 300 korun, a původně měl být schválen s ohledem na nedostatek času zrychleně, už v tzv. prvním čtení zákona. To navýšení na 758 korun by rozhodně přijato být mělo. Tím spíše, že se očekává zrychlení inflace, která toto navýšení prakticky pohltí.
Vznikly vášnivé debaty, protože když se odmítlo urychlené projednávání návrhu (zavetovala to koalice Spolu), začaly předvolební exhibice a návrh se stal nosičem pro rozličné pozměňovací návrhy. Poprask se strhl zejména kolem výše lidoveckého návrhu na snížení důchodů významným představitelům komunistického režimu. Marian Jurečka požadoval, aby se snížily důchody například těm, kteří byli za minulého režimu členy vlády nebo působili v Ústředním výboru Komunistické strany Československa. Tento lidovecký návrh na krácení nadprůměrných důchodů u exponentů minulého režimu se inspiroval Slovenskem. Nakonec ale, na rozdíl od jiných zemí, v ČR návrh neprošel. Řešit dávnou minulost prostřednictvím penzijního systému a na základě kolektivní viny a dozorované ÚSTR by opravdu nebylo fér.
Proč opoziční pravice, zvláště ta senátní, odmítá tento zákon odsouhlasit?
V dolní komoře získal návrh většinu hlasů, kromě ANO a ČSSD pro něj hlasovala i KSČM, lidovci a také SPD. Horní komora má samozřejmě možnost dokončení legislativního procesu zkomplikovat a vrátit Sněmovně tento zákon s vlastními úpravami. V Senátu zejména pravice, představovaná ODS, brojí proti tomu, že navýšení výplat důchodů o 30 miliard je spojeno s deficitním financováním v rámci návrhu státního rozpočtu na rok 2022. Novelu označili za předvolební guláš, a možná padne i návrh na zamítnutí. ODS spolu se Starosty má v Senátu většinu, takže možné je ledacos. V garančním senátním výboru také řešili předčasné penze pracovníků IZIS (Integrovaný záchranný systém), kde jsou přesvědčeni, že je věcná chyba. Senátní ústavně právní výbor ale důchodovou novelu doporučil schválit bez připomínek. Takže uvidíme.
Podaří se přehlasovat Senát, aby zákon skutečně platil od 1. ledna 2021?
KSČM přesto, že i když jednání o finálním hlasování o zákonu v červenci byla zmatená a ne zcela fér, prosazuje, že důchodci si dokončit tuto novelu zaslouží. Takže se to dá v září samozřejmě stihnout a spolu s našimi hlasy i přehlasovat případný úlet, který by mohl z horní komory přijít. Ale zatím je předčasné předjímat, co horní komora doopravdy na své letní schůzi udělá.
Četl jsem dokonce, že důchodci se mají nejlépe, protože se od nich nic nechce, mají malou spotřebu, mohou odpočívat, utrácet důchod, proč jim tedy přidávat. Opravdu, proč tedy?
Asi nikdo neřekne, že český důchodce si může nějak moc vyskakovat. Ale argumentem pravice je, že když chybí rozpočtové zdroje, musí stačit zákonná valorizace a že pro navýšení nad tento zákonný rámec nebyly kalkulovány v návrhu rozpočtu na rok 2022 peníze. Také se připomíná, že pandemická krize více dopadla na lidi pracující zejména v sektoru služeb, kde vládní kompenzace pomáhají jenom zčásti. Kdežto výplaty důchodů chodí krize nekrize. Mediánový důchod je dnes kolem 15 tisíc, tedy polovina důchodců ho má vyšší. Problém ale jsou lidi s důchody výrazně podprůměrnými a žijící ve velkých městech, kde mají vyšší životní náklady.
Situace většiny důchodců je špatná dlouhodobě a ti s podprůměrnými důchody dokonce snadno spadnou do pásma naprosté chudoby. Peníze pro sociální systém jdou také z veřejných prostředků, takže se stejně neušetří. Také je pravda, že mladší člověk, který chodí do práce, se nějak může adaptovat, penzista už nemá kam couvnout, kde ušetřit a často ani jak si přivydělat. Ten už jenom čeká na důchod. A také platí, že struktura životních nákladů důchodcovských domácností se od průměru liší (je tam větší váha výdajů na bydlení, léky či potraviny). Není náhodou, že seniorské organizace dlouhodobě požadují razantnější valorizaci.
V onom zákoně jsou body, které umožní některým kategoriím obyvatel odcházet dříve do penze. Které to jsou a proč? A bude jim krácen důchod?
Návrh byl myšlen bez sankcí, tedy že by i při dřívějším odchodu do penze dostaly tyto kategorie plný důchod. Šlo by o pojištěnce, kteří v rizikovém zaměstnání odpracovali po roce 2000 aspoň 184 směn. Rizikovou prací se rozumí práce, která je podle právních předpisů upravujících ochranu veřejného zdraví zařazena do třetí nebo čtvrté kategorie. A zaměstnavatel pak o těchto rizikových úvazcích a počtu odpracovaných směn vede evidenci. Bohužel to prošlo jen pro zaměstnance IZIS.
Zastavme se u jednoho z argumentů opozice. U neexistence důchodové reformy. Jak si vlastně různé strany onu reformu představují?
Tak ucelený návrh reformy z vlády Andreje Babiše prostě nevzešel. Ministryně Maláčová jen za svůj resort předložila některé dílčí návrhy, které posbírala z diskuse na vládní komisi a které měly být zavedeny nejdříve od roku 2023. Za prvé zkrácení doby placení důchodového pojištění z 35 let na 25 let, za druhé vznik nultého, tzv. solidárního pilíře, ze kterého by se vyplácela minimální penze na úrovni 28 % mzdového průměru (dnes cca 10 tisíc korun). To by snížilo podíl zásluhové složky hrazené z prvního pilíře. K tomu se měly zvýšit odvody za OSVČ, vyplácen bonus za vychované dítě a umožněn dřívější odchod do penze.
Základní problém tohoto přístupu byl, že ministerstvo práce a sociálních věcí sice hledalo cestu, jak učinit penze sociálnější, ale neřešilo příjmovou stranu, chybělo řešení finanční udržitelnosti systému podpořené MF. ANO toto za reformu nepovažovalo a asi ne náhodou ve vládním programovém prohlášení názor na penzijní reformu nebyl příliš zřejmý. Zmiňoval jen dílčí věci, jako přidat důchodcům nad 85 let a zvyšovat přednostně základní výměru. A také tzv. toleranční patent KSČM zmiňoval jen valorizaci důchodů. Pravdou také je, že za období 2018-2021 vzrostl průměrný důchod v ČR i díky vlivu KSČM o 3000 korun.
Taková ODS jde opačným směrem. Požaduje snížit sociální odvody zaměstnavatelů, akcentuje individuální odpovědnost za zajištění na stáří a více než solidární zajištění státem tak akcentuje zásluhové a efektivní pojištění u penzijních fondů. Navrhuje také možnost, aby děti přispívaly na důchod svým rodičům. Od roku 2030 chce také zvýšit hranici odchodu do důchodu. Lidovci akcentují i v oblasti penzí svou tradiční rodinnou politiku a všímají si také vdovských penzí. U Pirátů se objevily náměty na státní penzijní investiční fond, podporují přivýdělek seniorů a také dostupnost domácí péče pro seniory. Co by ale reálně čekalo seniory na palubě pirátského škuneru, to jisté není. Ucelená reforma z prohlášení ostatních stran srozumitelná prostě moc není.
A komunisté?
Ve volebním programu pro končící volební období jsme měli především pravidelnou a dostatečnou valorizaci důchodů a neprodlužovat věk odchodu do starobního důchodu (nyní max. do 65 let). Také jsme tam měli zvýšení základního výměru důchodu tak, aby tzv. minimální důchod byl nad úrovní životního minima (to je ale aktuálně jen 3860 Kč). 40 % průměrné mzdy by dnes znamenalo důchod 14 tisíc korun. Důchodců ale bude v řádu několika let kolem tří milionů. Za tím účelem jsme především požadovali zajištění dostatečných zdrojů. Spojit sociální sliby s jejich finančním zajištěním.
Nyní se proto především ukazuje, jak důležité téma bude strategie dlouhodobé konsolidace veřejných financí. Zajistit příjmy jak pro spravedlivější adaptaci systému penzí, tak pro reformu směrem k udržitelné solidaritě v systému (posílení základní výměry) a při demograficky daném nárůstu počtu pojištěnců nebude snadné. Znamená to v rámci daňové reformy a v podmínkách boje s dluhovou spirálou nasměrovat do penzijního systému navíc část daňového výnosu. A to nebude v současném tlaku pravice nijak snadné.
Jaroslav KOJZAR