Ne, nebojte se, netipuji ještě nikoho, kdo by se mohl stát novým premiérem po Andreji Babišovi. Mám na mysli šance Ivana Bartoše, ano předsedy Pirátů, který k nám chodíval v prvním desetiletí 21. století a ještě kooperoval počátkem toho druhého. To ještě dostudovával obor informační studia a knihovnictví na Filozofické fakultě a byl jakýmsi lídrem skupiny mladých vysokoškoláků, kteří se pokoušeli dostat nahoru podle vzoru WikiLeaks.
Byla to jeho iniciativa, která Ivana Bartoše přivedla k nám. Tehdy požádal předsedu ÚV KSČM o přijetí. Na jejich schůzku v budově ÚV KSČM jsem byl přizván i já. Bartoš nám představil svou vizi. On a jeho přátelé by chtěli zveřejňovat dokumenty, které by jinak komunisté zveřejnit nemohli a dostanou se k nim. Přiznal, že je levicových názorů, ale že jeho kolegové nejsou kooperaci s levicí nakloněni. Vzali jsme to na vědomí. Neslíbili jsme mu nic, jen potvrdili, že je jistě možné, že takové materiály se vyskytnou a že jejich zveřejnění může být v našem zájmu. Schůzka skončila přátelsky, další jednání i další styky jsem měl zabezpečovat já osobně. Udržoval jsem je, ale Ivana Bartoše jsem zklamal. Žádné dokumenty jsem neposkytl, naše hovory sloužily spíše k ověření názoru KSČM na ten či onen problém. Nesledoval jsem ani výstupy Bartošovy skupiny, jež se vyvinula dokonce ve stranu Pirátů. Několikrát jsme se sešli, bylo tomu v mé kanceláři na ÚV KSČM. Někdy v té době předseda Filip vydal knihu svých politických stanovisek, vystoupení a článků. Krátký čas poté mně zavolal Ivan Bartoš, že jeho babička má ráda Vojtěcha Filipa, jestli by jí podepsal věnování v knize, kterou si v prodejně a. s. Futura zakoupil. Slíbil jsem to zajistit. Přinesl tedy zakoupenou knihu a po několika dnech si ji, již s věnováním, také odnesl.
Zajímavá byla další má služba, o níž požádal. Zda neznáme nějakého dobrého právníka, s nímž by se mohli poradit, případně vyjednat zastoupení, tedy on a jeho tehdejší kolegové (podotýkám, že šlo vesměs o studenty či absolventy VŠ, kteří za sebou měli kurzy ve Spojených státech nebo v Anglii – sám Bartoš jeden semestr absolvoval na Universy of New Orléans). Údajně se kdosi cítil jejich »odhalením« tak dotčen, že to chce hnát až k soudu. Sám nejsem právník, nemohl jsem nikoho bez konzultací doporučit. Po poradě jsme mu doporučili jedno jméno. Poděkoval. Výsledek jsme nesledovali, ale zřejmě byl k plné Bartošově spokojenosti, protože se už neozval.
I později jsme si občas telefonovávali. Především on měl nějaké dotazy a potřebu si je ověřovat. Většinou se týkaly postojů KSČM či názorů předsedy. Má iniciativa to nebyla. Nová politická strana, kterou spoluzaložil, znamenala však ukončení zmíněných konzultací. Dnes Bartoš patří mezi antikomunisty a odpůrce toho, co bylo před Listopadem. Zřejmě už jeho babička nežije, musela by se za něho stydět. Chápu to jako zajímavý přerod za docela krátkou dobu. Zřejmě pochopil, jaké bude mít tímto přerodem výhody. A tak se ptám, můžeme věřit takovému politikovi, který je schopen takových přerodů? Jaký bude následovat příště?