Rozhovor Haló novin s kandidátem do Sněmovny v Praze Lubošem Petříčkem (KSČM)
Kandidujete za KSČM v podzimních volbách do Sněmovny. Co vás vedlo k tomu, že jste se rozhodl kandidovat?
Primárně šlo o to pomoci straně, stejně jako v roce 2017, kdy jsem na kandidátce byl tzv. do počtu.
Je to vaše první větší politická zkušenost?
S několika kampaněmi jsem již pomáhal ze zadních pozic, a v roce 2014 se mi povedlo získat mandát v Zastupitelstvu Prahy 13. Takže nějakou průpravou už jsem si prošel.
Jaké jsou největší problémy Prahy, za kterou se ucházíte o post poslance? Jak byste jako poslanec chtěl lidem, kteří zde žijí, pomoci?
V Praze je to klasika, nedostupné bydlení, na to se zaměřujeme nejvíce, boj proti nenasytným developerům, spekulantům s byty apod. Doprava a parkování pálí místní občany nejvíc a i když jsou to lokální problémy, na jejich řešení je třeba spolupráce se zákonodárci.
Pokud se stanete členem dolní komory parlamentu, jaké oblasti byste se chtěl věnovat především a proč?
V oblasti pracovně právních vztahů zlepšit postavení zaměstnanců ve vztahu k zaměstnavateli. Jako aktivnímu odboráři je mi toto téma velmi blízké.
Máte na kandidátní listině uvedeno hezké povolání. Z jednoho dělníka v pivovaru se stal i prezident… Někde jsem četl mnohem »záludnější« variantu vaší profese. Co se za tím skrývá?
Multifunkční operátor senior. Jde o korporátní pojmenování normální dělnické pracovní pozice, vypadá to pak atraktivněji někde v inzerátech, když firma hledá nové zaměstnance.
Jaká je vaše volební kampaň? Máte nějaké motto?
Snažím se být aktivní na sociálních sítích a kontaktních kampaní se účastnit co nejvíc, co rodina dovolí. Motto to asi není, ale líbí se mi hláška z filmu Obvyklí podezřelí, kterou se pokusím přeložit: »K tomu být silou nepotřebuješ zbraně, peníze nebo přesilu. Potřebuješ vůli udělat to, co druzí neudělají.«
Jaký volební výsledek tipujete a co budete považovat za svůj volební úspěch?
Volební úspěch pro mne bude, když se za Prahu dostane jeden poslanec do Sněmovny, antikomunistické nálady v hlavním městě rostou a v kampani to bude nerovný souboj. Výsledek si netroufnu tipnout.
Radikalizace a fašizace společnosti je opravdu čím dál silnější, do jaké míry jsou tyto procesy v kapitalismu přirozené a do jaké míry je toto spontánní?
V kapitalismu jsou za vším peníze, to je přirozenost tohoto systému, takže pokud si někdo přeje radikální, rozdělenou a fašizující společnost, zainvestuje do politického marketingu a je hotovo. Přeneseně se to dá přirovnat k jednomu ze způsobů řízení novými manažery. Pokud zvládne své podřízené proti sobě poštvat, ten kolektiv pak není stmelený a on ho může lehce ovládat a není pak v ohrožení.
S tím dnes souvisí i přepisování dějin, zejména jde o otázky druhé světové války. Je to jen rozdílná interpretace, nebo je to něco víc?
Účelovost přepisování dějin je celoevropský problém, to jsme si vyjasnili už letos v květnu v rámci webináře levicových evropských stran. Děje se to od Portugalska až po Rusko. Přejmenovávání ulic, »úklid pomníků«, likvidace pamětních desek a míst. Zasáhnout proti tomu je potřeba na všech úrovních, od Evropského parlamentu až po místní zastupitelstva.
Myslíte si, že koncept nepodmíněného základního příjmu pomůže k návratu levice na výsluní? Nejedná se jen o projekt, aby mohl samotný kapitalismus přežít svoji vlastní krizi?
Pokud jde o samotný nápad, tak ten se mně nezdá špatný. Avšak realizace může dopadnout velice šeredně. Je nutné sledovat, jak se celá situace bude vyvíjet. Sociální demokraté a jejich odbory se k tomu staví pozitivně a já se nedivím, jejich cílem bylo vždy jen kapitalismus záplatovat. Socialismus nebude nepodmíněný základní příjem potřebovat, a tam bychom měli směřovat.
Celoevropským problémem »levice« je, že se snaží zabývat právem menšin. Nic proti tomu, ale levice, a to zejména ta antisystémová, se má zabývat zejména právy většiny, tedy právy pracujících…
Bohužel je to tak, i mladí levičáci v Evropě to mají za jedno z hlavních témat svojí agendy a vykořisťování pracujících se dostalo do pozadí. Snažím se proti tomuto trendu vystupovat na platformě mladých členů Evropské levice (ELYN – European Left Youth Networ), ale KSČM je tam se statusem pozorovatele, a z té pozice to nelze úplně otočit.
Společnost je atomizovaná. Podmínky lidí jsou jiné ve městech a v malých obcích. I různé věkové kategorie mají v odlišných ekonomických situacích různé problémy. Některá témata jsou společná mnohým skupinám, některá ale jsou specifická… Jak znovu získat podporu? Hájit zájmy dolních 10 milionů nebo lidí práce?
Najít vhodný mix opravdu není jednoduché. Lidé nás znají a vědí, čeho chceme dosáhnout, ale záleží na nich, jak moc po sobě nechají šlapat. Jak dlouho bude trvat, než přeteče pohár trpělivosti. Končící vláda, skrze kterou se nám podařilo prosadit několik prolidových změn, nebyla tou přelomovou.