Rozhovor Haló novin s Josefem Švarcbekem, kandidátem KSČM do Poslanecké sněmovny za Plzeňský kraj
Vaše jméno je známo voličům ve vašem kraji i v místě, kde žijete - byl jste totiž v letech 2004-2006 poslancem a v letech 2012-2016 zastupitelem kraje. Sledujete současný »cvrkot« ve Sněmovně? Je podle vás tamní pracovní atmosféra jiná, či shodná jako v dobách vašeho poslancování?
Pamatuji si, že teatrální vystupování některých poslanců mi vadilo už tenkrát. Jsem hasič, záchranář, a tak jsem zvyklý na jasné argumenty a přímé jednání. Když sleduji jednání současné Sněmovny, vystoupení některých poslanců jsou ještě větším divadlem než tenkrát. Ale vím, že mimo pult se s nimi dá mluvit normálně.
Voliči rozhodnou o tom, jaká bude Sněmovna. Zda konstruktivní bez politikaření, hájící zájmy občanů, nebo užvaněná.
Již jste řekl, že vaší specializací i profesí je integrovaný záchranný systém. Pracujete jako hasič - velitel jednotky dobrovolných hasičů v Plané u Mariánských Lázní (v okr. Tachov). Jednu dobu se hodně hovořilo o nedostatečné mzdě hasičů, to se už systémově napravilo? Jaký je dnes zájem o tuto náročnou profesi - je, jak se říká, nával, nebo se nedostává fyzicky a psychicky odolných uchazečů?
Dění během pandemie nám potvrdilo, jak moc důležití jsou hasiči pro naši společnost. Jejich zapojení v boji proti koronaviru bylo nesmírně důležité. A to samozřejmě plnili také své běžné pracovní povinnosti, jako jsou zásahy u nehod, při požárech, povodních, tornádu či jiných mimořádných událostech. Profesionální i dobrovolní hasiči byli a jsou nepostradatelní. Dobrovolní hasiči jsou zejména v obcích často první, kteří lidem v nouzi pomohou. Jenže jich ubývá. Je to k neuvěření, ale podle dostupných zdrojů ubylo za posledních pět let v České republice více než 50 sborů dobrovolných hasičů, což představuje úbytek zhruba šest tisíc členů!
Jaký je důvod?
Chybějí peníze i obyčejný zájem pokračovat v úsilí svých předchůdců. Ruku na srdce. Kdo z vás by chtěl nasazovat vlastní život a věnovat volný čas pomoci cizím lidem? A navíc téměř zadarmo. Zaslal jsem proto dopis ministryni financí Aleně Schillerové, kde jsem navrhoval změnu v danění odměn dobrovolným hasičům, neboť ani z té symbolické částky jim téměř nic nezbude. Zatím jsem neuspěl. Naopak stát chystá další úsporná opatření.
Bylo by obrovskou škodou pro stát, kdyby se kvůli úsporným opatřením musel tento systém změnit. Neboť v konečném účtování by rozhodně o úsporu nešlo. Lidské životy totiž žádné peníze nenahradí. O škodách na majetku, které jsou i díky dobrovolným hasičům o hodně nižší, ani nemluvím.
Jsem rád, že patříme v Plané k místům, kde se jednotku dobrovolných hasičů daří udržet. Určitě by ale obce a města měly hasiče podporovat více. V každém městě máme také podnikatele a firmy, které by mohly dobrovolné hasiče podpořit. Na zlepšení se prostě musíme podílet všichni. Nikdy nevíme, kdy budeme pomoc hasičů potřebovat.
Co je vám blízké ve volebním programu KSČM? Co by mělo zaujmout voliče a voličky?
Velmi důležitá je bezpečnost občanů. Za tím se skrývá prakticky všechno. Je to nejen ochrana před těmi, kterým se nepatřičně říká imigranti, ale i bezpečnost na silnicích, bezpečnost potravin, o jejichž kvalitě se mnohdy dá s úspěchem pochybovat, zabezpečení toho, že nás bude mít kdo léčit a léčba bude v maximální možné míře dostupná a úspěšná. Je to zabezpečení toho, že čeští důchodci nebudou muset žebrat o chleba, mladí budou mít dostupné bydlení, skončí vyvádění peněz do daňových rájů.
Velkým tématem je také přebujelá státní správa, která v efektivitě zaostává za evropským průměrem. Snížit počet úředníků o desetinu zemi jen prospěje. Potřebné jsou rozhodně jednodušší zákony spolu s vyšší vymahatelností práva, ale také rázné kroky k zastavení nastupující »covidové totality«. Vláda už totiž dávno překročila hranice normálnosti. Naše děti nesmějí být »nástrojem« genetických experimentů v rukách covidových šílenců. Mluvím o plánu, kde hrstka vládnoucích elit ovládá celý svět. Rozhodné a kategorické ne proto jakýmkoli pokusům na lidech! Ptejme se, kdo ověřuje vědeckou platnost informací přicházejících ze zahraničních organizací, jako je WHO či CDC. Chraňme normální svět a naše zdraví! To jsou moje priority, to chci prosazovat.
Co myslíte pokusy na lidech? Snad očkování proti covidu, jehož přednosti vysvětlují lékařské a vědecké autority ČR jako vědecký pokrok s prokazatelnými tvrdými daty o snižujícím se počtu úmrtí na covid? I WHO se zajisté radí s vědeckými a lékařskými kapacitami...
Druhá polovina vědeckých kapacit je proti. Rozhodně je to nemoc, která má největší PR. To je podezřelé. Zároveň zneužívání strachu lidí z nákazy covidem. Vláda zneužívá covidové situace a strachu lidí z nákazy covidem k omezování svobody občanů. Roušky nám už rok a půl ničí imunitu. Testují se zdraví lidé a nemocní se neléčí. Jen doufám, že v další vlně budou už obvodní lékaři nemocné vyšetřovat a léčit. Protože léčit po telefonu nebo vůbec se na lékařských fakultách neučili. O rozdělování společnosti na očkované a neočkované, očkování dětí a těhotných žen ani nemluvím. Očkování by mělo být dobrovolné vždy a bez jakýchkoliv omezení pro neočkované. Sluchu by mělo být dopřáno všem stranám a všem odborným názorům v médiích, pokud není co skrývat. Rušení Facebooků těch, co mají jiný názor, je opět přinejmenším podivné. A tak bych mohl pokračovat.
Občané vás znají z práce zastupitele v Plané, kde jste aktivní již 32 let. To jste asi tamním služebně nejstarším zastupitelem. Co vás tíží v Plané? A jaké jsou vlastně hlavní problémy občanů Plzeňského kraje, které by měly být řešeny z centra?
Především je to zajištění místně dostupné zdravotní péče, protože to je v první řadě povinností státu. V okrese Tachov se většina shodne na tom, že nám chybí okresní nemocnice. Občanům ale vadí i zhoršující se bezpečnost a pořádek ve městě, neexistující koordinace městské policie a Policie ČR, téměř nulová bytová výstavba, a tím nedostupné bydlení pro mladé.
Co je určitě nutné zlepšit, je komunikace s veřejností. Občané se chtějí podílet na rozhodování o veřejných záležitostech. Chtějí mít vliv na to, jak bude vypadat jejich život i život jejich potomků. Je pak smutné, když pětičlenná rada města nechce komunikovat o některých věcech ani se zastupiteli.
Kde by měla být okresní nemocnice - v Plané?
Ano, v Plané, kde již byla.
Není lepší, pokud se ve větším sídle koncentrují všechny lékařské obory, které mohou být vybaveny špičkovou technikou a kvalitními lékaři? Jaká je dojezdová vzdálenost pacientů do vzdálenější nemocnice?
V okrese Tachov je evidováno pouze 15 lůžek – tím zde připadá nejvyšší počet obyvatel na jedno nemocniční lůžko - 3534, zatímco v krajském městě Plzni je to jen 80 obyvatel na jedno lůžko. Z hlediska dostupnosti praktických lékařů (počet obyvatel na jednoho praktického lékaře) je pak téměř celý Plzeňský kraj, s výjimkou krajského města, jednou z nejhorších oblastí v republice.
Okres Tachov okresní nemocnici potřebuje. Nemůžeme zůstat jediným ze dvou okresů v ČR, který nemá nemocnici. Areál v Plané je k tomu vhodným prostorem. Vždyť před více než 20 lety byl nový pavilon v Plané vybudován zhruba za 340 milionů korun, podle slov tehdejšího starosty města Planá Karla Vrzaly.
Proč se moderní nemocnici nepodařilo udržet?
To je správná otázka! Proč jsme byli prvním okresem, kde se naopak nemocnice vinou vlády ODS-ČSSD zavřela, je dnes už jedno. Všichni už zapomněli. Toto důležité téma je začalo opět zajímat až v roce 2020, kdy vznikla iniciativa Chceme okresní nemocnici, chceme obnovení nemocniční zdravotní péče pro občany okresu Tachov.
Myslíte si, že je účelné a hospodárné, aby zde byla bývalá nemocnice - kdysi držená v rukou státu - nyní krachující v rukou soukromého subjektu, a na druhé straně se pumpují finance ze strany města do polikliniky, která není vedena ani jako zdravotnické zařízení? A konečnou korunu tomu všemu dá pravicové vedení města společně s pravicovým vedením kraje a chce vybudovat novou nemocnici na zelené louce za několik stovek milionů korun? Ano, taková je pravda. Polistopadový režim zde zlikvidoval státní zdravotní zařízení a nyní ti, kteří po celé dlouhé roky tento režim podporovali, se pasují do role zachránců našeho zdravotnictví.
Ale i přesto jsme na dobré cestě, protože se nám podařilo konečně všechny rozhýbat. Sice máme každý jinou představu, ale dnes už věřím, že okresní nemocnice, a tím dostupná zdravotní péče, bude.
V Plané před více než třemi desítkami let sídlila jednotka pohraniční stráže. Jak se obyvatelé Plané dívají na bývalé pohraničníky? Mainstreamová média jedou v jedné linii - opakují stále tzv. železnou oponu, mrtvé na hranicích - ovšem zásadně zapomínají na zákeřně ze zálohy zavražděné pohraničníky. Jak se na to díváte?
Předně chci říci, že se za čas strávený na hranici nestydím. Pohraniční stráž byla prostě pověřena úkolem chránit státní hranice, majetek a práva občanů naší republiky. Byla pověřena postavit se proti všem, kdož se pokoušeli o narušení pokojného života našeho lidu. Zrušení hraničních kontrol na vnitřních hranicích schengenského prostoru posílilo naopak okamžitě důležitost účinné ochrany a ostrahy vnějších hranic schengenského prostoru pohraniční stráží. V kontextu migrační krize a po teroristických útocích spáchaných v několika zemích EU se prostě jasně ukázalo, že je nutné ochranu vnější hranice EU posílit i dnes.
Já jsem život na hranici poznal prostřednictvím svého otce, a později sám, opravdu zblízka. Náročný, nebezpečný, opravdový. Tato historie existuje. V osudech jednotlivců, v jejich vyprávění, v literatuře. A nic na tom nezmění ani nepřátelská neobjektivní kritika nebo rádoby zajímavé a vtipné komentáře těch, kteří nic z toho nezažili a neznají.
Historie prostě není tak jednoduchá. Ale má se o ní mluvit, má se připomínat. Ovšem nikoli stylem, že když si někdo myslí drobátko něco jiného, z jiného úhlu pohledu, tak má držet hubu.
Proč se nikdo neptá, co předcházelo vzniku Pohraniční stráže, přitom důvody byly velice vážné. Bezpečnost a budoucnost naší vlasti. Ochrana státních hranic měla své příčiny v politicko-vojenské situaci tehdejšího světa. Reagovat bylo třeba i na tehdejší činnost západních rozvědek. Agenti-chodci pronikali násilně přes zelenou hranici a jejich krutost při střetech s pohraničními hlídkami byla příznačná. Pro zajímavost, nejvíce nadávali Němci, když se otevřely hranice, protože od té chvíle museli zamykat domy.
Současná západočeská hranice je opět rušná. Neznámí lidé, o kterých nikdo nic neví, přecházejí oboustranně státní hranici v místech, kde není přechod, a to je i dnes přestupek. Pro naše občany tím vzniká obrovské nebezpečí. O tom, že zrušení hranic byla chyba, mluví mnozí, ale většina jen »šeptá«. To se pořád bojíme říkat nahlas svůj názor?
Co řeknete závěrem našeho rozhovoru?
Ve společnosti zavládla chybná představa, že když se nepříjemným věcem z minulosti vyhneme, lidé na ně zapomenou. Tento přístup se ale vrací jako bumerang. Národ, který není o své minulosti pravdivě informován, se z ní nedokáže poučit a dopustí se dříve či později podobných chyb. Proto také víc než 30 let po převratu hořekujeme nad zprivatizovanou vodou, nad neuznáváním tradičních rodin, nad propagací multikulturalismu, nad miliony imigrantů z muslimských zemí, nad církevními restitucemi, nad tím, že není možné domoci se spravedlnosti, rozčilujeme se nad ztrátou suverenity, kvůli čemuž musíme poslouchat nesmyslné zákony evropského superstátu...