Poslední strana tiskoviny koalice SPOLU je věnována také komunistické hrozbě. V duchu rétoriky, v níž již poněkud apaticky žijeme poslední tři desetiletí. Co kdysi budilo senzaci a přispívalo k ostrakizaci komunistů a levice obecně, to dnes vyvolává povytažené obočí, oči v sloup, úsměv a někdy i hlas od občanů, kteří rozeznají rozdíl mezi reálným životem a režimní fikcí.
Přes všechna domnělá pozitiva slibů koalice SPOLU zbývá jen citovat Písmo svaté, že dřív velbloud projde uchem jehly, nežli se bohatý dostane do království nebeského. Své o tom ví i lidovci, podporovatelé církevního byznysu v podobě restitucí, Marian Jurečka, kritik premiérova střetu zájmů, na statku své choti.
Řeporyjský starosta za ODS odjel na týden do tmy. Měl tam zůstat. Navždy. Za pomník Hitlerovým spolubojovníkům z ROA by měl přebývat někde v kanálu, kde by si ovšem i krysa odplivla. Nebyl však jediný, kdo exhiboval svůj prostoduchý antikomunismus, jediný artikl, který strana privatizátorů může nabídnout. Na hrubý pytel přišla hrubá záplata a horlivý šafář dnes vyvolává lítost, protože se ho vlastní strana zřekla, nedala jej ani na kandidátku a on přes výhružky odchodem zůstal ubrečeným nechtěným dítětem nešťastné doby neoliberálního zmatení.
Koalice SPOLU, konkrétně TOP 09, nabídla hanebnou kauzu sexuálního zneužívání ze strany svého poslance. Mladá naděje povadla nečekaně rychle. Dominik si ostříhal vlasy a zmizel do zahraničí. Já bych tento postup, který se aplikoval na francouzských kolaborantkách s nacisty, aplikoval rovněž na ty, kteří tuto zemi rozkradli a její obyvatelstvo cíleně ožebračovali.
Koalice tak měla při troše upřímnosti dát do svého programu jediný svůj dosti pochybný pracovní výsledek a tím jsou slova poškozené: „lezl ke mně do sprchy a začal se nevybíravě dožadovat sexu. Tlačil na mě. Nemohla jsem odejít, protože mi zatarasil cestu. Pořád mi opakoval, že to bude jenom trochu, že to bude jen chvíli a moje odmítání ho vůbec nezajímalo". Solidarita od poslanců Schwarzenberga a Czernina jen potvrdila, že pravice je u každé prasárny. A toto byla prasárna převeliká, i když byla omlouvána liberálními stoupenci a tlumena režimními médii. Koneckonců moderátorka České televize, která toto pokrytectví velmi decentně odmítla, byla následně zasypána nechutnými komentáři. Zůstala jen pachuť falešné moralizace těchto „slušných lidí“.
Antikomunistickou logikou by si měl před tribunálem SPOLU sypat na hlavu popel její lídr, jehož otec byl členem KSČ právě v nekritizovanějším období počátku výstavby socialismu. A nebyl by to jediný otec, jehož dítě provedlo tzv. obrat zleva doprava. Koneckonců propojení s minulým zřízením a jeho elitami pomohlo řadě kádrů nynějších fanatických odmítačů socialismu. Proč to tajit. My jsme sebereflexi provedli již dávno. Ti nejhorlivější na pravici jsou horliví právě kvůli vlastním utajeným stigmatům. SPOLU dává komunistům stejný červený trojúhelník na hruď, jaký již dostávali v období nacistické okupace v koncentračních táborech. Komunisté se nezalekli tehdy, nezaleknou se ani dnes.
Jsme spravedliví, jsme komunikativní, nestavíme bariéry tam, kde jde o jednání, kde jde o budoucnost našeho národa, všech jeho generací, kde jde o důstojnost a životní úroveň těchto našich deseti milionů občanů. Jsou situace, a tou je například tato stupidní propaganda pravice, kdy je zapotřebí píchnout do živého.
Na billboardech koalice SPOLU jsou komunisté označováni jako hrozba. Komunisté jsou opravdu hrozba. Pro zloděje, flákače a parazity. A to je dobře.