Kateřina Dědková: Nezměníme to, co bylo, ale můžeme změnit budoucnost

9. 9. 2021

Rozhovor Haló novin s Kateřinou Dědkovou, kandidátkou KSČM do Poslanecké sněmovny v Královéhradeckém kraji

O zvolení do Poslanecké sněmovny se poperete na kandidátce KSČM, a sice bez politické příslušnosti. Čím vás KSČM oslovuje natolik, že kandidujete právě za ni?

Líbí se mi její program. Nechce například zavádět euro a s tím plně souhlasím. Mezi další patří také obnovení novomanželských půjček – dnes to mladí nemají vůbec lehké, dřív - ač to určitě také nebyla lehká doba, měl každý zajištěnou práci a k té práci dostal například i to bydlení.

Program je naprosto vyvážený a hlavně reálný. Nejsou v něm žádné vzdušné zámky, které nemají ekonomický základ. Hlavně však čerpá ze zkušeností a odráží se od toho dobrého, co tu před listopadem 1989 bylo. To jsou především tzv. životní jistoty, práce, bydlení, bezplatná zdravotní péče, fungující školství. A všichni přece víme, že jde o oblasti, které vytvářejí předpoklad pro kvalitní život i fungující rodinu.

Možná si řeknete, že ve třiceti letech nemohu srovnávat něco, co jsem nezažila, s dobou aktuální. Není to rozhodně pravda. Mám dostatek informací od rodičů a hlavně prarodičů, a protože nikdy nebyli nijak politicky činní, jsem přesvědčena, že to, co mi řekli o době socialismu, není nijak zkreslené. Můj manžel prožil šťastné dětství v devadesátých letech, takže částečně čerpám i z jeho vzpomínek.

Je to vaše první politická zkušenost?

Ano, naprosto první zkušenost. Asi se chcete zeptat, jak jsem se k tomu dostala. Jsou dvě možnosti, buď se někde přihlásíte, ale já rozhodně nejsem tento typ, nebo vás někdo osloví. Já jsem byla v minulých volbách ve volební komisi za KSČM. Byla to pro mne příležitost, jak si přivydělat pár korun k mateřské. Od té doby probíhala mezi mnou a KSČM komunikace, pozvání na akce a podobně. Pak kolem loňských Vánoc přišla nabídka kandidovat do Poslanecké sněmovny. Samozřejmě jsme nejprve počítali se zařazením někam ke konci kandidátky v okrese, ale po konferencích už byla realita trochu jiná.

S jakými prioritami jdete do voleb?

To je těžká otázka, asi to není jen nějaký ojedinělý bod programu. Mojí prioritou je rodina. A každá matka chce pro své děti to nejlepší, nemusí to však znamenat pouze ekonomický blahobyt. Vždyť dnešní doba je doslova šílená, uspěchaná, mnohdy se partneři ani nevidí a na děti pro pracovní vytížení nemají čas.

Jste jedna z mladších kandidátek, je vám 30 let. Můžete z vlastní zkušenosti říct, co v současné době nejvíce trápí právě mladé lidi?

Obecně mladé lidi podle mě trápí právě otázka bydlení a zaopatření svých dětí. Bydlím s manželem v rodinném domě, který jsme stihli postavit ještě v docela dobré době, i přesto máme ale hypotéku a neradi bychom se dočkali situace, kdy by ji musely splácet ještě naše děti. Takže se opět vracím k tématu – bydlení nejen pro mladé, obnova výstavby družstevních a státních bytů.

Dnes jsou pouze tři možnosti, jak bydlet. Postavit si vlastní domek v rámci individuální výstavby, to je v současnosti nejvíc využíváno, za financování hypotékou a s rizikem, že o dům můžete lehce přijít. Dále je to developerská výstavba bytů, a tady si myslím, že pro mladé je toto zcela nedostupné. A poslední možností je nájem bytu za tržní cenu, avšak u této formy se nikdy nezmůžete na vlastní bydlení, protože nájem odčerpá podstatnou část vašich příjmů.

Můžeme si položit otázku, kolik bytů, zejména startovacích, postavila města a obce za třicet let. Myslím, že si každý dokáže odpovědět sám. Ani družstevní výstavba není pro mladé lidi východiskem. Kdo jim v našem systému zaručí, že nedopadnou jako ti podvedení z bytových družstev Svatopluk, H-System a podobných?

Naprosto se vžívám do problémů mladých, kteří staví v tuto chvíli, kdy cena stavebního materiálu roste nebývalým tempem a jejich úvěrový limit zůstává stejný, protože na vyšší kvůli svým příjmům nedosáhnou. Co jim zbude, kdo jim pomůže? Jediná možnost bude dům za asistence banky prodat. Nakonec jim zbudou pouze dluhy. To je kapitalismus. A toto má být budoucnost pro mladé?

Jsou ale i další témata. Budu-li hovořit jen za sebe, tak mně se určitě nelíbí pomoc migrantům. Kdo by pomohl nám v jejich zemi? Nejspíš nikdo.

Pokud jde o otázku bydlení pro mladé, máte představu, jak tento problém řešit? Co by mladým lidem nejvíce pomohlo v možnosti získat vlastní bydlení?

Svým způsobem je to začarovaný kruh. Nemůžete čekat pomoc od bank, ty chtějí především generovat zisky. Stát na tom se svým ohromným deficitem je tak, jak je, ale je to jediný subjekt, který do toho může reálně a výrazně vstoupit. V podstatě je to minimálně na velkou ekonomickou reformu.

Jaké oblasti byste se chtěla v případě zvolení ve Sněmovně věnovat? Kromě jiného to je téma věku odchodu do důchodu. Stanovit dobu odchodu do důchodu na roky, jak byli lidé zvyklí za socialismu, by se asi tak hned nepodařilo (u mužů 60 let, u žen rozpětí 53–57 roků, stanovené podle počtu vychovaných dětí), protože v současné době je věk odchodu do důchodu stále oddalován, než nakonec bude pro všechny osoby stanoven na 65 let (zatím). Bylo by jistě reálné provést odpočty určitých let podle profesí nebo příspěvek ženám podle počtu vychovaných dětí, ale pouze v závislosti na počtu odpracovaných let a podobně.

Co byste prosazovala?

Pokud bych dostala příležitost, rozhodně bych komplexně prosazovala program KSČM.

Pokud jde o váš region, můžete popsat, s jakými největšími problémy se potýká?

Žiji na rozhraní dvou krajů, na Sobotecku, odkud většina lidí dojíždí do automobilky v Mladé Boleslavi. Dopravní obslužnost mezi okresy dvou různých krajů je špatná. Sobotka je takový skanzen, kde se za třicet let nic neopravilo, ne nadarmo se zde točily válečné filmy. To jsou ale témata krajská a komunální, ale zeptala jste se na region.

Jak byste je řešila?

Že bych kandidovala příští rok v komunálních volbách? Asi.

Jakou máte volební kampaň? Máte nějaké motto?

S tou kampaní je to trochu horší. Čekám koncem října druhého potomka a těhotenství snáším dost komplikovaně. Bezprostředně po počátku těhotenství jsem nabídla rezignaci na kandidaturu ve volbách, protože ani mé první těhotenství nebylo jednoduché a věděla jsem, co mě čeká. Jak okresní, tak i krajské orgány KSČM mě ale přesvědčily, abych to nedělala.

Co se týče hesla, týká se určitě bydlení a použila jsem ho ve svém prvním představení: Mladí by měli bydlet spolu a sami. Bohužel častokrát tomu tak není a nemůže za to jen pohodlnost nebo malá snaha mladých postavit se na vlastní nohy.

Předpokládám, že ve volební kampani se snažíte oslovit především mladé lidi. Jak je chcete přesvědčit, aby v podzimních volbách volili kandidáty KSČM?

Myslím, že volební kampaň je dobře »rozjetá«. Vylepuje se hodně plakátů, jsou billboardy, ovšem spousta lidí, nejen mladých, má vůči KSČM předsudky za to, co bylo dříve, ale to byla taková doba. Nezměníme to, co bylo, ale můžeme změnit budoucnost.

Jana DUBNIČKOVÁ

Autor: 
Mediální úsek ÚV KSČM
Zdroj: 
Haló noviny / Jana Dubníčková